Sherlock Holmes a záhada hodvábnych pančúch

A toto malo byť čo? So Sherlockom Holmesom C. Doyla nemá tento film spoločné skoro nič. Rupert Everett je herec, ktorého mám veľmi rada a napriek tomu, že sa tu snaží, jeho Sherlocka mu proste neveríte. Ten by sa totiž nikdy takto nesprával. Dr. Watson je tu za ešte väčšieho hlupáka ako inokedy, plus je strašne nesympatický. Na konci celé rozuzlenie ako aj záverečná scéna vyznie trápne až smiešne. Žiarivý príklad toho, akoby film o SH vyzerať nemal. (08.03.2008)

Vsudepritomna mlha.Dr. Watson probouzi sveho sveho pritele ze zajeti opijatu za pomoci zajimaveho pripadu. Velice neobvykle vybrani hercu pro hlavni hrdiny Sherlocka Holmese a Dr.Watsona,ktere se mi z kraje zdalo byti velice nevhodne, avsak skvele rezirovani a herecke umeni obou protagonistu mne vtahlo do deje jako uz dlouho ne.Sherlock se mi zdal prilis mlady a mily Dr. malo vousaty,avsak kdo doopravdy zna jejich pravou podobu.Skvele dialogy, dovolim si pripomenout setkani Sherlocka s Dr. snoubenkou, famozne odehrane s dobrou Holmesovou odpovedi na otazku snoubenky zdali hodne cestuje "Je nejlepsi kdyz nikam nejedu,zpusobuje to nezdrave oziveni v zlocineckych vrstvach". Sherlock - Rupert Everett ma predpoklady pro roli upira,velice verohodneho upira. (08.01.2008)

K této adaptaci jsem přistupoval velice skepticky - kdysi dávno jsem kus zahlédl a pamatoval jsem si z ní pouze to, že mě nebavila. A krom toho spojení Everett - Holmes ve mě na papíře nevzbuzovalo žádnou velkou důvěru (ačkoliv mám oba rád). Nuda to nebyla, naopak. Tenhle Holmesův příběh je zručně natočeným televizním filmem s tradičně precizní dobovou atmosférou, obsazení je vynikající (Fassbender, Dudgeon, Hurd-Wood) a i ten Rupert se Sherlockem si docela sedli a já možná ještě budu litovat toho, že si ho nestřihnul víckrát. Ani po stránce detektivní a příběhové to není vůbec špatné, zaujalo mě to a nepustilo až do konce. Je tu ale jiný problém - ta druhá polovina filmu mi už přišla docela dost sci-fi. Holmes si to tady vydedukoval tak nějak z ničeho a náhodou se trefil, o existenci skutečného pachatele jsme se dozvěděli až téměř na konci. To mi tam moc nesedlo, je to škoda, přijde mi, jako by autoři nemohli (nebo nechtěli) přijít s něčím nápaditějším, což se by právě k Sherlocku Holmesovi docela hodilo, a o tomto filmu to platí tak nějak dvojnásob. K mému velkému překvapení jsem ale s výsledkem velmi spokojen. A pokud někdy budu mít nouzi o adaptace, klidně se na to znovu podívám. Solidní ukázka poctivého britského řemesla. 75%. (23.08.2017)

Příběh dovedně maskovaný londýnskou mlhou, která je na svou významnou úlohu náležité hrdá a neúnavně mlží a mlží, aby všem zúčastněným dle očekávání zkomplikovala pátrání. Nicméně na Sherlocka Holmese a jeho pověstnou dedukci si nepřijde. I když ... případ je sice bez závažnějších problémů teoreticky vyřešen, leč v praxi si bídný vrah klidně unáší další mladičké aristokratky - navíc tak činí velkému detektivovi přímo pod jeho velkým nosem, což je přece jenom poněkud tristní. Následné zachraňování situace pak nemá s logickým uvažováním mnoho společného, neboť se zakládá víceméně na náhodně získaných stopách. Přesto musím říct, že DALEKO tristnější je samotná postava hlavního hrdiny. Do stylové historky se stylovou atmosférou nijak zvlášť nezapadá, je celá taková ... OSTŘE HRANATÁ - jiný výraz mě nenapadá, neboť to, co snad mělo být uhrančivé, je pouze nevhodně humpolácké a svým způsobem odpudivě výstřední. Dobové detaily řešit nehodlám, takže s lehkým sebezapřením přihazuju do placu slaboučké 3* (23.08.2017)

Nevím, zda se dá u filmu uplatnit úsloví o rybě páchnoucí od hlavy a říct, že film páchne od hlavního představitele, ale prostým faktem je, že sice mám ráda Ruperta Everetta i Sherlocka Holmese, ale jejich vzájemná kombinace na mě zapůsobila jako opulentní večeře na podrážděný žlučník. Everett se na Holmese nehodí ani zjevem, ani chováním předepsaným scénářem, jehož autor patrně jméno Arthur Conan Doyle v životě neslyšel, protože to je jediné vysvětlení, proč je za Sherlocka Holmese vydáván utajený potomek Foxe Muldera a Clarice Starlingové, jenž se z nějakého záhadného důvodu (zřejmě za tím bude mimozemské spiknutí) prochází po Londýně 19. století. Liška podšitá navíc předstírá nepřátelství k Watsonově snoubence, kterou přitom musel přitáhnout z budoucnosti s sebou, protože žena-psychiatrička, konverzující u večeře o sexuálních deviacích, působí ve viktoriánské Anglii asi tak přirozeně jako podvazky na australopithekovi. Zatímco tedy Holmes využívá psychologického profilování pachatele a daktyloskopii a usvědčuje tím FBI z plagiátorství a historiky kriminalistiky z trestuhodné nedbalosti (když se tito odvažují tvrdit, že první daktyloskopická laboratoř v Británii byla založena roku 1903), sleduje oběti a vrahy v opiových vizích (ano, ten Holmes, který si něčeho šlehnul, když nebyl žádný případ na obzoru a potřeboval si zaměstnat mozek) a rozjímá nad svou samotou a misogynstvím, přičemž se od ženy (!) nechá oslovovat křestním jménem, snaží se nás příběh nalákat odkrýváním stop záludného vraha počestných dcer z urozených rodin (kéž by byly aspoň trochu nepočestné, třeba by se pak tempo rozjelo) a nabídne nám pointu, která zasadí páteru Knoxovi hned dvě rány do vazu. Kupodivu se tentokrát autor předlohy v hrobě obracet dost možná nebude, Doyle totiž časem začal Sherlocka srdečně nenávidět, ale i on by snad uznal jednoduchý fakt, že pouliční holka zůstane pouliční holkou, i když ji obléknete do hedvábných punčoch a vydáváte za vévodkyni. Elementary, dear Watson. (08.01.2008)