Sherlock Holmes a záhada hodvábnych pančúch

K této adaptaci jsem přistupoval velice skepticky - kdysi dávno jsem kus zahlédl a pamatoval jsem si z ní pouze to, že mě nebavila. A krom toho spojení Everett - Holmes ve mě na papíře nevzbuzovalo žádnou velkou důvěru (ačkoliv mám oba rád). Nuda to nebyla, naopak. Tenhle Holmesův příběh je zručně natočeným televizním filmem s tradičně precizní dobovou atmosférou, obsazení je vynikající (Fassbender, Dudgeon, Hurd-Wood) a i ten Rupert se Sherlockem si docela sedli a já možná ještě budu litovat toho, že si ho nestřihnul víckrát. Ani po stránce detektivní a příběhové to není vůbec špatné, zaujalo mě to a nepustilo až do konce. Je tu ale jiný problém - ta druhá polovina filmu mi už přišla docela dost sci-fi. Holmes si to tady vydedukoval tak nějak z ničeho a náhodou se trefil, o existenci skutečného pachatele jsme se dozvěděli až téměř na konci. To mi tam moc nesedlo, je to škoda, přijde mi, jako by autoři nemohli (nebo nechtěli) přijít s něčím nápaditějším, což se by právě k Sherlocku Holmesovi docela hodilo, a o tomto filmu to platí tak nějak dvojnásob. K mému velkému překvapení jsem ale s výsledkem velmi spokojen. A pokud někdy budu mít nouzi o adaptace, klidně se na to znovu podívám. Solidní ukázka poctivého britského řemesla. 75%. (23.08.2017)

Sice se to mělo jmenovat spíš CSI: Sherlock Holmes, ale jinak je to na televizní poměry obstojná záležitost, která když už nic, tak nenudí, na televizní produkci je hudba taky na vysoké úrovni a má to herce, co dokážou hrát (Ian Hart, Helen McCrory, Rachel Hurd-Wood). A nesouhlasím, že by se Rupert Everett na Sherlocka nehodil, naopak ho v jistých směrech docela vystihl (ovšem je pravda, že Sherlock přece jen nebyl až zas taková fetka). A Michael Fassbender, ano, ano, přiznávám, že na něj se podívám ráda vždycky. (25.03.2012)

Nevím, zda se dá u filmu uplatnit úsloví o rybě páchnoucí od hlavy a říct, že film páchne od hlavního představitele, ale prostým faktem je, že sice mám ráda Ruperta Everetta i Sherlocka Holmese, ale jejich vzájemná kombinace na mě zapůsobila jako opulentní večeře na podrážděný žlučník. Everett se na Holmese nehodí ani zjevem, ani chováním předepsaným scénářem, jehož autor patrně jméno Arthur Conan Doyle v životě neslyšel, protože to je jediné vysvětlení, proč je za Sherlocka Holmese vydáván utajený potomek Foxe Muldera a Clarice Starlingové, jenž se z nějakého záhadného důvodu (zřejmě za tím bude mimozemské spiknutí) prochází po Londýně 19. století. Liška podšitá navíc předstírá nepřátelství k Watsonově snoubence, kterou přitom musel přitáhnout z budoucnosti s sebou, protože žena-psychiatrička, konverzující u večeře o sexuálních deviacích, působí ve viktoriánské Anglii asi tak přirozeně jako podvazky na australopithekovi. Zatímco tedy Holmes využívá psychologického profilování pachatele a daktyloskopii a usvědčuje tím FBI z plagiátorství a historiky kriminalistiky z trestuhodné nedbalosti (když se tito odvažují tvrdit, že první daktyloskopická laboratoř v Británii byla založena roku 1903), sleduje oběti a vrahy v opiových vizích (ano, ten Holmes, který si něčeho šlehnul, když nebyl žádný případ na obzoru a potřeboval si zaměstnat mozek) a rozjímá nad svou samotou a misogynstvím, přičemž se od ženy (!) nechá oslovovat křestním jménem, snaží se nás příběh nalákat odkrýváním stop záludného vraha počestných dcer z urozených rodin (kéž by byly aspoň trochu nepočestné, třeba by se pak tempo rozjelo) a nabídne nám pointu, která zasadí páteru Knoxovi hned dvě rány do vazu. Kupodivu se tentokrát autor předlohy v hrobě obracet dost možná nebude, Doyle totiž časem začal Sherlocka srdečně nenávidět, ale i on by snad uznal jednoduchý fakt, že pouliční holka zůstane pouliční holkou, i když ji obléknete do hedvábných punčoch a vydáváte za vévodkyni. Elementary, dear Watson. (08.01.2008)

„Utržena v rozpuku, neměla by padnout v temný hrob..“ Více mlhy než měli Darabont s Carpenterem dohromady, ale nebude se krájet, nýbrž škrtit hedvábnou punčochou. Jonesův Junkie Sherlock Holmes na stopě foot fetišisty s velkým F představuje jakýsi můstek mezi klasickým zpracováním a populární sérií dvojice Gatiss, Moffat, teda alespoň co se týká detektivovy sebestřednosti. No a když se můžou na začátku 20. století kouřit v Londýně cigarety s filtrem, proč by se nemohla porušit i nějaká ta pravidla pátera Knoxe.. Výkon anémického Everetta je přijímán rozporuplně, ale za mě dobrý. Jen jsem čekal, kdy Watsonovi prokousne aortu.. (15.11.2018)

Rupert Everett je opravdu jeden z nejhorsich Holmesu, co jsem kdy videl. Jak se na nej nehodi, tak se to snazi dohnat snahou napodobovat Bretta, takze v konecnem dusledku vypada jako zoufala karikatura. S vizazi upira z Twilligt, vyrazem Mr Spocka a mluvou Mr Mackeyho. A Watson neni o moc lepsi, cele to pusobi jak parodie, ale bez vtipu. Pribeh by mohl vyuzit napad s dvojcaty, snad by se dala odpustit i ta nemistna daktyloskopie, ale stejne tam jsou diry. (03.05.2014)