Most do Krajiny Terabithia

Soundtrack Aaron Zigman: 1. I Learned From You - Miley Cyrus [3:24] ,2. Try - Hayden Panettiere [3:19] ,3. Keep Your Mind Wide Open - AnnaSophia Robb [3:36] ,4. A Place For Us - Leigh Nash/ Tyler James [4:01] ,5. Another Layer - Jon McLaughlin [3:30] ,6. Shine - The Skies of America [3:52] ,7. Look Thorugh My Eyes - Everlife [3:11] ,8. Right Here - Jeremy Camp [4:13] ,9. When You Love Someone - Bethany Dillon [3:30] ,10. Seeing Terabithia [1:07] ,11. Into the Forest [5:59] ,12. The Battle [6:12] ,13. Jesse's Bridge [1:34], (17.05.2011)

Krásný film, opravdu krásný. A tak dojemný. ____ Koncept a scénář filmu, ač se to nezdá, je velice originální. 1, Nemáme totiž do činění s otřepaným dobrodružstvím dětí, které v kouzelné zemi na straně dobra porazí zlo, naopak postavy neustále pendlují mezi školou, rodinnou a Terabithiou. Film se víceméně nikdy nerozjede a staví na rozvíjení několika vedlejších epizod (otec, malování, učitelka, šikana). Díky absenci nosné linie děje nelze dopředu nic předvídat a kupříkladu stěžejní zvrat bych se nebál označit za geniální a šokující. 2, Klasický model loserovství vykoupeného fantasií a návštěvami pohádkových krajů je v tomhle filmu totálně překopán. Jistě, jde tu o fikci, ovšem nerelativizuje se zde fikce filmová (uvěřitelnost filmu samotného), ale fikce uvnitř filmu (uvěřitelnost pohádek). Není kladen důraz na cizí světy, jen na to, zda vůbec mohou existovat. A i proto si film může dovolit poněkud tristní monstra, protože o ně vůbec nejde. A ano, AnnaSophia Robb je božská. Vlastní jakous auru. Nikoliv sexuální, spíše auru dobrosrdečnosti. Klaním se matce přírodě. (27.10.2008)

Príjemný rodinný film s dokonalými trikovými efektami, sympatickými hercami a zaujímavým príbehom. Netradičná fantasy o priateľstve, ktorého sila dokázala stvoriť krásny imaginárny svet. Stačí, keď sa budete dobre dívať a mať otvorenú svoju myseľ a určite aj vy podľahnete jeho kúzlu. Aj vám sa podarí prejsť cez "Most do Krajiny Terabithia". Nebráňte sa tomuto dobrodružstvu. **** (30.06.2009)

