Komparz

Andy Millman je rozhodně pokračovatelem Davida Brenta, avšak s lehkým posunem k normálnosti , který byl nutný k našemu ztotožnění s ním. Teprve díky Andymu jsem si uvědomila, že největším problémem Davida nebyly jeho rasistické nebo šovinistické předsudky, tím méně jeho komediální ambice. Tím hlavním problémem byla jeho naprostá neschopnost upřímnosti, jak k druhým, tak i k sobě samému. Mezi upřímností a stylizací si Brent stejně jako Millman vždy vybere sebestylizaci. - Stejně jako se nebyl David Brent schopen rozhodnout mezi rolí kance v přízemí mezi dělníky a rolí rovnostáře nahoře v kanceláři, stejně tak si Andy Millman neumí vybrat mezí tím, zda chce být umělcem oddaným své vizi či „jen“ úspěšnou celebritou. (Přitom se přes naše divácké pochybnosti nakonec ukazuje, že mu možná ani nechyběla ta potřebná dávka talentu.) Předivo lží, které spřádá, aby se jevil v nejlepším světle těm, kteří jsou právě přítomni, se mu nakonec vždy stane osudným. Právě ony lži ho opakovaně přivádí do oněch nesnesitelně trapných situací. Být vyveden z míry někým vyhlížejícím nebo se chovajícím nestandartně, ať už jde o homosexuála, trpaslíka nebo bigotně věřícího, je celkem pochopitelné a omluvitelné. Brent i Millman se však věčné přetvařují až na práh ztráty konzistence se sebou samým. (To je také důvod, proč se Andy zdá být vždy mnohem sympatyčtější v přítomnosti Maggie, protože to je jedna z mála chvil, kdy svoje maskování odhodí.) - A vzplanou-li tu debaty o kvalitě sérií, chci se dopředu vyjádřit tak, že bych netvrdila o žádné že je lepší než ta druhá. Nicméně rozdíly mezi nimi existují. U neúspěšného a politováníhodného komparsisty z první série bylo úsilí se prodat jakýmkoli způsobem ospravedlnitelné. Jenže vytoužený, i když omezený, úspěch nastoupivší v druhé sérii nastartoval stále zjevnější „pobrentovštění“ Andyho Millmana. - Rick Gervais nás úspěšně mate v mazání hranic mezi svým životem a seriálovou fikcí, ale jedno je zřejmé, chybí-li ji jeho postavám upřímnost, jemu rozhodně nechybí. Bez geniální schopnosti pozorovat a až masochistické upřímnosti by seriály Office ani Extras nemohly vzniknout. (12.02.2008)

No to je vážně drzost! Natočit dvě série seriálu, jen kvůli tomu abych se mohl sejít se svým hereckým (De Niro) a hudebním (Bowie) idolem. A Merchant ho klidně nechá. Tak snad ještě aby Gervais hodil roli svýmu nejlepšímu kámošovi (počkat, Jonathan Ross tam hraje taky). Zbytek se nějak dotočí. Tak nevim pane Gervais: Are you havin' a laugh? (09.04.2009)

Viděl jsem asi pilot, nebo nějaký speciální díl, mělo to k dvoum hodinám a vůbec se to netvářilo jako seriál!....Nádherná satira, povinně bych pouštěl všem českým vyhaslým celebritám zuby nehty se snažícím udržet se ve světle reflektorů a na stránkách bulváru. Schválně, jestli by se takový Pomeje s Bartošovou, Helena Vondráčková, Pilarová a podobné kdysi populární a současné nuly zastyděly, kdyby tenhle klenot viděly. No, jestli oni ale nežijí v domnění, že jsou populární. No to je jedno, nechme tyto umělce v klidu zemřít a věnujme se filmu. Hlavní hrdina je bývalá televizní hvězda, po které ale dnes neštěkne pes a jak říká jedna z vedlejších postav „Sláva je maska, která se zaryje do tváře.“ Snaha se zviditelnit za každou cenu, kdy se pomalu vytráci hrdost a role v podřadných projektech, které bývaly za dob vrcholné slávy terčem pohrdavého posměchu, se stávají jediným zdrojem alespoň minimální popularity. Přítelkyně, mladá komparzistka, při návštěvě novináře předstírá hercovu asistentku a během interview dle plánu ohlašuje falešný telefonát od Ridleyho Scotta, aby herec působil před žurnalistou vytíženým dojmem . Nejde o vydělávání peněz na nájem, jde o absolutní neschopnost si připustit, že nejlepší léta jsou v tahu a namísto důstojného odchodu do ústraní následuje potupná snaha vyždímat z dávno minulé slávy alespoň trošku toho zájmu médií a s ním spojenou možnost usedat ve stejné restauraci jako filmové hvězdy. Když už nejeví zájem ani ty nejpodřadnejší produkce, klesá hrdina až na nejhlubší dno, když se zúčastní reality show Big Brother pro VIP. Zde, po boku „celebrit“ jako je vítěz normálního Big Brothera, přestárlý tanečník, inernetová pornohvězda, nebo žena, které zavraždili syna, si konečně uvědomuje, jak daleko to „dotáhl“. Film svým nádechem i zpracováním hodně připomíná podobný snímek Nominace na Oscara, kde se lokálně známí herci vyrovnávali s fámou, že by mohli být nominováni na zlatého plešouna. Komparz je ale lepší, skvěle se dá aplikovat na ty naše české hvězdné nuly a pátá hvězdička je za geniální cameo Cliwea Owena, nejlepší sebeparodie co jsem kdy viděl! (23.10.2008)

První série - O řád slabší než Kancl. Jaksi řidší. Zatímco ten musel bojovat o každou repliku, zde se furt opakuje jeden vzorec a těží se z přítomnosti celebrit, což je tak trochu sázka na jistotu - navíc nevím, jestli využita na 110 %, jak by se slušelo. Gervais v roli, jež není odpudivá, mi navíc nesedí zdaleka tak jako jeho David. Druhá série - Úroveň stejná, jen je zajímavé, že humor podbízený ve falešném sitcomu se leckdy zase tak neliší od skutečného humoru, který je využíván. Opravdu je to maličko lacinější. (Vánoční speciál se mi zdál moc přetažený na všech úrovních - už je jen vtipný, kontakt s realitou vázne.) (22.12.2013)

Hlavná postava sa dostáva to trápnych situácií, kvôli ktorým by sa človek najradšej zakopal pod zem každú chvíľu, celebrity si robia srandu sami zo seba a divák sa nesmierne baví. Podobnosť s The Office je zrejmá od začiatku, ale osobne si myslím, že Extras svojho predchodcu v mnohých ohľadoch predčili. Jediná vec, v ktorej Extras oproti The Office zaostáva je snáď len hlavná postava - sympaťák Andy Millman je fajn, ale hajzla Davida Brenta som mal predsa len radšej. Seriál samotný sa pohybuje na rozmedzí štyroch a piatich hviezdičiek, ale už len kvôli samoľúbemu Benovi Stillerovi, hulvátke Kate Winslet, úchylnému Patrickovi Stewartovi, zakomplexovanému Orlandovi Bloomovi, nadržanému adolescentovi, Danielovi Radcliffovi; kvôli hustému Warwickovi Davisovi, tupému Ianovi McKellenovi a arogantnému Clivovi Owenovi sa musím prikloniť k hodnoteniu maximálnemu. You 'avin a laff? (05.04.2008)