Zodiac

Dlouhý, ale ne rozvleklý. Konverzační, ale ne užvaněný. Fincher je génius, který nechává herce dvě a půl hodiny postávat před kamerou a bavit se na jediné téma. Bez jediného režijního excesu, pouze se stylovou atmosférou rozpětí 60. – 80. let a s velmi stroze nasmínaným Zodiacovým řáděním však po celou stopáž drží stálé tempo a divák má nakonec pocit, že největší akcí je kopírování šifrovaných dopisů či psaní Graysmithovi knihy. Vzhledem k předchozí tvorbě se jedná o otočku 180°, ale o to více dokazuje, že paleta režisérových schopností skýtá (do budoucna zvláště) ještě mnohá divácky příjemná překvapení. (21.07.2007)

Víc jak dvou a půl hodinové okouzlení z precizní filmařiny, od bezchybného navození atmosféry 60 - 70.let, pro které mám slabost, přes vynalézavým způsobem zinscenované Zodiacovy mordy, kde se Fincher až na jednu vyjímku vyhýbá explicitnímu násilí (a přesto mě při nich mrazilo jako už dlouho ne), až po požitek sledovat skvělé herce. A být výrobcem "nápojů pro štíhlou linii" s profesionální deformací, s radostí bych zvolal: "A nula procent klišé!!!". Bezesporu nejzábavnější "ukecaný" film za poslední roky a poklad pro všechny, u nichž je na prvním místě PŘÍBĚH a teprve pak efektní pozlátko, tak typické pro filmy poslední doby. A určitě zklamání pro ty, kteří mají v kriminálkách rádi vše "columbovsky" podáno jak na zlatém podnose. Herecky mě moc překvapil skvělý Mark Ruffalo, ale všechny tady válcuje Jake Gyllenhaal, jehož zapálená umanutá postava, hnána touhou "Potřebuju vědět, kdo to je.", je pro mě jednou z nejsympatičtějších filmových postav posledních let. A myslím, že nejlepší diváckou známkou pro tento nemainstreamově a na dnešní dobu odvážně vypravěčsky pojatý film je fakt, že po jeho skončení jsem dostal strašnou chuť přečíst si Graysmithovu knihu a dozvědět se více o fenoménu zvaném ´Zodiac´. Minimálně od dob Stoneova J.F.K. tady nebyl tak dobrý film s investigativní tematikou. Bravo, pane Fincher!!! PS: Je blbost srovnávat to se Sedm! Fincher natočil osobité dílo a nešlo mu o to stvořit nějaký depkoidní Seven-klon. (17.07.2007)

Není nic lepšího, než když jdete na film s velkým očekáváním a film ho ještě předčí. A to se stalo právě mně s tímto thrillerem. Hodně jsem si od něj sliboval a to se zcela vyplnilo. Nevím zda to byl fakt, že film režíroval osvědčený David Fincher (Sedm, Hra) nebo zajímavé téma, ale opravdu jsem se těšil. Skutečný příběh masového vraha je rozehrán podle toho jak se odehrával a to filmu svědčí. Autoři se sice mohli vyhnout trochu hlušším místům tím, že by fakta překopali a udělali scénář po hollywoodovsku – neuvěřitelný a nabitý akcí. Tomu se vyhli a já si toho cením. Přesto je Zodiac pořádně napínavý a vše graduje závěrečnou půlhodinou. A samotný rozřešení? Takové, jak ho napsal sám život. Pro mě (zatím) film roku, na záda dýchá snad jen Bourneovo ultimátum. (09.05.2009)

