Grbavica

Rozhodně zajímavej film. Ale nic extra. Ne moc často se dostanu k balkánský tvorbě a proto se snažim si podobný filmy užít. Ale teda Grbavica mě moc nenaplnil. Srdceryvnej příběh nebyl dostatečně srdceryvnej, příběhy hlavních postav takový nedotažený a i přes poměrně závažný témata mi to přišlo trochu suchý. A taky to neusekli ve zrovna ideální chvíli.. Jsem čekal, že to bude ještě nějak pokračovat... (06.05.2010)

Grbavica ve mně okamžitě evokovala jiný film, kde jsou hlavními postavami také ženy ze Sarajeva - Jako bych tam nebyla. V tomhle případě se jedná o Esmu a její nezáviděníhodnou situaci nejen, co se pracovních příležitostí týká, ale i jejího vztahu a postoji k Sáře. Sára to cítí a vše vyvrcholí v situaci, který se stává dost velkým problémem, jak financovat její školní výlet. Získání slevy na tento výlet je přece tak jednoduchá záležitost, stačí mít jen ten jeden dost podstatný doklad. Můžu říct, že jsem Sáru chvíli litovala a za chvíli bych jí seřezala jak nezralé žito, omlouval jí pouze její teenagerský věk a absence otce. A z Esmy na mě čišel ten smutek, vnitřní osamělost, pro mě později pochopitelná nechuť k jejímu večernímu zaměstnání, touha po něze, lásce a pochopení, zcela uvěřitelně. Závěr byl strhující a šokující, ale já jsem Esmu se vším všudy chápala. Pro Sáru to bylo možná kruté a bolestné, ale v tu chvíli to bylo na místě a pro Esmu to byla svým způsobem osvobozující chvíle. (29.07.2015)

Film režisérky Jasmily Zbanic velmi úspešne rozvrátil jedno nemenné tabu. Tabu rozprávania o vojnových zločinoch. Prehovoriť nahlas o vojnových traumách dnes, po rokoch od skončenia vojny, je problém nielen Bosny a Hercegoviny ale aj ostatných krajín bývalej Juhoslávie. Film má niekoľko silných momentov a hrdinky spejú k dramatickému bodu, v ktorom sa definitívne zmyje zásterka a nepríjemná pravda vypláva na povrch. Príbeh je síce predvídateľný už od začiatku, ale vďaka výborným hereckým výkonom a silnej atmosfére sa filmu darí udržovať pozornosť až do konca. Jednoduchej príbehovej línii vypomáha pár vedľajších motívov, ktoré ale niesu dorozprávané do konca. Vyznenie hlavnej témy a pohľad na vojnu ešte viac umocňuje prostredie zasneženého a vojnou poznačeného Sarajeva. Film vnímam ako syrovú drámu podfarbenú ponurou hudbou, ktorý mnoho vypovedá o dnešnej realite v Bosne a Hercegovine, ktorá došla k svojej samostatnosti najkrvavejšou cestou zo všetkých štátov bývalej Juhoslávie. (08.04.2008)

Hlavní cenu na Berlinale bych přisuzoval, spíše než formální stránce, zejména tématu, které je natolik silné, že menší hodnocení než 4* není na místě. A rozhodně je lepší o ději dopředu nic nevědět, aby pak dopad závěrečné mrazivé pointy, vysvětlení proč se hlavní představitelka celou dobu chovala tak jak se chovala, byl na diváka co největší. Působivé a božsky zahrané vyznání Esmy (bezchybná Mirjana Karanovič) na konci filmu musí pohnout snad s každým aspoň trochu vnímavým člověkem. (31.07.2006)

Bezpochyby se jedná alespoň pro mě o kvalitní přemýšlivý snímek. Děj je jednoduchý: Esma matka samoživitelka chce své dvanáctileté dceři Sáře dopřát školní výlet a celé se to díky pohnuté osobní historii postupně komplikuje. Kulisy současného Sarajeva dotvářejí silný osobně a genderově laděný příběh (ve výrazu vyjádření povahy postav hlavních hrdinek i díky režii je vidět ženský pohled) na pozadí bosenské tragédie. Film má pomalý děj se spoustou odboček, zvláště konflikt matka - dcera v kontextu jejich sociální situace, super gangsterské dialogy, spousta nevyřčených myšlenek, politické pozadí, emocionální vyvrcholení a hrdinky hrály tak nějak přirozeně a opravdu dobře. (03.02.2007)