Hannibal: Zrodenie zla

Absolutní zprzněnina všeho. Ať se nikdo nezlobí, ale tenhle film mě tak neskutečně nebavil, až mě zároveň neskutečně naštval. Není ani trochu napínavý, všechny scény - válečné, "dějové" (?) nebo vraždivé - jsou natočeny tak, že člověka prostě nemůžou zaujmout. Představitel Hannibala je kapitola sama o sobě - nesympatický blbeček, který střídá dva výrazy, tedy rádoby naštvaný a trapně zamyšlený. Navíc nepochopím, vážně ne, že scénář mohl napsat přímo Thomas Harris. Jediné, co Zrození zachránilo od odpadu, je hudba, na které se podílel můj oblíbený šílenec Ilan Eshkeri. Jinak tfuj a hnus. Když je film založený na záběrech na zkrvavené čepele, vyhřezlé vnitřnosti a další výjevy z řeznického krámku, a když se toho všeho dočkáte, ale stejně vás to nebaví... Je něco špatně. (02.12.2009)

Dívat se na to dalo, ale co měl Hannibal - Zrození společné s ostatními díly, to fakt nechápu? Hannibal vždycky působil jako krvelačná zrůda, bohužel ve Zrození, je to jen plachý kluk, který se mstí za svou sestru. Myslím si, že by svou sestru pomstil každý. Tedy i já jsem Hannibal. Já bych si ty pomstichtivé vraždy vychutnával jinak! Zaživa bych je stahoval z kůže, vydloubl jim oči a pak bych je také uvařil! (04.06.2007)

Veliké zklamaní, jednoznačně nejslabší Hannibal. Děj je hrozně nenápaditý a nudný, vraždy nezajímavé, zato je zde spousta zbytečných scén a nelogičností. Gaspard Ulliel na mne spíš než démonicky působil trapně, u dvou vražd mi kvůli němu smíchy cukalo v koutku, což se mi zpravidla nestává a stávat by se hlavně nemělo. 50% (03.12.2007)

Za absenci jakéhokoliv napětí, klíčového to prvku Demmeho oscarového kousku, by měl být Webber servírován lehce podušen v páře se snítkem čatný v ústech.. Lecterovo krvavé řádění totiž chvílemi vypadá jako libovolný sudý díl Saw. Ulliel se snaží, napodobuje, ale je to celé nevýrazné a křečovité. Budiž mu ale polehčující okolností, že laťka psychiatra s vytříbeným apetitem byla v minulosti nasazena více než vysoko. (29.10.2008)

Snaživý pokus o rozvedení série, nicméně postrádající eleganci předchozích děl, občas nechtěně směšný (v Hollywoodu je až nezdravě in „samurajský styl“) a většinu času dost prvoplánový. Není z toho cítit zrůdnost, Americké psycho bylo ve vykreslení šílence, jenž si „užívá smrt“, mnohem zábavnější, a na téma „oko za oko“ tu bylo tolik lepších filmů, že by mi ani celý komentář nestačil. Gaspard Ulliel hraje dost slušně, ale ta postava je neskutečně prázdná. Napřed formovaná vyděšenýma očima, pak tichostí a nakonec křivým úsměvem – přechod z chlapce v bestii neznatelný, vraždy řádově nezajímavé. A k tomu ty hlášky jak šité na Seagala (Stalo se z něj něco, pro co nemá lidská řeč slovo. Kromě slova monstrum."). Akorát to konečné „poznání pravdy“ mělo sílu – jen si tak říkám, jestli je dobře, že jsem se v tu chvíli Hannibala nebál, ale litoval ho… (16.02.2007)