Podivný prípad Benjamina Buttona

Už ten námět se mi hodně zamlouval a věděl jsem, že David Fincher je na zfilmování ten pravý. A řemeslně není opravdu na co si stěžovat a Fincher to má opravdu vypiplaný do posledního detailu. Atmosféra je pěkná a místy mi to připomínalo Foresta Gumpa a taky trochu Burtonovu Velkou rybu. Herecky si taky není na co stěžovat a mezi Pittem a Blanchettovou to fakt funguje. Pár problémů bych ale přece jenom viděl. Celé mi to sice přišlo řemeslně a režijně na jedničku, i tak to ale na mě působilo většinu času chladně a tak trochu i vykalkulovaně, že si chce Fincher pro toho plešouna fakt dojít. Jako nic proti, ale aspoň bych mohl občas pocítit nějaké emoce. Takhle jsem se sice koukal na moc pěknej a dobrej film, ale vůbec nic to ve mně nezanechalo a závěr mě nechal naprosto chladným. A to jsem si chtěl připravit kapesník. I tak je to ale velmi silný nadprůměr, který by si nějaké ty ceny opravdu zasloužil (11.01.2009)

Nemít volné lístky do kina, na Podivuhodný případ Benjamina Buttona by mě asi nikdo nedostal. A věděla jsem proč. Ne, není pochyb o tom, že je Benjamin Button skvěle natočený, zajímavý, že má řadu výborných momentů (hodinář, vojáci běžící pozpátku, muž vyprávějící své příhody s blesky), jenže jako celek tento film zrovna moc nefunguje. Jaká byla vlastně pointa? Proč to ve mně nezanechalo žádnou stopu? Proč mi to připadalo zdlouhavé? Proč jsem si chvílemi myslela, že sleduji Amélii nebo Forresta Gumpa? (06.03.2009)

Mistrovské dílo, které je po všech směrech dokonalé. Nevím, jak to Fincher dokázal ale aby mě 159 minut v kuse neustále bavilo to se mi naposled stalo u legendárního Kmotra. Brad Pitt nezahrál výborně. On zahrál Oscarově. Film o kterém ještě mnoho uslyšíme. Každý záběr, každá scéna je dokonalá a doslova puntičkářsky natočené. Úžasné vypravování. Ve filmu není zbytečná scéna. Jestli můj nejlepší film za rok 2008 byl Temný rytíř, pak druhý po něm je Benjamin Button. (02.01.2009)

Způsob, jakým Fincher z diváka snímá obrannou cynickou masku, bych v žádném případě nenazval laciným. Nejmelodramatičtější momenty dokáže včas lehce shodit a navíc společně s výtvarníky, kameramanem a Desplatovou minimalistickou hudbou všechny scény filmu podbarvil neveselým vědomím lidské smrtelnosti. Beze spěchu, zato s využitím zkratky, která hodně pomohla také Zodiakovi, postupuje od malého k velkému a zpět. Uvedené v mnoha rovinách odráží také osud hlavního hrdiny, nuceného držet se hesla „žij s lidmi, zemři sám“. Každá z postaviček, až na lightning-mana vlastně plnohodnotných postav, využívá čas jí svěřený jinak a zůstává na vás, čí životní teorii shledáte nejsympatičtější. Pěknou ukázkou teorie chaosu je scéna „co kdyby…“, jedna z mála možností poznat, jak mystérium jménem život chápe samotný Benjamin, v daném okamžiku nejpravděpodobnější vypravěč, jinak paradoxně pouze jakýsi pasivní „spojovatel" (starý dobrý knoflík, nikoliv moderní zip) všeho ostatního a všech ostatních. I díky jeho pojetí film bez vážnějších zádrhelů (v konečném součtu nadbytečná mi přišla akorát epizoda s Elizabeth) funguje nejen jako rozmáchlá romance s neskrývanými Oscarovými ambicemi, ale též jako nadčasové podobenství představující v kostce řadu filozofických přístupů k lidské existenci a především zlomovému momentu, kdy existovat přestáváme. Ve výsledku obojí splývá v nádherně rozmáchlou, (nejen přímo citovanými) staršími filmovými mistry poučenou a slovy těžko popsatelnou podívanou. 90% Zajímavé komentáře: imf, Marius, tron, genetique, Sobis87, Desperado Phillo, Pussycat18, Revanx, gejzuško, Zandelee (10.02.2009)

Scénář: Eric Roth .. _ Benjamin, sorted to lose people you love. How else could I know how important is for us? _____ Curious Case of Benjamin Button je velkolepé sentimentální představení fantazie a rozjímání nad časem, životem, smrtí, významem i pomíjivostí nás všech. Scénárista Eric Roth se v tomto směru skutečně přesvědčivě vyjádřil. Síla příběhu je však pouze v tom, zda ve vás vyvolá určité pocity. Obsahem totiž diváky neválcuje. Ústřední postavu téměř nezajímají dějinné okolnosti, které formují chod světa a taktéž okolní svět se o tak podivuhodného jedince pranic nezajímá a jen úzký okruh přátel s ním sdílí jeho úděl, který je nám, v čase plynoucích epizodách, postupně předkládán. Délka vyprávění je nakonec poměrně dobře stravitelná, na jeden neobyčejný lidský život až nedostačující. Ale možná, že bych střední část (práci na remorkéru) nahradil něčím poutavějším, protože po Buttonově úžasném „dětství“ v domově důchodců jsem byl možná až moc nažhaven. Finální vztahová houpačka a definitivní omlazení (za tohle bych trailery kopl někam) pak téměř začínají skřípat… _____ David Fincher už není tím razantním tvůrcem, co býval. Nyní režíruje decentně, stylově, bez excesů a ztrácí tím tak jistě část svých dřívějších vyznavačů, ale pořád se v jeho práci skrývá velký potenciál. Ten je v případě CCoBB ochucen výtečnou výpravou, kamerou (dlouhodobý Fincherův technický spolupracovník Claudio Miranda) a opředen libými tóny Alexandre Desplat (soundtrack mi občas lehce připomněl jeho Birth), které asi nejvíce podtrhují melancholickou náladu, jakou snímek má (kdyby někdo váhal, zda film vidět nechť si OST předtím - pro přesnou představu, co ho čeká - poslechne). Brad Pitt si renomé svým výkonem rozhodně posiluje a pro Cate Blanchett mám slabost i kdyby nebyla tak výbornou herečkou. _ BlackBox Projekce _ 90%. (01.01.2009)