Životy tých druhých

Before the Fall of the Berlin Wall, East Germany's Secret Police Listened to Your Secrets. Životě těch druhých jsou famózní variací na Coppolův Rozhovor, kdy se otevřeně ke svému předobrazu přiznávají jak výstavbou samotného díla, tak i přimou citací konkrétních scén, akorát jim dávají jiný náboj (ideologický, emocionální...)._____ Osobně je však spíš vnímám jako takového nepřímého pokračovatele Verhoevenovy Černé knihy, nejenom proto, že ústřední roli ztvárnil příjemně utlumen Sebastian Koch. To proto, že oba filmy jsou okázalou hrou s divákem, schématy a klišé, jejich variováním a zaměřením se na jejich rub, oba filmy pracují s "hraním/předstíráním" jako ústředním motivem a oba jsou kompozičně neuvěřitelně promyšlené._____ Herci umísťování do středu záběru, zdánlivá nevyplněnost prostoru a dalši hrátky s mizanscénou dávají pocit bezútěsnosti a neschopnosti se dostat z prostoru, resp. režimu. Potěšující je i to, že v jinak žánrově jasně vyhraněném filmu fungují bezchybně ironické či cynické podtóny, úhel pohledu je nestranný a je na divákovi, jak bude celý příběh (opravdu výjimečně dobře odvyprávěnjý a vymyšlený) vnímat. Ale návodnost je jasná, pozorovatel je divákem, šéf v pozadí se slabostí pro krásnou herečku zase režisér a podezíraný a odposlouchávaný herec, který netuší, že účinkuje "ve filmu"._____ A až to zjistí, zůstává otázka, zda-li dopadne jako Gene Hackman... jenom nesplachvoat ten záchod, jenom ho nesplachovat... (20.06.2007)

║Rozpočet $2miliónov║Tržby USA $11,286,112║Tržby Celosvetovo $77,356,819▐ Tržby za predaj DVD v USA $4,205,919 //počet predaných kusov 223,225║ Téma veľmi dobrá a aj jej prevedenie, len tak strašne pomaly, pomaly odprezentovaná. /60%/ (31.10.2008)

Ono mi to ze začátku nepřišlo jako nic zvláštního, obvyklý film o období normalizace. Ovšem pak se v agentovi Stasi probudila jiskřička lidskosti, film začal nabírat na obrátkách a přiznám se, že při závěrečné scéně mi tekly slzy. Je neuvěřitelné, jak skvěle dokázal Ulrich Mühe s jedním výrazem ve tváři zahrát tak dobře všechny ty pocity, které se v něm praly. A pak že v Německu neumí točit dobré filmy, tenhle si Oscara plným právem zasloužil. (31.07.2007)

Dost se mi to líbilo. Jak po technické stránce (výborná kamera, hudba), tak po obsahové (silný příběh). Jediný problém filmu pro mě (i pro ostatní uživatele soudě dle jejich reakcí) bude kromě krapet natáhlého konce (to "věnování" mi nevadí) nevyrovnaná postava Wieslera. Jeho diskutabilní chování a proměny. Jenže já v tom neviděl nějaké super probuzení svědomí či záchvat lidskosti, morálky, cti nebo já nevím čeho, jako hlavního hybatele bych tu označil lásku (pokud to není moc silné slovo) ke Christě. Ta přece spustila protichůdné jednání jinak své práci oddaného chlapa (co ostatně jiného než ženská). To, že se to vyvinulo a dopadlo krapet jinak než on sám chtěl, byla prostě smutná ironie. Vlastně docela hořký paradox, včetně těch díků od nepravé osoby. Silné 4*; nevím sice, jestli tenhle film má přímo na Oscara, ale když ho dám do srovnání s Faunovým labyrintem a Volverem, tj. filmy, které byly uvedeny jako jeho protikandidáti v tomto roce (cituju zajímavosti), tak bych ho určitě přiklepl Životům. A jeden vtip na závěr (i když to co přišlo po něm bylo krapet z černějšího soudku): "Honecker, soudruh generální tajemník se dívá na slunce a říká: Dobré ráno milé Slunce. A Slunce odpoví: Dobré ráno milý Erichu. V poledne se Erich znovu podívá ven a říká: Dobrý den milé Slunce. A Slunce říká: Dobrý den milý Erichu. Večer po práci přijde Honecker zase k oknu a říká: Dobrý večer milé Slunce. Ale Slunce mu neodpovídá. Tak říká znova: Dobrý večer, milé Slunce. Co se děje? A Slunce mu odpoví: Teď mi už polib prdel, jsem na západě." (24.08.2011)

Jest to Orwellovo 1984, vykrouženo spirálami skvostné německé logiky. Danse macabre. Totentanz - Totalitätentanz. Memento mori. *** A ještě něco víc. Třeba to, že lidé se možná nemění, ale jak sami sebe ve vypjatých situacích, kdy se na chvíli omylem či přemožením přestanou hlídat, odhalují. A jak teprve za běhu času a v kolizích zjišťují, kým vlastně v jádru jsou, tak vlastně jako by se měnili, že? A třeba také, co je a co není zrada, a na kom. (Pod košatým kaštanem prodali jsme se navzájem.) Takové a další každodenní otázky tisknoucí se do rohů preparačních sklíček v utajených mikroskopech pod rafinovaným tlakem laboratorního socialistického režimu. *** Jemná, citlivá, civilní kamera, právě takové herectví, takže i osudové zvraty se přijímají bez hnutí brvou, s vědomím, že co je člověku nachystáno, se mu i dostane, ano, ano, i tomu dobrému. A že dobré konce stejně jako dobří lidé výjimečně existují, byť nejsou na první pohled zjevné, či zjevní, a objedou se téměř vždy bez aplausu. *** Plus: Pozoru hodným pandánem k tomuto filmu jsou Pouta Radima Špačka. *~ (13.09.2017)