Hannibal: Zrodenie zla

Snaživý pokus o rozvedení série, nicméně postrádající eleganci předchozích děl, občas nechtěně směšný (v Hollywoodu je až nezdravě in „samurajský styl“) a většinu času dost prvoplánový. Není z toho cítit zrůdnost, Americké psycho bylo ve vykreslení šílence, jenž si „užívá smrt“, mnohem zábavnější, a na téma „oko za oko“ tu bylo tolik lepších filmů, že by mi ani celý komentář nestačil. Gaspard Ulliel hraje dost slušně, ale ta postava je neskutečně prázdná. Napřed formovaná vyděšenýma očima, pak tichostí a nakonec křivým úsměvem – přechod z chlapce v bestii neznatelný, vraždy řádově nezajímavé. A k tomu ty hlášky jak šité na Seagala (Stalo se z něj něco, pro co nemá lidská řeč slovo. Kromě slova monstrum."). Akorát to konečné „poznání pravdy“ mělo sílu – jen si tak říkám, jestli je dobře, že jsem se v tu chvíli Hannibala nebál, ale litoval ho… (16.02.2007)

Mlčení jehňátek je můj nejmilejší thriller a Hannibal Lecter v podání Anthony Hopkinse pro mě jedna z nejvíce fascinujících postav filmového plátna. Na tomto nezajímavém filmu mě nejvíc mrzí, že se k Hannibalovi a Jehňátkům hlásí. Thomas Harris, jehož knihy jsem kdysi hltal asi ztratil soudnost a postavě, kterou stvořil, sebral všechno tajemno a vymyslel jí minulost silně přitaženou za vlasy. Gaspard hraje přiměřeně, ale zázrak to není (byl zajímavější, když ho ostřelovali v zákopech první světové). Snad jen celkem zajímavá hudba stojí za vyzdvihnutí. Jinak spíš nuda. (16.05.2007)

Thomase Harrise načteného nemám, nějak zvlášť kladný vztah k této sérii také ne, ale jako samostatné (po)válečné drama Hannibal Rising ujde. Například Gong Li je naprosto skvělá, jen kontextuálně je hodně mimózní. Takže vše kladné za připomenutí reality, že kanibalismus nemusí být jen cosi z říše legend a pověstí, případně jednou z deviancí snobismu. (23.09.2012)

Veliké zklamaní, jednoznačně nejslabší Hannibal. Děj je hrozně nenápaditý a nudný, vraždy nezajímavé, zato je zde spousta zbytečných scén a nelogičností. Gaspard Ulliel na mne spíš než démonicky působil trapně, u dvou vražd mi kvůli němu smíchy cukalo v koutku, což se mi zpravidla nestává a stávat by se hlavně nemělo. 50% (03.12.2007)

Jaksi jsem nepochopil, k čemu byl ten Hannibal zrozen. K tomu, aby byl v podstatě kladnou postavou, jíž zničila pomstychtivost? K tomu být působivým portrétem duše zničené válkou? Nebo k tomu, aby se aspoň na moment stal v zásadě sympatickým hrdinou-mstitelem? Ani po 117i minutách Webberova filmu jsem nechápal o moc víc. Podivný patvar se strašlivou šestákovou psychologií střídá momenty zdánlivého realismu s brakově béčkovými motivy, nezvládá být ani prvoplánový, ani působivý, je prostě dokonale nijaký, zmateně plynoucí, bez gradace, švihu... čehokoli pamětihodného. Snad jen Gaspard Ulliel měl svoje vyšinuté kouzlo a vnitřní soudržnost. To se bohužel nedá říct o filmu jako celku. (27.08.2007)