Sunshine

Sunshine po dlouhé době oživuje žánr vesmírných SF, za což jí patří můj neskonalý dík. Ale je to vedle atmosféry a hudby také jeden z důvodů, proč jí odpouštím řadu logických děr a technických nedostatků, které bych jinde nekompromisně trestal. Například ten nedostatek kyslíku. V takových obrovských prostorách že by ho vydýchali tak rychle? Stejně tak střih je někdy poněkud zmatený, nějak jsem nepochytal ten závěrečný boj před odpálením bomby. Či život hvězdy slunečního typu, která jen tak nevyhasne, ale na konci života se vlivem spalování helia počne rozpínat. Nehledě na děj, který si dost půjčuje u klasik žánru, především u 2001 a 2010 (Horizont události neni klasika ale kravina!). "Rozdělíme se. - Blbost, mohli by nás sežrat mimozemšťani." Update: Po delším odstupu nutno říct, že negativa bohužel vystupují do popředí stále více, ergo hodnocení se o jednu snižuje. (22.04.2007)

K tomuto filmu mám opravdu zvláštní vztah, neboť jsem ho musel zhlédnout opakovaně kvůli analýze do školy. Nu a napoprvé to nebylo nic příjemného, zmatený zážitek s opravdu pitomým skokem do jiného žánru. Napodruhé už jsem začal rozpoznávat sofistikované přístupy k filmu. Napotřetí jsem ocenil jemné nuance od jiných mainstreamových filmů, ale nikdy se nedostavil ten pravý úžas nad tímto podivným dílem. Klišovitý příběh odvyprávěný hodně jednoduchým způsobem je ozvlášťněn právě Boylovou režií, která se na mnoha místech chová až manýristicky. A pokud chcete znát můj konsenzus mé práce, snad napoví podtitul: "Sunshine: Jako avantgardní stín současného popcornu." Toto scífko totiž doporučuji tomu, kdo hledá v současném mainstremu něco nového nebo alternativního, britské Sunshine je tou pravou volbou. (01.07.2007)

Nekombinovat Sunshine umně hudbu s obrazem, který těží hlavně ze zalévaní všeho možného slunečním jasem a hypermoderních interiérů lodi Icarus 2, neštěkl by po něm zřejmě ani pes. Postavy jsou nijaké a není divu, vykreslení jejich charakterů je věnováno pramálo prostoru - proto je každá postava vybavena nějakou šablonovitou vlastností, která vyplave čas od času na povrch. Hlavně, že se všichni nějak liší. Většinu času řeší úkoly, jejichž rámcový smysl je sice zřejmý, ale řešení se skládá z několika nepochopitelných úkonů - obvykle ještě ukradených z jiných děl. Děj je značně nesouvislý a krom řešení různých problémů jej ozvláštňuje již jen epizoda s lodí Icarus 1. Ta v sobě skrývá určitý potenciál, jenže ve výsledku se dozvíme v podstatě jen to, že kapitánovi ruplo v bedně. Jeho proslovy o nevzpírání se božímu plánu jsou plácnutím do vody - šplouchne to a konec. Nejsou totiž součástí dialogu a navíc jsou tato slova vykřičena uvnitř akční scény, ve které spíše podtrhávají kapitánovo šílenství, než sdělují nějakou myšlenku. Pokud jde o fyzikální zákony... i když se někomu může zdát, že je to s nimi lepší, než ve většině jiných filmů, já ten pocit nemám. Už samotná zápletka je naprosto pošahaná, stejně jako mnoho peripetií po cestě. Jsou tu určité výjimky, např.: "méně lidí vydýchá méně kyslíku," příhoda mimochodem poměrně zajímavá i z psychologického hlediska, ovšem ani v tomto případě nejde o originální myšlenku. Mě osobně mrzí, že právě této události-rozhodnutí nebylo věnováno více prostoru. Kritický pohled na film ve mně vyrostl hlavně až po jeho zhlédnutí - předtím byly mé oči zaslepeny slunečními paprsky a atmosférou. Silné ***. (31.08.2008)

