Zjasnělá noc

Tohle by mohla být klidně životní role Oldy Navrátila, protože svoji postavu lesního inženýra, který propadl závislosti na alkoholu a posléze dospěl k celkové apatii, že si podřezal žíly na návštěvě u rodičů své přítelkyně, hraje naprosto s přehledem. Také jeho neustálé mačkání listí, aby se nemusel napít je sugestivní. Jiří Vanýsek natočil opravdu silný film a vkusně a démonicky nasnímal delíria, do kterých se hlavní hrdina dostával a za doprovodu hudby Jiřího Bulise je to doslova horor! (22.10.2018)

Velmi dobrá televizní sonda do života a duše recidivujícího alkoholika, ozvláštněná hereckým výkonem Oldřicha Navrátila, bez jeho herecké účasti by patrně nemělo cenu tenhle snímek sledovat. Příběh je jednoduchý, ale v tom spočívá jeho síla, dějová složka ostatně nehraje velkou roli, jde spíše o obraz, realistický výsek života inteligentního jedince prohrávajícího svůj boj nejenom s alkoholem, ale i s depresemi pocházejícími z osamělosti a nihilismu života na okraji odcizené společnosti. O tom, že je to boj těžký, netřeba pochybovat. Jinak film trpí všemi klasickými neduhy televizního filmu 80. let z dílny ČST - podivně nízká kvalita obrazu a skutečně příšerná hudba, je až s podivem, jaké tehdy panovalo v československé televizi estetické cítění... Podobné filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Dnes naposled, Dobří holubi se vracejí, Hadí jed, Hodina klavíru (08.10.2008)

Filmy o závislácích nemám rád, protože nevím, proč by se v tom měli mít možnost prostřednictvím umění hrazeného z peněz daňových poplatníků ještě rochňat. Navrátil to ale hraje dobře, je prototypem nevkusného slabocha. Naštěstí je tu Ivona, taková ta femme fatale českého filmu té doby. Její kouzlo je opravdu těžko odolatelné. (29.12.2013)

Konec osmdesátek se nesl v kritickém duchu a tak se občas objevovaly i filmy tepající do nešvarů socialistické společnosti. Jedním z nich byl alkoholismus a filmů na toto téma v té době vzniká hned několik. Tenhle je o osamnělém lesákovi, žijícím daleko od lidí v hájence. Jeho boj je klasickým bojem se svým vlastním já. Myslí si, že vše má pod kontrolou, že rozhoduje sám nad sebou a že když si dá sklenku, umí siříci i dost. Jenža ta je vždy spouštěčem k pokračování v pití. Rána jsou pak krutá. Nejen, že se sčítají materiální i duchovní škody, ale s vystřízlivěním a bolestí hlavy přichází i výčitky, uvědomnění si vlastní zbabělosti a faktu, že nad nemocí nemám kontrolu. Následný slib, že už ne většinou vystačí jen do dalšího závanu čehokoliv v čem je líh... Navrátil tu zahral svoji životní roli. On je hercem pohodářů, taťků, oddílových vedoucích, pracantů...a teď si střihl toto. Ta jeho slast, když zalomil láhev pálenky byla dokonalá. I to jeho kradmé našlapování v teniskách před léčebnou, když přijela návštěva...Směs radosti a chuti běžet a zároveň hluboký stud, bránící v rozběhu... Opravdu tu předvedl veliké herectví. Dávám za 4 antabusy. * * * * (17.05.2020)

Olda Navrátil, takový téměř můj soused hraje výborné zejména lidi s dobrým srdcem( My vás vy komunisti stejně jednou pověsíme-Vracenky) a zpackaným životem. Nejinak je tomu zde. Už na jeho léčení je totiž poznat, že až tak moc se odnaučit chlastat nechce. Vůbec se mu nedivím, já bydlet na hájence piju i okenu! (12.12.2011)