Hannibal: Zrodenie zla

Když byl Hannibal malý, stalo se mu něco ošklivého. A tak začal jíst lidi. Téměř biografický :-) thriller určitě neurazí, ale takový Červený drak byl desetkrát napínavější. Občas jsem měl pocit, jako by mladý Lecter byl nezničitelný - a když režisér obdaří svého hlavního hrdinu nesmrtelností, nekouká se na to moc dobře. I Superman může umřít! (25.01.2012)

Dívat se na to dalo, ale co měl Hannibal - Zrození společné s ostatními díly, to fakt nechápu? Hannibal vždycky působil jako krvelačná zrůda, bohužel ve Zrození, je to jen plachý kluk, který se mstí za svou sestru. Myslím si, že by svou sestru pomstil každý. Tedy i já jsem Hannibal. Já bych si ty pomstichtivé vraždy vychutnával jinak! Zaživa bych je stahoval z kůže, vydloubl jim oči a pak bych je také uvařil! (04.06.2007)

Nepopírám, že jsem čekal víc. Webber sice umí dobře režírovat a tvořit dusnou atmosféru, Ulliel má charisma, tváří se démonicky a uhrančivě, ale s tímhle scénářem se lepší (než lehce nadprůměrný) film natočit nedá. Chybí mi tam ten obrat, kdy se mladík změní v čiré zlo. Místo toho je v ději hluboká díra mezi nevinným dítětem a chladným teenagerem. Vystřihnutí asijské lekce a až sebeparodického nasazení masky by také neuškodilo, stejně jako kvalitnější závěr, jenž v této podobě vyznívá napůl do ztracena. (12.02.2007)

Nemůžu říct, že by pro mě bylo Zrození zklamáním, protože jsem od toho absolutně nic nečekal. A o to bylo zklamání větší. Tohle má s tak velkou legendou, jakou je Hannibal Lecter společné jen jméno. Bastard, eh pardon Gaspard byl tak prkenný, že někdy jsem se měl chuť smát. Jediné, co pro mě bylo v tomto filmu zajímavé, byly tři jména: Dominic West alias Jimmy McNulty, Li Gong, která byla sakra krásná a Marek Vašut, jenž tu má asi dvě minuty ke konci… :-) V tomhle případě 2,5 * musím zaokrouhlit směrem dolů… (10.06.2009)

Snaživý pokus o rozvedení série, nicméně postrádající eleganci předchozích děl, občas nechtěně směšný (v Hollywoodu je až nezdravě in „samurajský styl“) a většinu času dost prvoplánový. Není z toho cítit zrůdnost, Americké psycho bylo ve vykreslení šílence, jenž si „užívá smrt“, mnohem zábavnější, a na téma „oko za oko“ tu bylo tolik lepších filmů, že by mi ani celý komentář nestačil. Gaspard Ulliel hraje dost slušně, ale ta postava je neskutečně prázdná. Napřed formovaná vyděšenýma očima, pak tichostí a nakonec křivým úsměvem – přechod z chlapce v bestii neznatelný, vraždy řádově nezajímavé. A k tomu ty hlášky jak šité na Seagala (Stalo se z něj něco, pro co nemá lidská řeč slovo. Kromě slova monstrum."). Akorát to konečné „poznání pravdy“ mělo sílu – jen si tak říkám, jestli je dobře, že jsem se v tu chvíli Hannibala nebál, ale litoval ho… (16.02.2007)