Osm lidí cestuje ke Slunci a vinou nešťastných a podivných příhod je jejich počet postupně redukován. Co je milé – z větší části nejde o děsuplnou vyvražďovačku á la Vetřelec nebo Horizont událostí (k němuž finále hodně inklinuje). Jednotliví členové posádky umírají víceméně pravděpodobným způsobem a vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby se nějaká vesmírná loď shodou nešťastných příhod musela jednou potýkat s řešením problému „je nás sedm, máme kyslík pro čtyři“. Sunshine podobně jako 2001: Vesmírná odysea balancuje mezi pravděpodobným sci-fi a méně pravděpodobným sci-fi. Méně pravděpodobné scény jsou zde však explicitnější a svým způsobem znemožňují jinou nežli režisérem nabízenou interpretaci. I díky tomu lze mluvit o multižánrovém snímku, konkrétně o akčním hororu vklíněném do pseudometaforického sci-fi, jež v sobě zahrnuje také několik téměř dojemných momentů hraničících s ekologickou agitací (važme si každého zeleného výhonku). Danny Boyle mezi jednotlivými žánry nebruslí s lehkostí mistra, film přesto nepostrádá silnou atmosféru, drží pohromadě a v několika okamžicích bere i ten neustále zatajovaný dech. To když se Boylemu podaří skloubit luxusní vizuální stránku s velkolepým hudebním doprovodem Johna Murphyho. Design vesmírné lodi nebo zlatého protislunečního skafandru je na hranici praktičnosti a efektnosti. Totéž platí o chování postav, které by občas mohlo být logičtější, ale ztratilo by tím na divácké přitažlivosti. Film je tak po celou dobu zábavný a jen zřídkakdy hloupý, nebo lépe řečeno jen zřídkakdy překročí hranici akceptovatelného. Krom snahy o neotřelý pohled na závislost člověka na Slunci, na bezmocnost jednoho v kontrastu s neovladatelnou mocí druhého a patrný náboženský podtext („Prach jsi a v prach se obrátíš“) ční Sunshine nad žánrově spřízněnými snímky výtečným hereckým obsazením. Danny Boyle se po sérii lehko zapomenutelných pokusů o cosi (Millions, Pláž, Extra život) doslova a do písmene vrací na výsluní. 85% Zajímavé komentáře: Renton, Dan9K, Ender66, Weirdman, Martinius, dawydx (28.08.2007)

V rámci sci-fi filmov odohrávajúcich sa mimo našej planéty mám presne takýto typ najradšej. Nepotrebujem žiadnu veľkú akciu, ale hlavne, aby bolo zachované všetko, čo z dnešného pohľadu pre človeka robí vesmír tým, čím skutočne je. Teda pocit prakticky úplnej samoty, odlúčenia od všetkého, čo má človek rád a samozrejme vedomie to, že akákoľvek chyba môže mať fatálne následky, takže to nebezpečie cítiť neustále aj napriek možnej dočasnej idilickej atmosfére. So zápletkou navyše nemám ani najmenší problém, najdôležitejšia misia v histórii ľudstva, snaha znovu oživiť umierajúce slnko a tým zachrániť život na Zemi pôsobí nadmieru atraktívne a hlavne tak osudovo, pričom sa mi tu veľmi páčil samotný vzťah postáv ku slnku, čo tomu miestami dodávalo až taký meditatívny štýl. Veľkým plusom sú aj samotné postavy, ktoré sú nielen veľmi sympatické a prakticky všetkým som fandil, ale sú aj tvorené dobrými hercami, minimálne taký Cillian Murphy, Hirojuki Sanada, Michelle Yeoh, Rose Byrne, ale aj Chris Evans vo svojej najlepšej úlohe ma dosť bavili. A navyše je to medzinárodné zloženie, čo filmu s takouto zápletkou len prospieva. Takže celá prvá hodina filmu mi prišla prakticky bezchybná, dej síce kvôli uveriteľnosti nemá moc čím prekvapiť, ale veľmi ma bavil, atmosféra je perfektná, s postavami som si užíval prakticky každý spoločný dialóg a niekoľko scén je nezabudnuteľných, hlavne vonkajšia oprava lode. Len škoda, že následne pribudne jeden výrazný prvok, ktorý síce vo svojej podstate je dosť zaujímavý a v iných filmoch by sa mi mohol aj páčiť, ale vzhľadom na prevedenie a atmosféru prvej hodiny mi to tu vôbec nesedelo, film dokonca čiastočne zmení aj žáner. Ale ani toto nie je rozhodne zlé, bavilo ma to stále a záver je opäť vynikajúci. Danny Boyle tu odviedol po všetkých stránkach perfektnú prácu a to platí aj o vizuálnej stránke, ktorá pôsobí veľkolepo a komorne zároveň. A hudba je nádherná. Takže škoda toho jedného prvku, ktorý mi pokazil inak vynikajúci pocit z filmu, ale aj tak je Sunshine už klasika, ktorá ani po viacerých pozretich nestratila nič na svojom čare. 80% (10.09.2007)