Biela masajka

No, chtěl jsem se rozepsat, ale de facto Jossiin komentář to řekl za mě.. A já zbytek komentáře v rámci svého pudu sebezáchovy zapudím a nenapíšu... :-( Bílá masajka a Bez dcerky neodejdu je typický příklad... ne jednou řež, ale x-krát měř.. ale obrácený postup... Jo, chemie je chemie :-) v tom dobrém i odvráceném slova smyslu... (09.01.2007)

I když tam bylo pár pěkných záběrů a trochu pěkné hudby, nemůžu dát víc než dvě hvězdičky. Ještě nikdy mě neštvala hlavní postava filmu jako Carola tady. Měšťačka si zajede do Keni, kde se zamiluje do svalnatého domorodce a rozhodne se s ním zůstat. Následuje to, o čem ve filmu asi šlo nejvíc a sice ukázání odlišnosti kultur. To se ale děje neuvěřitelně trapným způsobem - Carola se není schopná smířit s faktem, že je v Africe, kde kmen jejího vyvoleného jí syrové maso a žije v chýších z klacků. Při tom je protivná, nechápavá a neuvěřitelně zabedněná. Třeba to byl záměr a film měl taky ukázat, že to byla jenom naivní husička, které muselo dojít, že takhle to prostě nepůjde, ale ty 2 hodiny byly utrpení, které bych po druhé rozhodně nepodstoupil. (22.10.2007)

Líbil by se Vám film, kde se hlavní hrdinka po celou dobu chová jako naprostá "kráva"? Po celou dobu sledování jsem si musel říkat: "A co jsi čekala!?" Otevřeně přiznávám, že celkový dojem jsem si utvořil z faktu, že jsem prostě nepřistoupil na hru s hloupou husičkou, která se snaží nalézt štěstí zaobalené v prvním keňském černochovi, kterého potká. Jedná se o naprosto bezduchý snímek o rozlišnosti kultur, jakých už bylo natočeno bezpočet. I kruté scény (např. narození mrtvého dítěte, hádky mezi Carolou a Lemalianem) na mě působily chladně, nepřesvědčivě. Bílá masajka je trapným moralismem a naprosto nezajímavým filmem. (19.08.2007)

Kdyby u tohoto filmu nebylo připsáno, že je natočen dle skutečné události, skoro bych nevěřila, že by kmen Samburů mezi sebe přijal tak "bezstarostně a skoro bezproblémově" bílou ženu. Je jasné, že ve filmu je vždy více střihů a spousta věcí tak zůstává s otazníky. Na druhou stranu mi film učaroval hereckými výkony a celkovým realistickým až civilním vyzněním. Je pravda, že v případě hlavní hrdinky jsem měla trochu problém s jejím naivním vpádem do života afrického kmene, aniž se za celou dobu svého pobytu mezi Sambury pořádně naučila jejich jazyk a hlouběji pronikla do jejich myšlení. Její snaha zůstat sama sebou i se svým "evropským egoismem" ve společnosti, která ctí jiné hodnoty, mi přišla spíše na škodu celé věci a je jasné, že vše muselo skončit, jak skončilo. A je pravda, že někdy se dají hormony ovládnout trochou selského rozumu, než si začnu něco s jinou kulturou. Myslím si dokonce, že mnohem více kroků na cestě k "feminizaci" učinil její manžel, až se to zdá skoro neuvěřitelné vzhledem k celkovým reáliím. Přesto hodnotím film vysoko, už pro ty rozporuplné pocity, které ve mně vyvolal. Pro zajímavost přikládám odkaz na velmi zajímavou stránku s názvem Svatba Samburů, kde je možno si přečíst více o zvycích tohoto kmene: http://www.nahaafrika.cz/pribehy-z-Afriky/Svatba-kmene-Samburu.html (05.03.2011)

No, čekal jsem od toho něco víc pro ženský. Hlavně díky úvodu, kdy se ta kráva přestěhuje do bushe jen proto, že na sebe s tím Masajem chtivě mrkali. No, její živočišný pohnutky tady zkoumali už jiní, takže to dál rozebírat nebudu. Pointou je, že to potom nebyla taková slaďárna (ať už typu Hotel snů, Titanic nebo nějaký feministický šaškárny - žádnou neznám, tak mě nenapadá ani příklad), což je jasný plus. Ale na to, že je to podle skutečný události, je tam takovejch pitomostí, že to až není možný. Když pomineme počáteční impuls k životu v Keni, je to hlavně postava Lemablablabla. ten je jasnej prototyp moderního člověka. Teda spíš venkovskýho burana , než nějakýho měšťáka. Ale rozhodně ne Masaje. Pověry jeho lidu se ho netýkají, jen občas dostane záchvat odkazu předků (těhule u silnice), tradice ctí, ale jen doma (a to jen v základních bodech), svou ženu normálně poučuje o tradicích svého lidu místo toho, aby to udělaly ženský v kmeni, hrdej bojovník to možná je, ale uvnitř je to vyměklej srab, co si nechá poroučet (co na tom, jestli jsou ty rozkazy dobrý) od svý ženy a od matky, přičemž ostatní bojovníci se mu za to nesmějou ani jím neopovrhujou. No a že nenechal tu vygumovanou bloncku obřezat (strach z prokletí), to je mi taky nějak podezřelý. Na dluh dává holt, protože moc věří lidem. Chápu, že Masajové a Křováci nejsou Zuluové nebo jiný ortodoxní kmeny Afriky, ale tisíce let tradic jsou nesmazatelný během pár desetiletí. Konec je sice logický vyústění vztahu naivní slepice-žárlivej vůl, ale jeho provedení je důkazem filmařskýho neumu. Takže nazdar. (20.09.2011)