Rocky Balboa

Rocky Balboa se nám po dlouhých šestnácti letech vrátil do boxerského ringu. Nejprve jako postava v simulované videohře, poté doopravdy. Bál jsem se, aby tento film nějak nepošlapal tuto legendu, která baví diváky po celém světě již přes třicet let, ale Sylvester Stallone to zvládl velmi dobře, celkem rychle rozprášil mé obavy a naopak mě mile potěšil velmi vyrovnaným a nostalgickým filmem, který mi připadá, jako velká rekapitulace celé série. Rocky je pořád stejný, jako v původním filmu a když zahlásí, že Jamajka je v Evropě, tak jsme doma. Film je sice trochu víc sentimentální, než by možná musel být, ale když jsou ty Rockyho vzpomínky, za zvuků krásné hudby Billa Contiho, tak pěkné a člověk při nich zavzpomíná na klasické snímky o Rockym, ze sedmdesátých a osmdesátých let, trochu toho cukru mu odpustí. Musí. Působí to tak uvěřitelně a upřímně. Navíc se mi líbilo, že do filmu byla použita hudba z výše jmenovaných starších snímků. Rocky Balboa si z každého staršího dílu bere něco (vždy však to nejlepší - ať už jde o dialogy, hudbu k jednotlivým scénám, trénink či závěrečný fight), avšak nejvíce se asi podobá prvnímu Rockymu, z roku 1976. Tento snímek je vynikajícím zakončením jedné z nejslavnějších sérií všech dob a Sly udělal moc dobře, že se ho rozhodl natočit. Člověk se těší, ať už vypukne ten slavný Rockyho poslední zápas, aby mu mohl opět držet palce. Tak jako před mnoha lety. Nejprve jsem chtěl dát tři hvězdy, ale po závěrečném fenomenálním Rockyho odchodu z ringu - po jeho poslední bitvě - dávám vyšší hodnocení, protože mě opět dostal. Stallone je pořád třída. (26.03.2010)

Legenda se vrátila a takřka v plné síle. Začátek filmu je dost sentimentální, neustále vzpomínky, ale je to tak asi správně. Přestože je závěr filmu přitažený za zbytky Paulieho vlasů, rozhodně se jedná o vydařenou tečkou za jednou legendou. S výjimkou pátého dílu jsou všechny díly velmi podařené. Díky Rocky, díky Slyi! (18.11.2009)

Slye hodně uznávám za opětovné nastartování akčního žánru čtvrtým Rambem. Hodně lidí v souvislosti s tím zmiňuje i tohle šesté pokračování Rockyho, ale na mě to holt nefunguje. Tak jako platí, že mi kromě čtyřky nijak extra nesedla celá stará série, tak se dá to samé říct i o tomhle novým pokračování. I když zde se evidentně jedná o zakončení série. I když kdo ví třeba budeme v roce 2026 sledovat sedmičku ve který se 80 letý Sly vrací ještě jednou... Ne já to prostě nežeru chápu tu nostalgii fanoušků k tomu, ale celá premisa filmu je nereálná pohádka. Nedal by žádnej vyrovnanej zápas dostal by hrozně na držku i když to tady nechce nikdo slyšet.35% (14.07.2015)

Zmuchlaný a úsměvný Sly chodí po Philadelphii, radí všem kolem sebe a přitom si neví rady sám se sebou. To bych jako lehký prolog k sympaticky boxujícímu finiši bral s nadšením, jenže když se povídá, radí a smutně hledí dvě třetiny filmu, je to nuda. Sice ne nekoukatelná, ale přesto trochu zbytečná, protože jakmile se Rocky vrátí k tréninku, vyběhne si po schodech a přijde do arény, jde s ním i adrenalin, napětí a fandění. Zápas proti Dixonovi je úžasně natočený, ale strašně mi vadí, že šampionův představitel je vychrtlý a bez boxersky typických svalů a proto při řečech o "těžké váze" prostě vážnou tvář neudržím. Na druhou stranu dost věcí beze slova odpustím, protože jsem Stallonemu úspěch hrozně přál a děkoval mu za to, že si na stará kolena vydobyl důvod nenechat sérii v mizerných vodách. (18.10.2007)

Myšlenka celého filmu je sice poněkud přitažená za vlasy, ale není bez zajímavosti. Málokdo se asi vyhne jistým obavám. Ovšem již od začátku je jasné, že jde o obavu neopodstatněnou. Všechno to sentimentální bloudění Filadelfií, rozjímání, bilancování a předávání životních pravd totiž působí upřímně. Je to velmi osobní snímek, do kterého Sly vložil "srdíčko" a právě tím je nejvíce sympatický. Popravdě je to tak moc evidentní až málokdo v postavě Rockyho nebude vidět přímo jeho samotného. Co filmu výrazně ubližuje je samotný boxerský zápas. Jednak je tu tak nějak navíc, je natočen divně, postrádá šťávu a celkově nezaujme. Což vzhledem k tomu, že zabírá celou závěrečnou třetinu stopáže nepotěší. Nejhorší jsou však závěrečné titulky. To je skutečně nepopsatelné zlo. Přesto je setkání s Rockym Balboou na počátku podzimu života nenudící, staromilsky příjemné a překvapivě ani trochu směšné. Být Stallonem nechám však již pro příště Rockyho rukavice v klidu odpočívat. Mají na to po všech těch letech ve službě zasloužený nárok. (12.01.2008)