Jsem celkem frustrovaná z toho, že když mluví o mracích, tak neukážou mraky, ale jenom tváře, co se na ně dívají. Ale pokud je to film o očích, které se poprvé učí DÍVAT se na svět, tak je to asi pochopitelné. A vůbec, během celého sledování jsem si připadala velmi v konfliktu sama se sebou. Vždycky jsem připravena rozdat nějakou lásku, když se jedná o seriózní film s dětmi v hlavních rolích, ale... Možná to "ale" ani nebudu umět pořádně popsat. Hlavní problém asi vidím v tom, že je to všechno příliš očividně "fingované/zinscenované/narafičené". Chování Roberta Patrika ke svému synovi v průběhu celého filmu je chladné a bolavé, ale protože film je vyprávěný očima syna a otcova perspektiva chybí, tak je jeho závěrečný charakterový twist (jakkoliv mým srdcem vítaný) neuvěřitelný a hlavně nepřipravený. Učitelka Zooey Deschanel má zase příliš málo prostoru na to, aby se mohla nějak ústrojně začlenit do života dětí. Její hudební vložky jsou nesystematicky naflákané do stopáže bez nějakého účelu a pro emocionální příběh našeho chlapečka působí asi jako puštěná televize na pozadí. Oproti tomu učitelka s hororovou pusou má ve filmu jenom dva kratičké výstupy, ale napojení na hrdinovu situaci je mnohem silnější. A poslední stěžovací položkou je samotná AnnaSophia Robb, která v mých očích tu světlou duši přehnala a vydala se až příliš blízko k hranicím nesnesitelnosti. (A bonusovým přívěškem je hudba v čele s její písní, která pro mě postrádá jakoukoliv osobitost.) A teď pozitiva, v náhodném pořadí, jak si na ně vzpomenu. Místnost natřená na zlato je nevýslovně krásná! Velmi mě potěšilo zkoumání vztahu mezi bratrem a sestrou (I když mi bylo líto, že se jí Leslie nikdy nezastala, když se k ní v její přítomnosti choval "hnusně"). V tomto směru mi potom konec (ten úplný konec, ne zvrat před posledním dějstvím) přišel přesný/dokonalý. Obryně Janice (ve škole i v lese) také zahřála mé srdce. Fakt, že jeden ze dvou autorů scénáře píše o svojí skutečné kamarádce z dětství sice neovlivňuje kvalitu filmu ani diváckého zážitku, ale dost vysvětluje sentimentální/nekritické ladění filmu jako okna do minulosti, se kterou nejde nic udělat kromě toho, že se na ni nesmí zapomenout. Tenhle naivní úhel je podpořen i tím, že režisér je debutant, který nepředkládá svůj vlastní filmový styl, ale tradičním/zaměnitelným nemastným neslaným způsobem podle scénáře komponuje fiktivní rekonstrukci silného zážitku z dětství. + Tři záběry/obrazové kompozice, které mi nejvíc utkvěly v paměti (a všechny obsahují ruce Joshe Hutchersona): 1. Jesseho ruka si bere klíče z otcovy dlaně. 2. Jesseho pěst dominuje záběru, když letí praštit šikanizéra do obličeje. 3. Jesseho ruce korunují sestřinu hlavu věnečkem z rostlin. (17.08.2015)

Zavři oči, ale nechej svou mysl široce otevřenou. Škoda, že jsem tuhle radu nedostal před filmem, rozhodně bych to zkusil už v jeho průběhu. Představovat si věci ve filmu o hrdinech, kteří si představují věci, které nejsou, by bylo docela zajimavé, nemyslíte. Dobře, je to nesmysl, tenhle film asi chtěl tématem ukázat, že i přes všechny ty věci, které lidem vše ulehčují a ti pak nemusí skoro nad ničím přemýšlet (jak často tohle platí u filmů, no), aby nenechali svoji fantazii upadnout úplně. A že se jim to povedlo. Csupa a samozřejmě taky paní spisovatelku díky Terabithii budu navždy milovat, to, jaký jsem měl z tohoto filmu požitek, nejde slovy popsat. A samozřejmě hlavně kvůli nádherné, oslnující, perfektně hrající, a strašně roztomilé AnněSophii Robb. Po tomhle jsem se do ní úplný blázen. Její herecký výkon je něco úžasného, dokáže naprosto zlepšit náladu a nachvíli spolu s ní zavzpomínat na dětství. Hutcherson odvádí výkon klasický, ale tentokrát jsem mu roli opravdu záviděl. Jak bych chtěl po Terabithii pobíhat s ní. No dobře, to by bylo k mým pocitům k hlavní postavě. Celý příběh pak krásně ubíhá až do půlhodiny před závěrem. Za tohle budu režiséra a spisovatelku zase nenávidět. Ach, něco tak dojemné se vidí málokdy a úpřimně jsem si u toho krásně zabulil (lil lil) :-). co se týče technických věcí, intro je jedno z nejlepších začátků vůbec, soundtrack (score) je perfektní, trochu mně zamrzelo, že písnička, kterou zpívá Robb, tam vlastně skoro vůbec není, ale nějaká Montana hyzdí závěrečné titulky. Režie je zručná, kamera v pohodě, někdy dokonce výborná, ale triky dost úbohé a v některých scenách mizerné. Což by u fantasy mělo na jednu stranu dost vadit, na druhou stranu tohle není ani trochu klasické fantasy, takže to odpustíme. Prostě 100% a taky děkuji za Deschanel - další výborný aspekt filmu, takové hodiny hudebky bych chtěl mít (20.10.2010)