Sunshine

Centrum naší sluneční soustavy začíná povážlivě chřadnout (že by odpojení šťávy ČEZem za neplacení faktur?) a obyvatelé Země jsou nuceni na svou záchranu vyslat kosmickou loď - nepříliš optimisticky pojmenovanou po historicky první oběti leteckého neštěstí.. Tradiční zápletka, řeklo by se. Na filozofické sci-fi moc povrchní, na béčkový vesmírný survival příliš složité, ale to by Boyle nesměl šlapat ve vizuálních stopách, co po sobě zanechal krajan Ridley Scott (Blade Runner, Alien), přidat famózní zvukovou složku a navrch obsadit mé oblíbence - starého známého z Posledního samuraje H.Sanadu a novozélanďana C.Curtise. Je nad slunce jasné, že vzhledem k počtu proměnných záchranného plánu, bychom se v reálném světě mohli všichni leda tak chytnout za ruce a s pohledem k obloze si sborově střihnout:„Let the sunshine / Let the sunshine is / The sunshine is..“ (06.08.2009)

Musím říci, že Sunshine se naprosto přesně trefil do mého vkusu. Heroická mise, podaná tak trochu komornějším způsobem, s uvěřitelnými charaktery a dokonce s uvěřitelným dějem (až na pár nesmyslů v samém závěru). Posledních cca deset minut mi však předchozí brilantní zážitek nezkazilo. Danny Boyle opět prokázal své chameleonské schopnosti (drama, thriller, zombie horor a nyní bezchybné sci-fi dobrodružství), navíc je jeho film opět doprovázen atmosférickým soundtrackem, a já jen musím konstatovat, že John Murphy se po 28 dní poté opět překonal. Jak jsem již jednou zmínil, poslední desetiminutovka se klidné mohla obejít bez přídavných elementů (spoiler) v podobě nezvaného hosta, (/spoiler) a ani zde si tvůrci nepohlídali tu nejzákladnější věc - tichý vesmír. Jestli však jde o záměr, tak je naprosto chápu. V tomhle obrazově a zvukově vytříbeném díle pro tichý vesmír prostě není místo. (03.06.2008)

Danny Boyle v úporném souboji s mimořádně podivným Garlandovým scénářem, mizivým rozpočtem a zápletkou, která na první pohled připomíná Jádro, na druhý Kouli a na třetí Horizont události. A přesto podle mě vyhrál. Odzbrojující audiovizuální stránka, v podstatě bezchybný herecký ansámbl a příběh vystavěný tak, že se jednu chvíli topíte v přesahu a druhou podezřívavě bádáte nad tím, jestli je to pořád ještě thriller nebo béčková akční sci-fi. A Boyle neustoupí ani na vteřinu a pořád to do vás šije s neuvěřitelným odhodláním... do poslední kapky krve, do posledního dechu a posledního záběru. Neuvěřitelné dílo plné kontrastů, úžasné atmosféry a neuchopitelného kouzla, které se začne rozptylovat do nenávratna až v samotném závěru. Trochu škoda té zkratkovité katarze, ale i tak za plný počet. Nehledejte dokonalost, hledejte tvůrčí přístup a poctivou filmařinu. Sunshine má obojího na rozdávání (90%) (15.03.2007)

Co je vlastně Boylův Sunshine? Vizuální vesmírná esej? Realistické drama z kosmu? Katastrofický film? Survival horor? Pohříchu odevšeho trochu. První část filmu dovedně vykresluje atmosféru vesmírné lodi, která se řítí vstříc úkolu fatální důležitosti, vztahy mezi posádkou, houstnoucí atmosféru, morální dilemata i napínavé epizody ze života astronauta. V některých aspektech jakoby Boyle usiloval o hi-tech verzi Vesmírné odysei 2001 při zachování svých klasických režijních atributů. Křečovitého střihu. Expresivního herectví v detailu. Výrazné zvukové stopy. Kupovidu tahle dějem nijak nesvázaná část funguje moc pěkně, výtvarná stránka je perfektní, atmosféra pohlcující a některé sekvence (oprava poškozených panelů) mají dobře vygradované napětí. Kombinace syrového dramatu, spektakulárního vizuálna a trochy myšlenek vytváří podmanivý celek, který se bohužel zhruba v polovině stopáže ocitne před kardinální otázkou... co dál? Ke Slunci daleko, vrstvení problémů na dějovou linku nevydá... a tak se Sunshine přelamuje do velice laciného pseudo-hororově-akčního vyvražďováku, v němž hraje prim otravné přehrávání, zmatené střihání (které absolutně ztrácí řád z počátku filmu) a ementálová logika. Tedy místo aby Sunshine na atraktivitě získal, povážlivě ji ztrácí a stává se nesnesitelně přeplácanou koláží nesourodých obrazů a samoúčelných scén. Závěr, který by za jiných okolností vyzněl, prošumí jaksi do ztracena. Alespoň já jsem si z kinosálu odnesl na jazyku pachuť technicky skvělého, ale dějově naprosto zmršeného sci-fi, které je v první části inteligentní, v části druhé povážlivě nablblé. Je jako ten hvězdný prach. Dotknete se a tvar se rozletí na malé částečky. Škoda, tři body za skvělou atmosféru úvodu, výtvarné řešení a moc pěknou zvukovou stopu. Ano, srovnání s Horizontem události je věru na místě. Včetně způsobu, jakým se film dokáže přeměnit ze záživného v přihlouplý, bohužel. (12.04.2007)

Dechberoucí vizuální stránka a fantastický soundtrack činí hned několik scén nezapomenutelnými. Postavy trestuhodně nevyužité, děj nesmyslně výraznou kopií Horizontu události (fakt tam musel být i ten výlet bez skafandru mimo loď?). Horizont je mi sympatičtější jak ve využití postav, tak v přiznané béčkovosti. Sunshine mě chvílemi dost otravovalo onou absurdní nevyvážeností, kdy z „ukecaného vážného scifi“ náhle přepne do Armageddonu (ovšem bez humoru). Nicméně vizuální stránka je vskutku odzbrojující a Cillian Murphy je pan herec, takže se divák nenudí. Ve výsledku je to ale jen vážnější Horizont události, „filmová událost roku“ se opravdu nekoná… (15.03.2007)