David Fincher Zodiacom prekvapuje hlavne v tom ako drží na uzde svoje formalistické hračky, vďaka ktorým sa stali známymi a slávnymi Seven a Fight Club. Kde - tu síce tieto finesy, pre ktoré sa už zaužíval pojem „fincherovské“, preblesknú (zabáčanie taxíku z nadhľadu, stavba mrakodrapu aby sa poukázalo na uplynutie času či redakcia v dvojexpozícii so Zodiacovými listami) avšak celkovo je film na Finchera až príliš „klasický“, čo mu možno konečne a zaslúžene vynesie nejakého toho plešáčika. Celý snímok je vlastne rekonštrukciou jednoho známeho prípadu, pričom na „skákavý charakter“ diváka neustále upozorňujú dátumové titulky; napriek tomu vďaka režijnému majstrovstvu tieto časové skoky nevadia a film pôsobí koherentne. Zodiac však neostáva len pri rekonštrukcii kauzy; Fincher šiel ešte ďalej a milými detailami rekonštruuje koniec sixties a prakticky celé americké seventies. Skutočne vykreslenie doby je tým, čo je na Zodiacovi asi divácky najpríťažlivejšie, či už ide o rovinu policajnú, zahŕňajúcu z dnešného pohľadu nepočetné kriminalistické možnosti obstarať priamy dôkaz (čo vlastne robí pátranie zložitejším a tým i zaujímavejším pre diváka), alebo o celkové vyobrazenie society Ameriky sedemdesiatych rokov, jej obliekania, životného štýlu a kultúry (Star trek, Dirty Harry či narážky na Bullit´s Case). Dojem rekonštrukcie doby a ľudí v popredí i pozadí prípadu potom umocňuje i práca s postavami a ich protagonistami; Zodiac sa nesnaží o podrobnú psychológiu a vnútorný svet postáv, skôr o vykreslenie síce filmovo plastických, ale navonok reálnych ľudí. Interakcie postáv potom pôsobia veľmi realisticky, dialógy vecne a vďaka celkovému poňatiu filmu ako prerozprávaniu skutočných udalostí neskĺzne k patetickým rozpravám o spravodlivosti. Každého z trojice hlavných hrdinov vedie iný motív; Toschiho profesná motivácia; Avoryho kariéra a Graysmitha jeho záľuba v šifrách a rébusoch; tá neskôr prerastá do posadnutosti za každú cenu odhaliť vraha, ktorá je hlavným ťahúňom poslednej tretiny filmu. Málokedy sa stáva, že sa v kvalitnom filme stretne toľko hviezd a nestáva sa temer vôbec, aby sme nikomu z nich nemali poriadne čo vyčítať; bez ohľadu na to koľko priestoru na plátne majú. Fincher vo svojom perfekcionalizme vymačkal z hercov skutočne presvedčivé výkony a ak bude o Oscara bojovať proti sebe celá hlavná trojica, nebudem sa diviť ( ja osobne by som to dal Ruffalovi). Pokiaľ nie ste popkornový divák a chápete, že nie vždy tá slepá pani s mečom a váhami dolapí vraha (najmä ak máme len nepriame dôkazy a v právomociach vyšetrovateľov je totálny zmätok), nečakáte že vrahom bude aj tak záhradník a chcete si užiť film, v ktorom „skutoční“ policajti otrocky pracujú, aby nakoniec aj tak neuspeli, bežte do kina, Zodiac sa vám kráľovsky odmení. 10/10 Best of 2007 Nominee (11.06.2007)

Scénář: James Vanderbilt .. Víc než o násilných kriminálních činech je tento film o posedlosti z vyšetřování, o zničující touze spatřit tajemnou tvář Zodiaca (či jakéhokoliv vraha). David Fincher je tentokrát ve vizuálních hrátkách značně střídmý, byť je jeho rukopis a cit pro uhrančivou stylovost zřejmý i tak. Dobová atmosféra, mých oblíbených let sedmdesátých, dýchá z každého záběru a perfekcionalismus režijního vedení se s ní doslova snoubí. K hercům bez připomínek, casting je pestrý a výkony bez zádrhelů. Problémem byl pro mne vlastně jen obsah (resp. jen jeho část), který zaobírá celé, více než třicetileté vyšetřování a při neustálém skákání o hodiny, dny, týdny, měsíce, roky je trochu únavný a stereotypní. Když se totiž vraždí a odhalují dopisy, má to náboj a šmrnc. Když Jake „Graysmith“ Gylenhaal dohledává spojitosti pro svoji knihu osloví Fincher zručně budovaným napětím, plným nejistoty. Za rozvleklou a poměrně nezajímavou střední část policejního vyšetřování, které končí přešlapováním v kruhu, mezi vražděním (kterého je překvapivě málo) a finální psychologickou studii posedlostí, však nemohu jít na maximum. (07.06.2007)