Sněhový dort

Sněhový dort je z těch filmů, o kterých říkáme, že pohladí, současně je to ale pohlazení, jakých tu bylo už na tucty. Někoho někam náhoda prskne, on se napřed cuká a pak se okolnostem a lidem v nich rotujících i jejich citům podvolí a venkoncem z toho duševně vytěží. Jak řikám: pohlazení, ale jednu z hvězdiček má doživotně jistou jen Alan Rickman za plešounkahodný výkon. (09.10.2007)

Vynikající Alan Rickman a snaživá Sigourney Weaver v pomalu plynoucím, přesto podmanivém dramatu o lidských osudech, o bolesti, o hledání rovnováhy, o usmíření i porozumění. Na první pohled možná chladný jako sníh, a občas rozpačitý stejně jako reakce lidí na chování těch odlišných, ale současně plný velmi silných emocí, někdy otevřených, někdy ukrytých pod povrchem a jen občas probleskujících na povrch jako ty vločky, se kterými si hraje Linda. Poklidné , přesto silné, s několika hodně působivými okamžiky a řadou zdánlivě prázdných tichých míst, z nichž některé na mě zapůsobily obzvlášt mocně. Jeden z filmů, který sice nedosáhne na vrchol, přesto mi několikrát zahrál na city, dokázal se mnou velmi dobře komunikovat, něco mi říci i něco připomenout. "Jako cenu má chvíle?" (06.12.2014)

Krásný, nepříliš složitý příběh o lásce, podivném přátelství a třech naprosto rozdílných lidech, které spojí nešťastná náhoda. Přestože by se snímku dalo vytknout docela hodně věcí, podivným autismem počínaje, dostal mě svou nevinností a čistotou (nejen sněhu :)). Musím pochválit úžasnou hudbu a herecké výkony ústřední trojice Rickman, Weaver a Moss a velice příjemnou Emily Hampshire. (01.03.2008)

Poslední dobou jsem se do dramatických příběhů ze života docela opřel, ale tenhle mi zas tak silný určitě nepřišel. Opírá se hlavně o autistickou matku, která nedokáže zobrazit city ke své mrtvé dceři a v tom tkví ten háček celého filmu. Upírá se o Sigourney Weaver, i když vedle sebe má neméně slušného Alana Rickmana nebo Carrie-Anne Moss. Sigourney mi totiž zas tak dobře nesedne. Netvrdím, že tu roli nezahrála na oskara, nejspíš podle mě ale nezahrála. Rozhodně jí nezahrála špatně, ale v tom hraní mi něco nesedlo. Přišlo mi to takové omšelé, nudné, děsně nudné, bez jiskry. Sněhový dort možná čerpá ze srdce trhající myšlenky, ale já jsem ani neměl chuť vidět, jak ta celá splácanina dopadne, a v tom bych možná hledal problém. (17.09.2008)

Mám dva autistické bratrance, a proto si klidně troufnu říct, že Sigourney ovavřínovaného Dustina strčila do kapsy u tepláků. Sněhový dort jsem ale chtěla vidět hlavně kvůli Alanu Rickmanovi a Carrie-Anne Moss, abych si je konečně odfixovala z rolí Snapea a Trinity, protože škatulkování si tihle dva rozhodně nezaslouží. Příběh vypráví o dobru konaném pod vlivem výčitek za nezaviněné neštěstí, o tom, že někomu malý šmodrchanec stačí k neštěstí a velký naopak může postiženému bránit být nešťastný. Pokud je jím třeba právě autismus. Život holt není ani sladký ani snadný a rád nehraje fér. (20.08.2015)