Podivný prípad Benjamina Buttona

Regrese a deprese. Vezměme jeden z nejslabších příběhů mého oblíbence F.S. Fitzgeralda, přidejme ohrané forrestgumpovské know-how, vizuální a trikové kejkle těch nejlepších hollywoodských kouzelníků, zázračné dítě Davida Finchera, jehož Zodiaca považuji za jeden z nejlepších filmů posledních let, a plejádu hereckých es- a vznikne film, který věrně ilustruje zažitou představu, jak by měl vypadat onen " velký film", opus magnum. Z vizuálního hlediska a hledáčkem technických kategorií onu škatulku bezchybně naplňuje. Ano, tohle není film, tohle je Film s velkým F, film coby grandiozní představa o velikosti, umění, humanitě a věčném poselství. Ve své podstatě dokonale průhledný, z hlediska emoční palety vyděračsky slzopudný příběh se točí jakoby pozpátku. Postava Brada Pitta- nezajímavá, psychologicky plochá a úplně nanicovatá, muž bez vlastností, nestárne, ale mládne. To by mohl být zajímavý příspěvěk k filozofické diskusi o ne/smrtelnosti, ale bohužel jím není, není "co" vyprávět a veškerá pozornost je věnována směru, nikoli cestě nebo cíli. Proto také zklamává milostná linie navzdory brilantní Cate Blanchett. A ona mysterioznost? Pro mě zůstává jen falešnou a podivnou omáčkou, v jejímž jménu máme nedostatky samotnému hlavnímu chodu odpustit. Podivuhodné není na příběhu BB zhola nic. http://www.lidovky.cz/jeden-forrest-gump-stacil-dekujeme-dtq-/ln_kultura.asp?c=A090204_084401_ln_kultura_ter (15.01.2009)

David Fincher se odchýlil od své ,,temné" umělecké linie a natočil ,,jiný" film. Největším paradoxem vzniku Podivuhodného případu Benjamina Buttona je právě Fincherova režie - tedy ne ve smyslu kvalitativním, řemeslo ovládá americký arcirežisér dokonale, ale ve smyslu kontinuity jeho režijní filmografie - vždy na hraně kontroverze, vždy se snahou pojmenovat nějaký (skrytý) fenomén americké kultury a západního životního stylu (a zapadají do toho jistě i videa o Madonně - ona sama už je fenoménem...i když ji osobně nemám příliš rád). A najednou takový obrat - Podivuhodný případ Benjamina Buttona je ryze pozitivní film se silně humánními východisky bilancující a rozjímající nad determinantem lidského života, kterým je plynutí času, a právě tenhle rozměr ovlivňující naše bytí podrobující uměleckému paradoxu - co by se stalo, kdyby někdo žil život naruby, opačně, narodil se stár a umíral v kolébce? Podobné umělecké tázání se je z podstaty věci celkem časté - od Faustova intelektuálního obcování s Mefistem, přes ,,nesmrtelné" jedince procházející dějinami a lidskými generacemi (filmový Highlander) po cestovatele v čase (seriálový Doctor Who atd.). Benjamin Button je bezesporu KRÁSNÁ postava (nezapře své literární kořeny), která má vše, co bychom od ní očekávali, navíc dokonale plastický Brad Pitt vytvořil ryzí oskarovou roli. Ano, za takovéto filmy se dávají Oskaři, takovéto filmy vévodí žebříčkům mainstreamové oblíbenosti. Fincher natočil bezesporu vynikající film, mne ale trochu schází ten ,,starý" potemnělý glosátor západního civilizačního běhu... Podobné filmy: Forrest Gump, Velká ryba (03.02.2009)

