Most do Krajiny Terabithia

Film, o kterém se zmiňovala i slavná "Anička" v dopisu prezidentovi republiky jsem si prostě nemohl nechat ujít. ____Most do země Terabithia je standartní disneyovský produkt vyprávějící o strastech dětství, rodiné pospolitosti a důležitosti bezbřehé fantazie. Žel malý outsider Jess není zrovna zajímavou postavu a jeho domácí i školní potíže působí velice vlažně a okoukaně, kterýžto nedostatek fantazijní výlety do zářné Terabithie nedovedou napravit, jelikož vše co z této bájné země skutečně uvidíme, nevypadá po výtvarné ani technické stránce příliš dobře a nabízí se škodolibá poznámka, že fantazie shází především tvůrcům. Nicméně film má jeden obrovský trumf a to Jessovu okouzlulící spolužačku Leslie stvárněnou fantastickou AnnouSophií Robb. Ona je to zářící sluníčko, kolem něhož se celý příběh točí a od kterého je težké odtrhnout zrak a s blaženým výrazem si nepředstavovat, že právě Leslie je vaší dcerou, sestrou nebo kamarádkou. I ten truhlík Jess se vedle ní úplně ztráci. AnnaSophia je jednoduše výjimečný talent a její osobní kouzlo se zároveň stává kouzlem Terabithie. Bez něj/bez ní by šlo o tuctové filmové ubožátko. ______!POZOR, ZÁSADNÍ SPOILER!______Tragickým středobodem celého snímku se pro mne nakonec stala Lesliina smrt, jíž jsem byl zasažen až příliš hluboce. S Leslie zkrátka umřel i film a oplákaval jsem ji i douho poté, co Jesse hledícího k světlým zítřkům vystřídaly titulky. Diváci odcházející ze sálu s mokrými kapesníčky se sice většinou počítají za jednu ze známek kvalitního filmu, tady ovšem tragický osud jedné převelice smypatické dívky úplně spláchnul celou tu moralistickou rodinnou báchorku z centra pozornosti. (10.11.2008)

Buď mořem, já budu tvůj oceán. Buď jedinou jiskrou, já v tebe zahořím. Buď jediným zrnkem, já postavím z tebe Řím. Buď jedinou mou myšlenkou a já nebudu nikdy sám! Někdy, někdy je cesta životem zvláštní. Není to osudem, není to smůlou nebo štěstím, je to jen tím, co se ukrývá hluboko v nás, v našich nadějích, snech, v tom čemu a proč věříme. Bridge to Terabithia je zvláštní, zvláštní fantasy nespoutaná okázalou pompou, která umožňuje vaší vlastní fantazii pracovat, snít, toužit, prožívat a žít. Když se díváte a přesto máte pocit, že otáčíte stránky, když se díváte a přesto vidíte jen to co chcete vidět, zjistíte, že lidé, věci nejsou takové, jak je vnímáme očima, nýbrž takové, jak je vnímá naše srdce. Gabor Csupo vzal do ruky tužku, namaloval kluka, který i přes tíhu prostého bytí dokáže utéct do světa představ (skvěle ztvárněný Joshem Hutchersonem), dívku, co svým velkým světem fantazie a niterně šibalským úsměvem pohltí malý svět kolem nás (kouzelná, upřímně kouzelná AnnaSophia Robb) a kolem spoustu méně či více bizardních figurek. Ale pastelky, barvy, ty nechal v rukou diváka. Alespoň na chvíli, hodinu a půl, vrátil jsem se do dětství, do bezstarostných chvilek, kdy všechno bylo tak, jak jsem si přál a všechno o čem jsem snil bylo předemnou. “Zavři oči, ale svou mysl nech otevřenou.“ Tak jsem je zavřel a znovu jsem zažil krásný pocit, že sny ještě nezmizely. I přes fakt, že za filmem stojí trikový specialisté ze studia Wetta Digital, které je podepsáno třeba pod trilogií Pána prstenů, netvoří počítač hlavní devizu celého, plynule vyprávěného příběhu. A tak je to správné! Protože tak to podtrhuje už v úvodu napsané. Když ještě přidám dobře padnoucí frak hudebních aranží Aarona Zigmana, sladký pohled Zooey Deschanel (s kytarou jí to vážně sluší) a spoustu dobře napsaných dialogů - "Když budeš mít mysl otevřenou, můžeš stvořit svět", dostávám na každý pád nezvyklý, silný a opravdový příběh, který má tu moc vládnout nad emocemi. Tak co ještě říct? Život je těžký, ale nikdy ne tolik, aby jej neunesla křídla fantazie. [final rate: 90%] (12.11.2008)

Hodně netradiční fantasy, která vlastně fantasy skoro ani není, se opravdu vyvedla. Celý je to hlavně o vztahu dvou dětí, které ve škole nemaj žádný kamarády. O fantasy tady jde opravdu až na druhém místě. To ale totiž nevadí, protože dětští herci tu hrají překvapivě dobře a Robert Patrick v roli chápavýho otce potěší. (30.09.2007)

Únik. Od neporozumění nebo nezájmu okolí, školní šikany, krutosti světa a dalších nyní už možná malicherných problémů dětství a dospívání. Kdo z nás jej nehledal.. Pro mnohé jistě osobní téma, ale forma a technické zpracování nedovolí čerpat všechen potenciál. Na vině jsou nepřesvědčivé výkony herců (s výjimkou pevné křehkosti slečny Robb a dreamteachera Deschanel), disneyovské songy zvyšující tvorbu ušního mazu a i když o ně tady až tak moc nejde, lacině působící triky. Lacinější už bylo jenom to, že T-1000 z tekutého kovu pracuje v železářství.. Nemohu si pomoct, ale tematicky podobné Dangerous Lives of Altar Boys se mě svou autentičností dotklo mnohem víc. Možná i proto, že jen ti, co nejsou k tobě hluší, ovládnou srdce tvé i duši.. (21.05.2020)

Čtrnáctiletý kluk (co maluje jako retardovaný osmiletý kluk a všichni s rozplývají nad tím, že je to umělec) trpí útlaky své buranské rodiny a pochopení najde u zásadně bohatší (tedy krásnější, chytřejší a hodnější) rodiny a jejich dcery. Je hezké, že se ten film pokouší komentovat nějaké existující sociální rozdíly, ale násilně vražené fantasy nutí tvůrce k zoufalým zkratkám. A nefunguje to. A ten konec je jen z nouze ctnost. Nevím, jak to funguje v knize, ale ve filmu je to jen nepřirozená změna zavánějící zoufalstvím. Zlatý Del Toro. (08.02.2013)