Sunshine

Sunshine dokáže v divákovi rozsvítit nejednu emoci, ať už strach o úspěch poslání, soucit k některým postavám, obdiv k jiným nebo dojetí. Právě to poslední mě potkalo u dvou geniálně poskládaných a emočně naprosto rozkládajících scén. Pokud je Sunshine v něčem film roku, je to atmosféra. Boyle si totiž pohrál s mnoha žánry a výsledný mix zaobalil do zlatavého obalu s pesimistickým nádechem. Výsledkem je pak něco, co asi nemá obdoby a co by měl vidět a k dobrému či špatnému si sám pro sebe přebrat každý, protože jinak nemá šanci pochopit, o čem si to tu plácám. (16.06.2007)

Strhující sci-fi se chopila samotného základu žánru, tedy fascinace technikou a kosmem, a využívá ho k co největšímu emocionálnímu zatížení diváka. K udržení neustálého přívalu emocí souží přechody mezi žánry a kombinace subržánrových motivů, zatímco působivost scén maximalizuje důmyslné využívání výrazových prostředků klasického filmu, speciálních efektů i technik experimentální kinematografie. Vznikla tak odzbrojující emocionální masáž, jež dá doopravdy pocítit, jak je člověk ve vesmíru malý. (18.08.2008)

Hodně silný a vizuálně úchvatný komorní sci-fi film přemítající nad nicotou člověka v tváří v tvář Vesmíru. Ta polarita nicotný člověk - ohromující Slunce je základním pilířem snímku Dannyho Boylea, který stojí rozkročen mezi dvěma filmovými světy - metafyzickou symfonií Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey a osobitým sci-fi hororem Horizont událostí. A Danny Boyle jako by se nemohl rozhodnout, ke kterému z nich se přiklonit. V první části filmu to funguje famózně - komorní psychologická studie malého osazenstva vesmírné lodi, konfrontace s jejím posláním a doslova tváří v tvář s cílem jejich cesty - slunečním vulkánem, který disponuje pro člověka jen těžko představitelnou silou. Ty vizuálně oslňující obrazy lodního psychologa a kapitána v sluneční pozorovatelně jsou skutečně úchvatné a jsou velkým kladem Boylova snímku. Tady film funguje bezvadně. Pak přijde ovšem dějový zvrat a do té doby pozitivní konotace naší centrální hvězdy se začnou štěpit - Slunce je náhle nejenom pozitivně vnímaný životodárný kolos, ale i nebezpečný běsnící vulkán - tahle dualita je dalším významovým přínosem. Velká škoda je, že tady ale přemítání a hlubší obsah Sunshine končí... Těžko říci, proč nejsou dál rozvíjeny úvahy o malichernosti lidské existence a nicotnosti člověka jako tvora, proč se tvůrci rozhodli tak, jak se rozhodli. Nakročením k Horizontu událostí vykročili i k rozmělnění dojmu a kompaktnosti díla. Neotřele ztvárněné očekávané finále tak po událostech z konce filmu ztratilo na síle a rozmělnilo se v, podle mne, nesouvisejícím kontextu. Sunshine je každopádně velmi dobrý a silný snímek, v kontextu sci-fi filmů se řadí k tomu nejlepšímu, zvláště svou silnou vizuální složkou, nářky nad údajným nízkým rozpočtem pozbývají na významu, Danny Boyle názorně potvrdil fakt, že množství finančních prostředků film nevytváří... (11.01.2008)

Přemýšlím, jak mám napsat, co se mi na filmu nelíbilo, resp. proč nedávám plný počet, abych nespoilerovala. Takže tuto část asi zkrátím - při první shlédnutí se mi nelíbila postava a vše kolem ní, která se ve filmu objeví na poslední třetinu. Prý při druhém shlédnutí a pochopení podstaty filmu - že Slunce je náš bůh - do děje zapadne, tak uvidím, protože na Sunshine se určitě někdy podívám znovu. Je to totiž audiovizuální bomba. Záběry Slunce na "vyhlídkové" palubě, sluneční štít Ikara, zejména při výstupu členů posádky do vesmíru, samotný design lodi je nádherný - nejen zvenku, ale i zevnitř, je pěkný, účelový a přitom takový, že se dá uvěřit tomu, že by tam vydržela posádka tu dlouhou dobu aniž by zešílela (třeba i díky zajímavé "holopalubě" a kyslíkové zahradě). Navíc úžasně ozvučené a podbarvené skvělou hudbou, k této stránce filmu nemůžu mít jedinou výhradu, škoda, že jsem si na to nezašla do kina. Navíc některé momenty byly opravdu hodně silné - výstup do vesmíru, vyvražďování a hlavně zárodek rostlinky, ten konec snad příště pochopím líp, zapadne do souvislostí a já budu moct dát Sunshine plný počet. Docela se na to těším. (01.02.2008)

Schematický scénář v impozantním audiovizuálním hávu. Obdiv k vědě čiší z každého okénka a každé věty, o nervydrásající scény není nouze a polovinu posádky tvoří mí oblíbenci (Murphy, Byrne, Evans). SPOJLER - Konec, kdy hrdina letí na bombě do slunce, je v mém osobním top tenu nejlepších filmových konců všech dob. (23.04.2007)