,,JMENUJI SE BENJAMIN, BENJAMIN BUTTON A NARODIL JSEM SE ZA NEOBVYKLÝCH OKOLNOSTÍ….“ Někteří lidé se narodí aby seděli u řeky. Některé zasáhne blesk. Někteří jsou umělci. Někteří plavou. Někteří toho ví hodně o knoflících. Někteří jsou matkami. A NĚKTEŘÍ LIDÉ TANČÍ. Mám rád tyto filmy, kdy příběh je zahalen závojem nepravděpodobnosti a tvůrci tak můžou popustit uzdu vynalézavosti. A když se jim podaří navodit atmosféru, jste připraveni být zticha a naslouchat ten podmanivý hlas, který zakryje i mírné nedostatky příběhu. To protože jste rádi, že jste spolu. Vyplatí se to! Někteří lidé žijí život obráceně a někteří o něm dokáží natočit krásný film. DOBROU NOC, BENJAMINE! (05.05.2009)

Forresto Gumpovské schéma je pro spokojenost publika a evidentně i kritiků jasnou definicí pro po výpravné stránce velkolepé romantické příběhy se špetkou absurdity, vskutku neobyčejným hlavním hrdinou a trochou té historie. Narozdíl od Gumpa se ale příběh o historické události jen opírá a hlavní hrdina spolu s divákem jim jen přihlíží (až na jednu událost s německou ponorkou, která paradoxně historii znásilňuje stejně jako celá záležitost s nádražními hodinami a přítomností Roosevelta). Tohle všechno jsem však díky úžasné výpravě, jistým Oskarovým maskám a jednomu z nejlepších výkonů Brada Pitta schopen přejít jen mávnutím ruky. Jen tak lehce z toho však nevyvázne přetažená stopáž, kterou Fincher vyplnil někdy až zbytečně dlouhými scénami (Tilda Swinton, vyhlídková plavba na remorkéru), které v konfrontaci s otcem sledujícím východ slunce, úvodní pasáží v domě důchodců či nejlepší scénou filmu "kdyby řidič taxíku nezastavil na šálek kávy" vypadají jakoby z jiného filmu. Být Benjamin Button o patnáct-dvacet minut kratší a zmíněné scény vypuštěny či zkráceny, uvažoval bych o maximálním hodnocení. Jenže on to není ten Fincher jakého znám, jeho poslední dva filmy ode mne dostaly čtyři hvězdičky a já k nim musím sáhnout i potřetí. (29.01.2009)

Někdo si v tom najde filosofický film o životě, smrti a pomíjivosti všeho. Někdo zase zdrcující romantiku a někdo to vezme jako ódu na nespoutaný, plně prožitý život, prostý veškeré sebelítosti. Ono tam je totiž motivů nepřeberně. Zvlášť smrt je předkládána velice často a hrdina je s ní konfrontován už od mala, kdy mu pragmatická maminka říká ať je rád za každý moment co má, protože se tu už asi dlouho neohřeje. To Benjaminovo fyzické mládnutí mě vždycky nejvíc bavilo při životních setkáních s Cate Blanchett, kdy vynikl ten kontrast. Přestože na tom byli vlastně věkově stejně, opravdu si rozuměli, jen když byli děti, protože děti nic neřeší. Poté až když dosáhli fyzicky stejného věku a mohli tudíž souložit, aniž by to bylo perverzní a poté až když je Cate Blanchett na smrtelné posteli a prožívá to usmíření se svým životem a přehrává si všechny ty setkání a konečně chápe, jak on se musel cítit. Přiznám se, že mě ten film emocionálně nedostal až tak, jak jsem čekal, ale při dialogu mezi Pittem a Cate Blanchett na pískovišti s dcerou, kdy Benjamin říká, že odejde, že ta holka potřebuje otce, jsem úplně pocítil strach. Musí to bajt fakt hroznej pocit, když víte, že se z vás stane mimino!!! Řemeslné zpracování je naprosto dokonalé. Prostě precizní filmařina! Hrozně se mi líbily ty "němé" vsuvky s chlápkem, co ho vždycky trefil blesk. Spíše mi tam občas malinko drhnul scénář, kdy mi dost úseků nepřišlo uspokojivě vypointovaných. Např. příhoda v hotelu s Tildou Swinton je hrozně natahovaná. A vůbec celá ta stopáž je nadbytečná. (13.01.2009)