Grbavica

Stejně jako se do našich dějin a myslí nesmazatelně zapsalo období okupace a následně se stalo zdrojem mnohých filmových předloh, obyvatelé Bosny a Hercegoviny nikdy nezapomenou na válečné nepokoje a tisíce obětí, které doprovázely rozpad Jugoslávie. Očima Esmy pohlížíme na těžký život ve zdecimovaném Sarajevu, kde je těžké uchovat i základní hodnoty ve vztahu mezi lidmi. ● Osobně je pro mě film Grbovica velikým neúspěchem, od počátku do konce táhnoucí se nudné pojednání o něčem, co by oslovilo snad jen obyvatele Bosny, bez hlubší myšlenky, nápadu či alespoň dobré práce kameramana. Film Grbovica je spíše televizní inscenací, spíchlou za týden filmového snažení. Alespoň jedno poučení filmu na závěr, i kdyby na chleba v době nouze nebylo, na cigarety si peníze lidé najdou vždy. ║15.2.2009║ (15.02.2009)

Každodenný život je fascinujúci, ale v porovnaní s vojnou pôsobí banálne. Grbavica je príbeh o láske, ktorá nie je čistá, pretože je pomiešaná s nenávisťou, traumou, zúfalstvom. Rozpráva aj o obetiach, ktoré hoci sa nedopustili žiadneho zločinu, nie sú celkom nevinné vo vsťahu k budúcim generáciám. A je to film aj o pravde, ktorá je taká potrebná nielen v Bosne a Hercegovine, v svete všeobecne, v spoločnosti ktorá musí dozrieť. (23.07.2009)

Pointu jsem naneštěstí znala předem, jelikož jsem ji někde vyčetla, přesto jsem se v kině rozsypala. Krom způsobu, jakým je děj vystavěný, si cením civilní formy a skutečnosti, že budí emoce bez explicitního násilí nebo jakýchkoliv extrémů. Potom odvahy Mirjany Karanović, vzhledem k tomu, že je Srbka, hrát ve filmu, který staví na opačném hledisku, a tím ho i podpořit svým dost známým jménem. (05.11.2007)

Drsný příběh ze současného Sarajeva divákovi v první řadě nabídne zručně napsané postavy a výtečně propracovanou atmosféru drsné a chudé domácnosti, která ještě více vynikne v tamějších reáliích. Stopáž je vzhledem k vcelku rozvláčnému a dosti nevyrovnanému tempu odpovídající. Mladá a ambiciózní řežisérka však zaslouží pochvalu. Ona sama psala i scénář, který nám těsně před koncem nabídne jedno velké a vcelku šokující překvapení. Jednoduchá kostra příběhu s učebnicovou stavbou rostoucího napětí a emocí tak v podstatě divákovi nabídne přesně to, co od tohoto malého a nezávislého snímku očekává. Slušné herecké výkony a především pak prakticky stoprocentní absence hudby dělají z filmu nevšední komorní zážitek. V žádném případě snímek pro velké plátno, pohodlné křeslo a pořádnou pixlu popkornu ! (10.07.2006)

Grbavica ve mně okamžitě evokovala jiný film, kde jsou hlavními postavami také ženy ze Sarajeva - Jako bych tam nebyla. V tomhle případě se jedná o Esmu a její nezáviděníhodnou situaci nejen, co se pracovních příležitostí týká, ale i jejího vztahu a postoji k Sáře. Sára to cítí a vše vyvrcholí v situaci, který se stává dost velkým problémem, jak financovat její školní výlet. Získání slevy na tento výlet je přece tak jednoduchá záležitost, stačí mít jen ten jeden dost podstatný doklad. Můžu říct, že jsem Sáru chvíli litovala a za chvíli bych jí seřezala jak nezralé žito, omlouval jí pouze její teenagerský věk a absence otce. A z Esmy na mě čišel ten smutek, vnitřní osamělost, pro mě později pochopitelná nechuť k jejímu večernímu zaměstnání, touha po něze, lásce a pochopení, zcela uvěřitelně. Závěr byl strhující a šokující, ale já jsem Esmu se vším všudy chápala. Pro Sáru to bylo možná kruté a bolestné, ale v tu chvíli to bylo na místě a pro Esmu to byla svým způsobem osvobozující chvíle. (29.07.2015)