Pokojný bojovník

Jsem já. Bytím výjimečný. V přítomnosti žijící. Pro ten okamžik co právě probíhá. Cesta, po které kráčím je tak krásná, jakou si jí udělám. Jak jí vnímám. Nejde o rezignaci, nejde o nezájem nebo o trpké smíření. Je to o obrovském vydechnutí, kdy člověk otevře oči a vidí sebe. Teď. Tady. Tak jak je, se schopností být spokojený. Né pro budoucí trofej, ale pro tu cestu. Je důležité najít se. Uvědomit si, kdo koho škrtí. Uvědomit si cenu a její podstatu. ___ Film nese silné poselství a je založen hlavně na dialozích. Jako instruktážní příručka pro sebezdokonalení funguje výborně. Protože je doslovný, protože je poměrně kategorický a smrdí agitkou. To mu ale ubírá jako filmu. Nemyslím si, že bylo třeba úvodní věty o skutečné události. Nemyslím si, že blo třeba podávat látku tak učebnicově, s vysvětlivkama. Lidská psychika si nezaslouží doslovné papouškování a křehká proměna nemá dávat tolik prostoru odříkávání pravidel a pouček. Důležité jsou ty okamžiky které nastávají mezi vyslechnutím poučky a pravým procitnutím. Na tyto se film moc nesoustředil a pro svou snahu o osvětu se vykašlal na kvalitnější kostru a vizuál, které by si obojí určitě zasloužil. ___ Vytýkat ale nemá moc smysl. Protože mi snímek toho spoustu dal a něco si na oplátku vzal a já jsem rád za každou minutu, kterou jsem mu věnoval. Je důležité být pro sebe důležitý. (06.02.2011)

Místy příliš didaktické a dost klišoidní. Navíc se zcela neztotožňuji s poselstvím filmu, kdy člověk nalézá a aktivuje své skryté schopnosti a dosáhne jakéhosi vysněného cíle skrze takto prezentovanou duchovní cestu. Protože pokud je cíl takové cesty postaven na dosažení čehokoli a na úkor někoho jiného, na jakékoli ambici, neřku-li spojené se soutěžením, pak nejde o žádnou brilantní duchovní pravdu, ale pouze o individuální prostředek, který nás má zavést k naplnění jakési své potřeby, nikoli univerzální pravdu o svobodě ducha. Svoboda ducha si přeci nebude žádat, abychom čehokoli dosahovali. Je jí úplně jedno, jestli se dostaneme na olympiádu. Nenutí nás překonávat své handicapy. Handicap, který měl ten chlapec ve filmu ho pouze limitoval v potřebě vyniknout v gymnastice. Překonat svůj handicap ještě nemusí nutně vést ke štěstí. Přijmout ten handicap a necítit se jím omezen není o nic míň, ani o nic víc. Zenově pojatá atmosféra může diváka ovlivnit k nějakému okouzlení, no mě to spíš připomínalo křížence asijských bojových filmů, kde hrdina své schopnosti piluje skrz mentální kázeň a svého mistra, ovšem místo karate se frajer realizuje na kruzích. Velkou mystiku v tom opravdu nevidím, protože je mi mnohem sympatičtější filozofie, že jsme všichni dobří takoví, jací jsme tady a teď, nepotřebujeme k tomu, kurva, nějaké tvrdým tréninkem vysoustružené břicho a medaili za to, že visíte na gymnastickém nářadí dvacet sekund s rozpaženýma rukama nejlíp na světě. (01.06.2013)

Velice chytrá kamera. Velice - a tím nemyslím zaběry na vysvalená chlapecká těla, ze kterých by byla úplně hotová Leni Riefenstahlová. Tady je kamera vtipná, komentující a posunující děj aniž by na sebe přehnaně upozorňovala. Narozdíl od scénáře a zejména pak dialogů, které se tváří velice důvtipně, ale přitom je to jen rafinovaně navoněný balast. Ani ne přímo hloupý, jako spíš zdánlivě hluboký a přitom velice jednoduchý. ___________ Přestože shrnutí příběhu je klišovité, tak provedením vybočuje z očekávaného průběhu sportovních filmů. /6. 3. 12./ (06.03.2012)

Uznavám takýchto príbehov sme tu mali už veľa, dokonca tento je miestami naivný, filmovo nie veľmi dokonale spracovaný - avšak je niečim zaujímavý. Životné pravdy, osudy ľudí, mystery, psycho... Tento film má myšlienku, a aj keď nejazdí na hlavnej "koľaji", pretože je akoby réžiou potlačená do zadných radov, plinie. A to je to podstatne - všimnúť si to a zamyslieť sa nad tým, čo chcel autor naznačiť. Vážne neviem či som tento snímok pochopil správne, ale opäť ma dostal film štýlu fylozoficko - psychologickej analýzi duše človeka... 9/10 (12.02.2008)

Pokojný bojovník je vlastně velice prostý a předvídatelný film, ale způsob, jakým je vyprávěný, z něj dělá něco velice neobyčejného. Nezáleží na tom, co se skutečně stalo nebo nestalo. Důležité je, že tento příběh má obrovskou sílu měnit lidské životy, měnit pohled člověka na sebe samého a donutit ho dělat věci, na které si myslel, že nikdy nebude mít. (14.02.2010)