Parfum: Príbeh vraha

Scénář: Andrew Birkin, Bernd Eichinger, Tom Tykwer .. Neočekávaně sugestivní zážitek. Takový, jaký jen vůně mohou dát. Okolo předešlých filmů Toma Tykwera jsem doposud chodil se značnou nedůvěrou, protože jsem se u několika jeho filmů nemile popálil, avšak tentokrát mne konečně zasáhl plně svým talentem a téměř jsem pocítil dokonalost jeho vlastnoručního filmového parfému… Emocionálně strohá ústřední postava jde chladně a systematicky za svým vysněným cílem - zachytit dokonalou vůni - z esence ženy. Celý tohle putování jde rozdělit na několik podčástí, každá s jinou intenzitou, jiným nádechem a odlišným odérem. Úvodní naturalistická, smradlavá část v Paříži je hodně sevřená a hutná, vedle ní je prostřední venkovská velmi svěží, ale rozlehlejší a táhlejší po všech stránkách. Ty finální, odehrávající se na dvou náměstích vrátí film do magických výšin dokonalosti a nezaslouží si přílišného konkretizování - jsou překvapující, pudově otevřené, snové a úžasně reálné zároveň.. Film místy malinko zakulhá po scénáristické stránce, jenže ta je zase podřízena knižní předloze, takže těžko mít k adaptací nějaké extra připomínky. Naštěstí režie je výborná, vizuálně bohatá s vynikající kamerou v makro detailech i exteriérech. Perfekcionalisticky natočené a přímo stvořené pro temný kinosál, kde vás živočišně propracovaná atmosféra snímku dokáže totálně vtáhnout do děje a dodat toliko podnětů, že se nad nimi při cestě z kina ještě rádi zamyslíte. Prosím, zhluboka se nadechněte a vnímejte... ___ ☼ FILM ROKU ☼ (30.11.2006)

Velmi originální, přitažlivé, vizuálně, obsahově i celkovým zpracováním vysoce podmanivé dílo. Herecká garda v podání Dustina Hoffmana a Alana Rickmana, zajímavý Ben Whishaw, někdejší "holka, co to chce taky", Karoline Herfurth a neskonale nádherná, čistá a panenská Rachel Hurd-Wood. Již syrově realistická a "brutální" úvodní sekvence s porodem na odpudivém rybím tržišti mě ohromila a úžas a obdiv mě neopustil do konce snímku. Při závěrečných masových sexuálních orgií občanů zdrogovaných "vůní ženy" jsem si říkala, že je to příliš neuskutečnitelné na to, aby se to skutečně dělo. Nabyla jsem dojmu, že se jedná o známý fígl alias "jenom si to představuju." Mýlila jsem se. Nejmocnější parfém světa skutečně fungoval a dokázal okolí okouzlit a omámit silou nevídanou a téměř nadpozemskou. Konec filmu je velkolepým činem skutečného génia a zároveň mistrovskou "kapkou" za celým jeho dílem:) Přemýšlela jsem: "Šlo by skutečně? Vyrobit dokonalý parfém s onou třináctou esencí?" Pokud ano, jednalo by se možná o tu nejdokonalejší biologickou zbraň s devastujícími účinky na obyvatelstvo:) "Ty si myslíš, že tě nechám ve své dílně bryndat mé esence, které stály doslova celé jmění?" (05.02.2012)

Pokud měl někdo natočit Parfém, pak zřejmě jen Tykwer, protože kniha s takovou pověstí snese jen režiséra takového jména. Místy je to lehký mindfuck, ale myslím, že dostatečně rehabilituje to dobré z moderní německé kultury. Ben Whishaw je řádně nechutný, Dustin Hoffman a Alan Rickman zajistili pozornost široké veřejnosti a Corinna Harfouch a Karoline Herfurth dodaly své neopakovatelné tváře. (05.06.2017)

Parfém: Příběh vraha je film, na který si každý musí udělat názor sám. Nelze ho zhodnotit jedinou větou. Tom Tykwer je zajímavý režisér, který se proslavil v oblasti nezávislého filmu a má velmi osobitý rukopis. Tady dostal k ruce zázemí velké produkční společnosti, slušný rozpočet a vytvořil poutavý velkofilm s výborným hereckým obsazením a přiměřenými triky a výpravou. Po značnou část filmu jsem byl přesvědčený, že pět hvězdiček je málo, protože Paříž vypadala daleko přesvědčivěji, než bych si kdy dokázal představit. Špína ulic doslova lezla z plátna, zápach stok a rybího trhu jsem přímo z jednotlivých záběrů cítil a střih i kamera byly tak skvělé, že během několika momentů charakterizovaly jednotlivé postavy. Silný příběh jedince odvrženého společností na periférii, vyrostlého bez lásky a v bídě a zároveň vybaveného mimořádným talentem, byl velice sugestivní, výtvarná stránka filmu byla tak výborná, že kdybych se do té doby dostal, byl bych asi realitou zklamaný. Jenže pointa příběhu mě jednoduše minula a i když ji vezmu jako podobenství, ani pak jsem ji nedokázal skousnout. Zázrak na popravišti mi zkrátka a dobře vadil. A i když chápu, co tím chtěl scénárista říct, volil bych úplně jiné zakončení. Takže nakonec pouhé tři hvězdičky a celkový dojem 65 %, což je v případě takového filmu opravdu škoda. (01.04.2008)

Atak vjemů. Tykwer nabídl zraku místy až hororovou podmanivost neštítící se naturalismu, uši polaskal vznešeným hudebním doprovodem a nebohého diváka svou iluzí téměř přesvědčil, že může zapojit i tolik podceňovaný čich. Ta hmatatelná snaha dostat tam přesah a pokořit nezfilmovatelnost ale byla provázena marností banality a se závěrem zůstala na patře pachuť, při které mému otupělému já začal šestý smysl našeptávat, že ta třináctá esence je extrakt z podpaží Heleny Fibingerové (po pátém pokusu). A co je nejhorší, Rickman a Hoffman ještě nikdy nebyli tak průměrní.. (06.11.2020)