Podivný prípad Benjamina Buttona

David Fincher už sice natočil lepší věci, ale i tak je Benjamin Button dílo hodné zapamatování. Sentimentální dílo o životě a smrti, které na ploše 160 minut rozehrává veskrze obyčejný příběh ovlivňovaný nevšedními podmínkami. V jednoduchosti je ale síla - plno symbolů počas celého snímku má možnost plně odkrýt svůj význam, díky čemuž je v závěru pro diváka připravena pocitová nálož, míchající v sobě smutek, melancholii a osudovost v přesně vypočítaném poměru. A citlivějším jedincům i slza ukápne... :´-) Precizní režie a atmosféra jako z nějakého snu jsou potom už jen podružnými důvody pro udělení 5 hvězdiček. Nádhera. (31.01.2009)

Nemít volné lístky do kina, na Podivuhodný případ Benjamina Buttona by mě asi nikdo nedostal. A věděla jsem proč. Ne, není pochyb o tom, že je Benjamin Button skvěle natočený, zajímavý, že má řadu výborných momentů (hodinář, vojáci běžící pozpátku, muž vyprávějící své příhody s blesky), jenže jako celek tento film zrovna moc nefunguje. Jaká byla vlastně pointa? Proč to ve mně nezanechalo žádnou stopu? Proč mi to připadalo zdlouhavé? Proč jsem si chvílemi myslela, že sleduji Amélii nebo Forresta Gumpa? (06.03.2009)

Po druhém zhlédnutí, tentokrát v kině: hrdina se zajímavým osudem, ale jinak naprosto nevýrazný, hrdinka nesympatická, film pěkný na pohled, ale emocionálně prakticky prázdný, tváření se, že jde o Velký Biják o životě, smrti a lásce, spousta průhledných metafor a symbolů. Na druhou stranu aspoň téma člověka opravdu může přivést k zajímavým úvahám. Ve výsledku přeambiciózní bublina. Fincher potřeboval hit a snad příště natočí zase něco osobitého. (22.01.2009)

Dlouhé uvažování nad rychlým a neúprosným během času. Vlastně takový óda na čas. Mistrovsky podaná mistrem Fincherem, se skvělým citlivým a dojemným příběhem, úžasným Bradem Pittem a Cate Blanchett, dokonalou atmosférou a samozřejmě i těmi vizuálními kouzlami. Nádherná cesta napříč časem s pár nezapomenutelnými úvahami a scénami (variace efektu motýlích křídel je na toto téma nejlepší věc, jaká kdy byla natočena) a závěrem, který jen utvrdil můj názor na výjimečnost snímku. Tohle si budu pamatovat dlouho. (10.02.2011)

Napodruhé toto dojímavé rozjímání o životě a umírání plně doceněno. Jenom se mi potvrdila známá pravda, že velké filmy se mají vychutnávat v přítmí kinosálu, s kvalitní reprodukcí a že právě kvůli filmům, jako je tento, se ta velká plátna staví :o) Film mi utekl tak, že ty 2 a půl hodiny byly pro mě jako půlhodina, ztratil jsem pojem o čase a vychutnával si tu hypnoticky podmanivou symbiózu obrazu a hudby. Pak i ty emoce přirozeně vyplavaly na povrch, spoustu tam vyřčených myšlenek bych tesal do kamene a asi je pravda, že čím více máte prožito a čím více si uvědomujete pomíjivost času, tím více vás film vnitřně osloví (moje maminka u toho bulela jako želva :o). Filmová magie, díky za ní, Davide…. (09.02.2009)