Grbavica

Rádoby dojemný, rozplizlý a nudný film o tom, jak jsou všichni ti ubozí Bosňáci ublížení a dodnes poznamenaní a traumatizovaní a jak se v té jejich Bosně obyčejným lidem těžce žije (i když už dlouhá léta úspěšně natahují jednu ruku pro prachy do EU a druhou ke svým muslimským souvěrcům). Vykalkulovaný tendenční blábol určený pro salónně humanistické západní publikum. Podobné ublíženecké sračky by jistě mohli točit i bosenští Srbové, kdyby na to ovšem měli žaludek a psí náturu. A vsadil bych se, že film s podobným námětem, ovšem z pohledu srbské strany, by žádného Zlatého medvěda nevyhrál... (10.06.2013)

,,SÁRA NEMÁ OTCE...“ /// Esma je Bosňanka. A ten film je o ní a jejím spratkovi. Sáře. Vyprávění, ze kterýho vnímáte ty podprahový signály něčeho dramatickýho, jenž jednou musí vylízt na povrch. (zvlášť, když je taková plačka.) Jednou. Jednou… ovšem míň dramatiký obecenstvo by se toho nemuselo dočkat. (Navíc ta její Sára je zralá na přesdržku!) Je to takovej ten film o vyrovnání se s minulostí a mateřský lásce, kterej má v sobě i sociální dramatiku a emoční rozuzlení schovává na konec. Neříkám, že to není silnej příběh, ale znám lepší>. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Můj fotr je shaheed (nebo bych si to aspoň přál/a). 2.) Mám rád dramatická dramata, kde lidi trpěj už jen tím, že maj vzpomínky. 3.) Thx za titule ,,Spárky“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.07.2014)

Film je postaven na očekávaném soucitu, ale pokud ho zbavíte poválečné aury drsného světa zbude sice dojemný, ale nedlouhý příběh s očekávaným průběhem, nutící diváka sledovat jen ze zvědavosti o původu otce. K tomu si přičtěte neskutečně nesympatickou holčičku v hlavní roli a horší hodnocení je na světě. (13.02.2013)

Silně emocionálně psychologický snímek o matce a dceři, které žijí spolu samy v poválečném Sarajevu. Matka se snaží sehnat peníze jak může a dcera stále pátrá po osudu svého mrtvého otce a věří, že byl válečný hrdina. Ve finále se dovídá, že je četnickej parchant, ale vyrovná se s tím. Dozvuky války v lidech jsou stále a film ukazuje jen malé procentíčko pozůstatku balkánského konfliktu. Vedle snímků Vítejte v Sarajevu, Savior apod. je tento snímek dílem, který zachycuje lidskou tragedii zcela z jiného úhlu a zrovna u balkánského tématu je těchto děl jako šafránu. Važme si míru! (29.03.2009)

Grbavica ve mně okamžitě evokovala jiný film, kde jsou hlavními postavami také ženy ze Sarajeva - Jako bych tam nebyla. V tomhle případě se jedná o Esmu a její nezáviděníhodnou situaci nejen, co se pracovních příležitostí týká, ale i jejího vztahu a postoji k Sáře. Sára to cítí a vše vyvrcholí v situaci, který se stává dost velkým problémem, jak financovat její školní výlet. Získání slevy na tento výlet je přece tak jednoduchá záležitost, stačí mít jen ten jeden dost podstatný doklad. Můžu říct, že jsem Sáru chvíli litovala a za chvíli bych jí seřezala jak nezralé žito, omlouval jí pouze její teenagerský věk a absence otce. A z Esmy na mě čišel ten smutek, vnitřní osamělost, pro mě později pochopitelná nechuť k jejímu večernímu zaměstnání, touha po něze, lásce a pochopení, zcela uvěřitelně. Závěr byl strhující a šokující, ale já jsem Esmu se vším všudy chápala. Pro Sáru to bylo možná kruté a bolestné, ale v tu chvíli to bylo na místě a pro Esmu to byla svým způsobem osvobozující chvíle. (29.07.2015)