Podivný prípad Benjamina Buttona

Naprosto fantastické a okouzlující (melo)drama, u kterého by člověk i po dvou a třičtvrtě hodinách prosil, ať ještě nekončí a tohle není fráze, nýbrž regulérní fakt... David Fincher ve své bravurní a puntičkářsky dokonalé režii přednesl příběh nádherný i podivuhodný zároveň, který nejen že je zajímavý a originální již svou podstatou, ale dokáže také něžně pohladit a dotknout se srdíčka, aniž by to vyznělo pateticky, či prvoplánovaně. Sledovat tento film je až hypnoticky krásné (k čemuž přispívá i líbezná hudba), divákovi se dostává potěšení jak z děje, který jakoby se vznášel mezi nebem a zemí, tak ze samotného vyprávění, neboť přes to všechno tohle není jen další pohádková Velká ryba či lehce naivní Forrest Gump... Komplexní celek dokonalosti ještě dokreslují vynikající výkony Brada Pitta a Cate Blanchett, jejíž něžné a smyslné pohledy mě dokáží totálně uhranout. 10/10 (31.12.2008)

Forresto Gumpovské schéma je pro spokojenost publika a evidentně i kritiků jasnou definicí pro po výpravné stránce velkolepé romantické příběhy se špetkou absurdity, vskutku neobyčejným hlavním hrdinou a trochou té historie. Narozdíl od Gumpa se ale příběh o historické události jen opírá a hlavní hrdina spolu s divákem jim jen přihlíží (až na jednu událost s německou ponorkou, která paradoxně historii znásilňuje stejně jako celá záležitost s nádražními hodinami a přítomností Roosevelta). Tohle všechno jsem však díky úžasné výpravě, jistým Oskarovým maskám a jednomu z nejlepších výkonů Brada Pitta schopen přejít jen mávnutím ruky. Jen tak lehce z toho však nevyvázne přetažená stopáž, kterou Fincher vyplnil někdy až zbytečně dlouhými scénami (Tilda Swinton, vyhlídková plavba na remorkéru), které v konfrontaci s otcem sledujícím východ slunce, úvodní pasáží v domě důchodců či nejlepší scénou filmu "kdyby řidič taxíku nezastavil na šálek kávy" vypadají jakoby z jiného filmu. Být Benjamin Button o patnáct-dvacet minut kratší a zmíněné scény vypuštěny či zkráceny, uvažoval bych o maximálním hodnocení. Jenže on to není ten Fincher jakého znám, jeho poslední dva filmy ode mne dostaly čtyři hvězdičky a já k nim musím sáhnout i potřetí. (29.01.2009)

Dokud je to o něm a ne o nich, tak nemám zásadnějších výhrad. Pak už výhrady mám a to hned několik. Shrnul bych je ale do posmutnělého povzdechnutí, že když už tvůrci z Fitzgeraldovy předlohy nepoužili nic víc než název (což se zase není co divit) a naopak nepokrytě (a nepřiznaně) vykradli Greerovu Zpověď Maxe Tivoliho, tak se jí mohli držet i v podání vztahu Maxe a Alice. Ehm, pardon, myslel jsem samozřejmě Benjamina a Daisy. Tahle sladkobolná, byť vkusně servírovaná, limonáda se Greerovu kondenzovanému vývaru plného melancholie a smutku rovnat nemůže. Já vím, že srovnávat knihu a film je značně nefér, ale tentokrát si začal Roth. Když už si "vypůjčuje" nápady jinde, tak by to měl dělat aspoň stylově. A ne takhle fušérsky, kdy to nejlepší nahradí stokrát viděnou chladnou romancí. ♫ Hodnocení OST: 3/5 (02.03.2009)

Precizní a nádherné části nedělají dokonalý celek. Benjamin Button je toho příkladem. Dokonalé okamžiky, jako stylové vzpomínky plné dobových "škrábanců", jsou propojeny obyčejnými částmi se skvělou atmosférou, ale s ničím "na víc". Fincher opět dokazuje svůj neskutečný cit pro obraz a vzhled svých filmů a dokonce překvapivě tvoří i emoce. Pravděpodobně ne tak silné, jak by si příběh zasloužil a někdy by bylo dobře trochu přitlačit na pilu, ale emoce jsou příjemné. Problém je jinde a to v délce. Fincher se snažil film o životě a jeho pomíjivosti natahovat až zbytečně moc. Všechny kouzelné okamžiky a drobnosti, rozházené v celém filmu na konec zapadnou kam mají, ale díky délce nemají ten drtivý účinek jaký mít mohli. Herci odvádějí své, i když bych žádného na žádnou cenu nenominoval, krom efektů, které Pitta na začátku filmu dokonale zastupují. V pozdější fázi je vyhlazenost obličejů, nejdříve Cate a poté Brada dosti okatá, ale díky celkovému digitálnímu vzhledu filmu to nevadí. Stejně jako digitální prostředí a magický nádech mnoha scén (cokoliv s lodí, "úder bleskem"). Technická dokonalost filmu je nepopiratelná. Na druhou stranu krom délky, je tu i "způsob vyprávění", který mi přišel trochu zbytečný a i jeho "časové" zařazení jsem trochu nechápal... Ani digitální vzhled pohádky nemusí sednout všem, ale tím tak výčet slabších stránek končí. Přesto všechno je Benjamin Button filmem výjimečným a magickým, který dokáže oslovit každého, kdo chce naslouchat dlouhou kouzelnou pohádku o životě a všem, co v něm zažijeme... Krása a dokonalost, jsou stejně jako život, pomíjivé. PS: malá drobnost, trochu mě zklamal Fincher ohledně úvodních a závěrečných titulků... Škoda, že si využil ve filmu Sedm "titulky pozadu", tentokrát by se hodily...nebo cokoliv, krom obyčejného textu. (06.02.2009)

Tedy, nikdy bych si nepomyslela, že mě film jednoho z mých oblíbených režisérů, Davida Finchera nechá tak chladnou a po emoční stránce téměř nedotknutou. Už samotný námět je bezpochyby zajímavý a nezvyklý, a pod taktovkou takového kalibru, jakým Fincher je, jsem předpokládala, že se promění doslova v "pohyblivé zlato." Jenže film plynul a plynul, uběhly asi dvě hodiny a já zjistila, že to se mnou nic nedělá. Dokonce i Brad Pitt, ze kterého Fincher ve svých filmech dokázal vždy vytěžit maximum a já tak měla pocit, že to není "ten" hezoun Pitt, ale týpek, který fakt dost dobře hraje, mi zde přišel jaksi netečný, obyčejný a nevýrazný. Cate Blanchett je opět neskonale nádherná. Atmosféra i vizuální podoba velmi precizní. Bohužel Benjamin Button pro mě nebyl takovým zážitkem, jak jsem myslela. Byl až příliš cítit tou Hollywoodskou komerční velkolepostí, rádoby schovanou za "extraordinary story", který prostě musí dojmout každého. Vše však příliš hrálo na efekt a emoce. Vyumělkované. To je možná to správné slovo. Fenomenální hudba Alexandra Desplata je asi tak to jediné, co ve mne zanechalo nějakou emoční odezvu. (09.12.2012)