Podivný prípad Benjamina Buttona

║Rozpočet $150miliónov║Tržby USA $127,509,326 ║Tržby Celosvetovo $333,932,083▐ Tržby za predaj DVD v USA $42,074,129 //počet predaných kusov 2,607,901║ Devízou filmu sa v prvom rade stáva technické prevedenie a až potom príbeh a vykreslenie postáv. U postáv to vyznie z celkového pohľadu najslabšie, za celý ten dlhý čas čo zneje film si k nim nedokážeme vytvoriť vzťah, lebo príbeh sa skladá z mnohých zlomkových situácií, ktoré vo svoje podstate nedozrejú tak aby ponúkli vnútornú hĺbku postáv, cit, iskru,... všetko to vyznie tak chladno odprezentované až je mi ľúto, tej všetkej snahy čo sa venovala v technických veciach tohto filmu ako masky, hudba či kamera. A popri tom námet je absolutne famózny, svojou vnútornou hĺbkou tak silný ale v konečnom výsledku mi z toho ostala len nejaká pekná kostra toho námetu ovešaná dosť nesúrodo povyprávaného príbehu, kde ani na samom závery nedokážu emócie preniknúť tak ako by mali. U tohto filmu skôr lepšie vyznela časť príbehu odohrávajúca sa pri nemocničnom lôžku kde sa číta Benjaminov denník, tam na tomto menšom priestore dokázali emócie a cit lepšie preniknúť na povrch. __Bolo by pre mňa prekvapeným pokiaľ by za toto Fincher dostal Oscara, už mal omnoho lepšie režisérske skvosty, hlavne keď ten predošlí(Zodiac) a poviem že lepší od tohto filmu na Oscaroch odignorovali. /videl v kine: 80%/ (07.02.2009)

Napodruhé toto dojímavé rozjímání o životě a umírání plně doceněno. Jenom se mi potvrdila známá pravda, že velké filmy se mají vychutnávat v přítmí kinosálu, s kvalitní reprodukcí a že právě kvůli filmům, jako je tento, se ta velká plátna staví :o) Film mi utekl tak, že ty 2 a půl hodiny byly pro mě jako půlhodina, ztratil jsem pojem o čase a vychutnával si tu hypnoticky podmanivou symbiózu obrazu a hudby. Pak i ty emoce přirozeně vyplavaly na povrch, spoustu tam vyřčených myšlenek bych tesal do kamene a asi je pravda, že čím více máte prožito a čím více si uvědomujete pomíjivost času, tím více vás film vnitřně osloví (moje maminka u toho bulela jako želva :o). Filmová magie, díky za ní, Davide…. (09.02.2009)

Po neskonale dlhej dobe som spatril ďalší filmový rozprávačský zázrak. Vznešený, pôvabný príbeh, ktorý svojou prijateľnou absurditou v príbehu pôsobí neskutočne ohurujúco a kvalitami atakuje najvyššie priečky mojej filmovej topky a už behom prvých pár minút zmazal všetky sklamania z predchádzajúceho Fincherovho filmu. Superlatívom by sa dal okomentovať každý aspekt filmu. Cez hercov, réžiu, dokonale kúzelnou atmosférou až po všetky oscarové vychytávky, na ktoré je film nominovaný. Námet a myšlienka filmu však jednoznačne dominujú nad všetkými statnými superlatívmi, ktoré filmu právom prináležia. Benjamin Button pôsobil na mňa takou silnou aurou filmovej postavy, akú som naposledy cítil z postavy Forresta Gumpa a navyše nepatrné déjà-vu som pocítil aj v spojitosti s fantasy prvkami, podloženými skutočnými udalosťami. To však neuberá na atraktivite, práve naopak. A ešte stále som voči tomu nenásytný. 100%. (09.02.2009)

Když jsem v komentáři k ZODIACOVI napsal, že David Fincher střídá oddychovější, žánrové projekty s těmi ambicióznějšími, musím své tvrzení v případě PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA negovat. Stále ale platí, že David Fincher točí filmy jako nikdo jiný, které narušují divácké jistoty._____ Nečekejte magický realismus Tima Burtona ani patetický film se silným vyprávěním, tahem na oscarovou branku a bezproblémové divácké přijetí dané humanistickým poselstvím jako v případě FORRESTA GUMPA. S tím sice sdílí scénáristu Erica Rotha, ale Benjamin Button není idiot formátu Forresta Gumpa, který prochází dějinami amerického lidu minulého století ve značně zhuštěné a zjednodušené podobě, nýbrž dějiny ignoruje úplně a vypráví se příběh jednoho lidského osudu ozvláštněného jeho "zpětným chodem" (fyzicky, nikoliv psychicky). Divácké jistoty dané nezainteresovaným vypravěčem (dcera předčítá své matce na smrtelné posteli Buttonův deník) a ignorováním dějinných událostí (epizodní střet s německou ponorkou za II. světové války) jsou v závěru rozbořeny (příběh nám dovypráví někdo jiný, přičemž práce se sentimentem je uvědomělá, a zasáhne skutečná událost - hurikán Katrina)._____ Fincher pokračuje ve své studii od okolí odlišujícího se jedince a vypráví o tíze času, ale stejně jako v ZODIACOVI nerekonstruuje konkrétní dobu s citem pro detail, ale její filmovou podobu: BB může sloužit jako ukázka stylistických proměn amerického filmu první poloviny minulého století. Nevím, kdy naposled jsem musel zamáčknout slzu vyvolanou dokonalostí díla (SPOILER: smrt otce je natolik okázalou demonstrací technicoloru, že se to nedá slovy vyjádřit), které se dá vychutnat pouze v celku a nedají se z něj vytrhávat jednotlivé scény. Postavám zůstanou "pouze" jejich příběhy a divákovi zase po zhlédnutí ústa do kořán a neschopnost mluvit, protože se setkal s naprosto geniální záležitostí. "And the Oscar goes to... hope so." (Mimo jakékoliv bodové hodnocení.) P.S. Detailnější rozbor filmu ZDE: http://hobituvblog.blogspot.com/2008/12/blog-post_31.html (29.12.2008)

Forresto Gumpovské schéma je pro spokojenost publika a evidentně i kritiků jasnou definicí pro po výpravné stránce velkolepé romantické příběhy se špetkou absurdity, vskutku neobyčejným hlavním hrdinou a trochou té historie. Narozdíl od Gumpa se ale příběh o historické události jen opírá a hlavní hrdina spolu s divákem jim jen přihlíží (až na jednu událost s německou ponorkou, která paradoxně historii znásilňuje stejně jako celá záležitost s nádražními hodinami a přítomností Roosevelta). Tohle všechno jsem však díky úžasné výpravě, jistým Oskarovým maskám a jednomu z nejlepších výkonů Brada Pitta schopen přejít jen mávnutím ruky. Jen tak lehce z toho však nevyvázne přetažená stopáž, kterou Fincher vyplnil někdy až zbytečně dlouhými scénami (Tilda Swinton, vyhlídková plavba na remorkéru), které v konfrontaci s otcem sledujícím východ slunce, úvodní pasáží v domě důchodců či nejlepší scénou filmu "kdyby řidič taxíku nezastavil na šálek kávy" vypadají jakoby z jiného filmu. Být Benjamin Button o patnáct-dvacet minut kratší a zmíněné scény vypuštěny či zkráceny, uvažoval bych o maximálním hodnocení. Jenže on to není ten Fincher jakého znám, jeho poslední dva filmy ode mne dostaly čtyři hvězdičky a já k nim musím sáhnout i potřetí. (29.01.2009)