Piráti z Karibiku: Na konci sveta

Čekal jsem, že to nebude nic moc, ale výsledek byl ještě horší. Ve filmu není NIC vtipné, a přece od toho tu piráti byli - aby pobavili. Kdo chtěl rádoby složitý a promyšlený scénář? Pokusy o funkční mytologii a složitou změť motivací zoufale nevychází, navíc zazdívají i to, v čem Piráti mohli uspět. (09.12.2009)

Piráti z Karibiku - Na konci světa jsou v opravdovým velkofilmem se vším všudy. Monumentální příběh, citace klasických filmů, veliké množství lokací, odkazy na předchozí díly a samozřejmě i mnoho hrátek s divákem, na druhou stranu se dočkáme také překombinovaného děje, samoúčelných scén a přehnané velkoleposti v některých scénách. Tvůrcům by se rozhodně vyplatilo držet se více při zemi, neboť scénář - samozřejmě trochu upravený - mohl opravdu dobře dopadnou. Jenže to by se muselo vystříhat několik zbytečných scén a kratší stopáž se dneska nenosí. Nejzajímavější na tomto pokračování je, že se naplno odvrací od svých starších bratříčků a už od začátku si razí vlastní cestu. Uvodní scéna s příšerným zpěvem ("Píseň již zazněla." OMG) a i ta následující z potemnělého Singapuru překvapuje svou nezáživností. Chow Yun-Fat není vůbec zajímavý a nedokáže strhnout diváka podobným způsobem jako Keith Richards (opravdu výborný!), který si v mnohem větší konkurenci dokázal získat celou scénu jen pro sebe. Celou situaci pak paradoxně zachraňují staré postavy, které pro větší zábavnost neustále mění své postavení v příběhu (to se opravdu povedlo). Konec světa, který figuruje v názvu, je trochu překvapivě jedno z míst, které ve filmu vůbec nemuselo být, jenže autoři nejspíš až moc uvědomují potenciál několika scén, které by jinde nevyužili (Dole je nahoře, krabi). V této fázi působí neskutečně rušivým dojmem přílišné množství Jacků, sám jsem vůbec nepochopil, co je tím sledováno (až na scénu s mozkem trapas). Příběh začíná prakticky samostatně fungovat až ve fázi, kdy se uzavře první rovina, tedy pátrání po Jackovi a vysvětlení účelu toho všeho. Bill Nighy je skvostný jako vždy a už při prvním nastoupení na jeho palubu začíná mít film grády. Je moc dobře, že jeho roli tvůrci rozšířili do většího kontextu, jen škoda, že to vůbec nedotáhli a opět se nechali zklamat svým šestým smyslem (lepší efektivnost jedné scény než potěšení diváka z celé roviny příběhu). Další povedenou částí je děj odehrávající se v pevnosti z vraků, za prvé tu vystupuje bezvadný Keith Richards, za druhé je tahle lokace opravdu povedená a za třetí i samotný příběh zde má jasné obrysy a nikdo tak nemusí tápat. No a vše co následuje - samozřejmě krom extrémní užvaněnosti některých scén - též stojí za to. Jak už jsem poznamenal, ufiknout závěr, přepsat střed a trochu předělat konec a mohli bychom se opravdu bavit. Víceméně otevřené ukončení děje mi moc nevadilo. Díky unylému (a bohužel dost dlouhému) začátku a několika opravdu nepovedeným scénám dávám silnější dvě hvědzdičky, tenhle díl neni tak dobrý jako původní film a s tím předchozím je na podobné úrovni (i když u toho jsem se tak často nenudil). (06.06.2007)

...a měli spolu malé chobotničky a jestli neztrouchnivěli, trouchniví tam dodnes. Děs běs, ni hlava ni pata, ni humor, plochá Keira (Mel Gibson asi od Statečného srdce prodělal úspěšnou změnu pohlaví, jinak si ten její proslov vysvětlit nedovedu). Jedna za opičku, vážně jsem uvažoval o odpadu. Dort pejska a kočičky je proti tomu vyvážená strava. (26.05.2007)

Neskutečná pakárna, to se ani nedá popsat. Prostě kreace Johnnyho Deppa byly na zabití, copak ztratil soudnost? Příběh byl zamotanej až hanba a hlavně to byla nuuuuda. Už nikdy více (což naštěstí není moje prosba, ale vděčné konstatování). Ani první díl nebyl nic moc, natožpak tahle natahovaná kaše. (14.06.2007)

To, co dvojka iba naznacovala - prilis kosaty dej a nasilu budovana mytologia, trojka zial este potvrdzuje a prekonava. Neumerne natahovana stopaz, kde by sa mohli v klude vyhodit cele samoucelne sekvencie (kanditatom c. 1 je prva scena s Jackom - v krajine mrtvych s rakmi na pusti) a este neumernejsie prekombinovany dej, v ktorom postavy "prevliekaju" kabat a menia svoje rozostavenie na rozlahlej sachovnici vzajomnych vztahov s rychlostou dosiahnutia prveho stomiliona na trzbach. Takyto zlepenec potom spolahlivo neguje zaujem o dane postavy, ktory nestaci udrzat ani hlavny stmelovaci clanok - Jack Sparrow (SPOILER: a preto ho je vo filme hned parkrat navyse). "Tvorcia" neochota rozlucit sa s pribehom je klincovana viacnasobnymi otvorenymi zavermi (a la zaver trilogie LOTR) - dokonca aj povinny dovetok filmu po zaverecnych titulkoch nemozno s pokojom nazvat vynimkou. Nastastie zopar forikov funguje dokonale, viacere potom aspon vycaria usmev na tvari a velka VDAKA za jednu sekvenciu - dokonale fungujucu ako krasna pocta nastupu na zaverecny duel v nesmrtelnom "Once Upon a Time in the West" (pricom ide rovnym dielom o vzdania holdu tak Leonemu ako aj Morriconemu). PS: Druhu projekciu som uz ani pri najlepsiej voli nevladal dopozerat do konca - cize celkovy dojem ide este dole. (18.05.2007)