Zástavy našich otcov

S Clintovými predchádzajúci chladno vykalkulovanými filmami som mal problém a od tohto filmu som (nepochopiteľne) očakával, že tá hra na city skončí. Ale kdeže... Dedo Eastwood nám podsúva ďalší epos o amerických hrdinoch plný pátosu, hrdinstva, morálky, česti a ťažkom živote, tentokrát podľa skutočných udalostí. Silný námet, no konečný produkt je slabučký. Tá prvá polovica by sa ešte dala zniesť, hoci aj najsilnejšia scéna (vylodenie na ostrove) vďaka nevhodným kamerovým filtrom vyzerá skôr ako nejaká PC hra. Druhá polovica je ťažké sústo len pre tých najnáročnejších a najotrlejších a Eastwood akoby skúšal koľko divák ešte znesie... Prečo sa film oplatí vôbec dopozerať je pekná fotossesion na záver so skutočnými zábermi z Iwo Jima...Chválim Eastwooda za super nápad sfilmovať historickú udalosť z oboch pohľadov, bohužiaľ po tomto filme nemám na tú "japonskú" časť vôbec chuť..Ale Spielberg nešetril a výpravu to má nádhernú, to je fakt!:) (06.04.2007)

Totální zmatek. Sedm hlavních hrdinů (po válce zredukovaných na tři), snad čtyři časové roviny, hory patosu a hlavně tuna různých voice-overů. Jednak jsem se docela nudil a druhak jsem se v tom nevyznal. Ale jako předvoj před Dopisy to funguje skvěle. Zvyknete si na výbornou válečnou stylizaci a se zapadajícím útržky příběhu působí Dopisy mnohem kompaktněji. (22.03.2007)

Tohle není film o dobití Iwo Jimi. Jeho hlavní vyprávěčská linie víceméně končí obsazením hory Suribachi a vztyčením vlajky což však ještě zdaleka nebyl konec japonského skutečně houževnatého odporu. Byla to posvátná japonská půda, první z ostrovů patřící císařství a ne jen nějaký okupovaný atol Šalamounových ostrovů či jinde... Film se zabývá tím co následovalo. Známým snímkem vojáků vztyčujících vlakju na vrcholu hory a snahou propagandy díky této emotivní fotografii z toho doma vytřískat co nejvíce. Amerika roku 45 už byla válkou unavená. I takový obr jehož produkce jela na max musel své nákladné válčení něčím platit. Jenže na Buy War Bond už lidé moc pátým rokem války neslyšeli. Propaganda se tak snažila využít každou příležitost ukázat lidu jeho hrdiny a napůčovat si na dlužní úpisy. Byly jich stovky, stíhací esa, snajpři, výsadkáři, osádka bombardéru B 17 (Memphiské krásky) která jako první dokončila operační turnus v Evropě, návrat Doolitlea (velitele Tokyo Raiders) atd... Pokud někdo kritizuje film přemírou patriotismu a propagandou, pak mu říkám, ale sakra o to tu přeci šlo! Clint se s tím dobře popral a i když pravda mohly být více rozvinuty psychologické roviny myšlení hlavních hrdinů vystavovaných po všech městech států jak opice, to hlavní bylo řečeno. Snad jsem naivní, ale věřím, že Clint jim všem co se tam bili chtěl vzdát hold, doláče za kina a prodej bluerayů byly snad až na druhém místě...Jsem rád, že ve filmu zazněl rasismus. Je třeba si uvědomit, že Amerika čtyřicátých let byla rasistická jak poleno, hrdina nehrdina, indián neindián, černoch nečernoch! Ti s jinou barvou pleti věřili, že díky tomu, že své vlasti jako právoplatní Američané nabídnou své životy a bude na ně nahlíženo jinak a lépe se setsakramentsky spletli. Až šedesátá léta začla bořit nerovnost a jejich diskriminaci. Iwo Jima měla smysl, nejedna osádka nouzově přistávající B29 vděčí mariňákům za její dobytí a zajištění letiště. Po Iwo Jimě si Japonci už nebyli tak jistí. Ta řež jejíž část mohl divák vidět při vyloďování by měla navždy zacpat huby kecalům o zlotřilém vrahounském náletu na Nagasaki a Hirošimu... Kdyby nepadla ona dvě města, padly by statisíce Američanů na plážích japonských ostrovů. Iwo Jima by ve srovnání s tím byla jen takovou malou šarvátkou. To je třeba mít na paměti. Já jsem s filmem spokojen. Vše je téměř dokonalé, hlavně vizuál. Amerika konce válečných let byla vykreslena skvěle i léta padesátá. Za mne je to za čtyři hrsti černého sopečného písku Iwo Jimy. * * * * (28.09.2013)

Vůbec to není odpad, sr**ka ani nic jiného, jak se tady píše. Nebo někdo čekal válečně-psychologickou třískanici, jako v Dopisech z Iwo Jimy? Já tedy ne - kdyby Clint natočil "Vlajky" stejně jako "Dopisy", kritizovalo by ho dvakrát tolik chytrolínů - za to, že udělal dva stejné filmy, jen s jinými lidmi. Vlajky našich otců mají svoje kouzlo právě ve sledování osudů "těch vojáků z fotky", akce a řež je na druhém (možná třetím) místě a já to nikomu za zlé nemám. Pravda ovšem je, že pokud nemáte náladu na hodně "ukecaný" válečný film, "Vlajky" si nepouštějte. P.S. Tenhle odkaz sem dát prostě musím:-) http://www.youtube.com/watch?v=NdNV9JX-Xi8 (27.06.2009)

Tak jsem konečně viděl "Vlajky" a ptám se sám sebe, co to vlastně Eastwood natočil. Je to opravdu válečný film? A nebo byste snad dokázali po shlédnutí filmu odvyprávět válečnou dějovou lini, která se na Iwo Jimě odehrávala? Asi těžko. Válené záběry jsou sice hodně efektně natočené a je na nich hodně znát Spielbergův "Ryanovský" rukopis, ale slouží v podstatě jen jako jakési vzpomínkové pozadí pro příběh tří navrátivších se vojáků, kteří doma prodávají dluhopisy, zatímco jejich přátelé ve válce nasazují své vlastní životy. Nápad je to rozhodně zajímavý, ale film jako by tím ztrácel na tempu a často se spíše nudně kolébá, místo toho, aby nasadil potřebný tah na branku. Tu navíc představuje konec v podobě sentimentálního žvatlání válečných veteránů, které silně nemusím už od Bratrstva neohrožených. Jsem ale hodně zvědavý, jak se po "Vlajkách" vyvine kariéra Ryana Phillippa, který po celou dobu doslova "září" z obrazovky a jasně dokazuje, že role pubertálních slaďoušů nejsou to jediné, co ve svém hereckém arsenálu ukrývá. (22.06.2007)