Sunshine

Minimalistické sci-fi, v ktorom Danny Boyle dokazuje, že aj s nižším rozpočtom sa dá vykúzliť pôsobivá atmosféra. Film ma však napriek tomu nedokázal poriadne vtiahnuť. Možno je to nenápaditým dejom, možno plochými postavami, alebo tým, že sa od začiatku tvári ako niečo viac a hlbšia myšlienka absentuje. Alebo slabším tempom, či béčkovým vyústením s chaoticky nasnímanou akciou. Ústredný hudobný motív je však samozrejme skvelý. (11.06.2007)

Další přírůstek do "do vesmíru musíme posílat zásadně jen nesoustředěný neprofesionální labily, aby ty mise náhodou nešly podezřele hladce" rodiny (i když Mace teda celkem příjemný překvapení). Na velkym plátně se to možná může na chvilku schovat za působivý vizuál, ale v telce se film pěkně odkope, takže mu začne trčet scénář, který se při prvním zádrhelu škvaří jako kůže novorozeněte na přímym slunci bez faktoru (ha-ha). Ta rozháranost, zkratkovitost a imbecilita prostě otravuje, obrázky-neobrázky. (2,5*) (26.08.2012)

Vemte 1 kg Jádra a nakrájejte ho na plátky. Na každý plátek jádra přidejte sušenou lysohlávku a nechte cca 1 hodinu opékat na prudkém slunečním světle. Po hodině to podlijte vývarem z Vetřelce a na mírném ohni vařte dalších cca 30 minut. Na závěr ještě přidejte polévkovou lžíci Armabetonu. Jako příloha se výborně hodí parta nevýrazných herců, několik povedených triků a solidní muzika... No mně tahle kombinace teda moc nechutnala. Hodně slabý 2 hvězdy. Danny Boyle je pro mě režisér, co natočil Trainspotting a pak několik úplně zbytečnejch filmů. (29.08.2011)

Musím říci, že Sunshine se naprosto přesně trefil do mého vkusu. Heroická mise, podaná tak trochu komornějším způsobem, s uvěřitelnými charaktery a dokonce s uvěřitelným dějem (až na pár nesmyslů v samém závěru). Posledních cca deset minut mi však předchozí brilantní zážitek nezkazilo. Danny Boyle opět prokázal své chameleonské schopnosti (drama, thriller, zombie horor a nyní bezchybné sci-fi dobrodružství), navíc je jeho film opět doprovázen atmosférickým soundtrackem, a já jen musím konstatovat, že John Murphy se po 28 dní poté opět překonal. Jak jsem již jednou zmínil, poslední desetiminutovka se klidné mohla obejít bez přídavných elementů (spoiler) v podobě nezvaného hosta, (/spoiler) a ani zde si tvůrci nepohlídali tu nejzákladnější věc - tichý vesmír. Jestli však jde o záměr, tak je naprosto chápu. V tomhle obrazově a zvukově vytříbeném díle pro tichý vesmír prostě není místo. (03.06.2008)

Strhující sci-fi se chopila samotného základu žánru, tedy fascinace technikou a kosmem, a využívá ho k co největšímu emocionálnímu zatížení diváka. K udržení neustálého přívalu emocí souží přechody mezi žánry a kombinace subržánrových motivů, zatímco působivost scén maximalizuje důmyslné využívání výrazových prostředků klasického filmu, speciálních efektů i technik experimentální kinematografie. Vznikla tak odzbrojující emocionální masáž, jež dá doopravdy pocítit, jak je člověk ve vesmíru malý. (18.08.2008)