Zodiac

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Pro mne pečlivě natočená, napínavá, nadprůměrná krimi. Bohužel má o něco delší stopáž a je v podstatě bez pointy. Od Davida Finchera jsem čekal o trochu víc. Trailery: http://www.csfd.cz/film/221713-zodiac/videa/ (28.12.2009)

"There's more than one way to lose your life to a killer". Již dlouho neměl film tak výstižný slogan jako právě Zodiac. Tady jde o něco jiného než-li o běžný mysteriózní thriller. Klasické thrillerové schéma uvolňuje prostor postavám kolem vyšetřování a jejich posedlostí prací s důrazem na katastrofální dopad, který to pro ně a jejich okolí nevyhnutelně má. Zodiaca nelze neporovnat s jihokorejskými Vzpomínkami na vraha. Což je trošku paradoxní, jelikož ty byly svého času poněkud nedůstojně a lživě prezentovány jako temný thriller ve stylu Sedm. A nic nemohlo být dál od pravdy. Přirovnání Zodiaka k této asijké záležitosti se ovšem přímo nabízí; mají k sobě velmi blízko. Přes inteligentní a zajímavý scénář (a to i pro znalé tohoto případu), přesnou výpravu, dokonalou stylizaci a naprosto přesvědčivé herce je nakonec zas a znovu největším Fincherovým esem v rukávu atmosféra. Z každé scény ji přímo ždíme a tak ani pořádně nezaregistrujete, že se vlastně takřka tři hodiny hodiny pouze vedou dialogy... PS: Fincher, ve spolupráci s Vanderbiltem, opět prokázal, že je machr na "nezfilmovatelné" předlohy. Tady se jim navíc podařil husarský kousek. A sice, že je to ještě o chlup lepší (a aktuálnější) než Graysmithova kniha. (09.06.2007)

Na tento film jsem se těšil snad jako na žádný jiný po hodně dlouhé době. Vrah s temnou minulostí a režisér s temným způsobem filmování mi značilo, že tohle bude trochu víc, než jen temná záležitost. Zodiac se zde vystříbřil famózně a nedá mi rejpnout, že ten konec jsem čekal trošičku jiný od originálu. Nebo co je vlastně originál? V dnešní době už je těžké čemukoliv věřit, nebo nevěřit. Hlavní je, že tento film se jednoznačně povedl, ale trpí na jediné věci, na své obrovské zdlouhavosti, která ne pokaždé uhrane svojí atmosférou. 160 minut je přeci dost na takovýto film i když Fincher tak dlouhé filmy zvládá jedná báseň, zde se tolik nevystříbřil. Škoda, i tak je to velmi povedený film a ani samotný vrah se nemá za co stydět a je jedno jestli už leží někde v zemi nebo zrovna teď na něj kouká. To už se horkotěžko nikdo nikdy nedozví. Co byla vůbec pravda a co fikce. Zůstali po něm jen zašifrované listy a kopa těch, kteří se je do dnes snaží rozluštit. Marně. (11.11.2007)

Mám úplné dilema, protože Fincherovy věci jdou většinou mimo mě (a na první shlédnutí před mnoha lety mě ani Zodiac nezaujal). Nicméně když už jsem se k filmu znovu dostala, tak jsem si řekla, že mu dám bez předsudků novou šanci, a teď horko těžko musím přiznat, že některé části mě celkem pohltily. Úplně všechny ale ne. Největší zubolam je samozřejmě to obrovské množství dat a událostí, které se Fincher rozhodl obsáhnout, ale budiž, celková délka výjimečně není to, co bych filmu tohoto typu vyčítala. Těžkému a obsedantnímu pátrání naopak dlouhá stopáž sluší, neboť pomáhá v divákovi navodit, co se děje filmovému hrdinovi. Jediné, nad čím bych se zamyslela, jestli bylo ve filmu úplně potřeba, bylo paradoxně prominentní postavení pro postavu Roberta Downeyho Juniora, protože mi ve výsledku přišlo, že tam zase tolik neudělal a v půlce se stejně vypařil, protože si scénář uvědomil, o čem chce vlastně vyprávět, a ožralý sebestředný novinář to nebyl. Co mi ovšem vadilo víc, že mnoha zobrazovaným událostem chyběla osobitost, stylovost či zkrátka ono působivé "něco", co bych si pamatovala i dlouho po shlédnutí a co by film a jeho zacházení se sdělováním informací povýšilo na mistrovský kousek. Nabízí se srovnání s mnou milovanými Vzpomínkami na vraždu (alias česky Pečeť vraha) od Joon-ho Bonga, který onoho hypnotického nezapomenutelného pocitu sebevědomě dosahuje v každé scéně. Oproti němu působí Zodiac pořád dost neobratně a nehotově a proto nepůjdu s hodnocením výš než tři hvězdičky, které podle mě představují více či méně neinvenční standard. Ale za takové ty roztomilé věci jako boží setkání u plakátu a sklepa a obecně náladu vyvolanou kombinací takového tématu s Donovanovým Hurdy Gurdy Manem si ode mě film nějaký ten respekt vysloužil. (16.11.2017)

Dlouhý, ale ne rozvleklý. Konverzační, ale ne užvaněný. Fincher je génius, který nechává herce dvě a půl hodiny postávat před kamerou a bavit se na jediné téma. Bez jediného režijního excesu, pouze se stylovou atmosférou rozpětí 60. – 80. let a s velmi stroze nasmínaným Zodiacovým řáděním však po celou stopáž drží stálé tempo a divák má nakonec pocit, že největší akcí je kopírování šifrovaných dopisů či psaní Graysmithovi knihy. Vzhledem k předchozí tvorbě se jedná o otočku 180°, ale o to více dokazuje, že paleta režisérových schopností skýtá (do budoucna zvláště) ještě mnohá divácky příjemná překvapení. (21.07.2007)