Hannibal: Zrodenie zla

Hannibal: Zprznění anebo pohádka, kterak mladý Hannibal Lecter vyvázl z tenat lidských a vlčích smeček vyjících pár kilometrů od mého rodiště (tím je to celé ještě bizarnější), potkal poslední samurajku a s její tichou podporou uspořádal francouzský masakr japonským mečem. Snad jen svůj smutek nad tím, že prachy jsou mnohem, mnohem zákeřnější šelmou než celý tajemství zbavený Hannibal a jsou schopné donutit kdysi zajímavého autora, aby si z kdysi děsivého predátora udělal soukromou dojnou krávu. BSE a hanbu na tebe, Thomasi Harrisi! (30.01.2009)

Tento film se dá posuzovat ze dvou úhlů. Jako samostatný příběh o tak trochu jiném zabijákovi nebo jako prequel k Hannibalovi. Z prvního hlediska film vůbec není špatný, pokud pomineme několik nepříjemností např. samuraiský výcvik. Ulliel hraje dobře, jeho vraždící zápal mu bez problému uvěříte a jsou tu chvíle, kdy je opravdu děsivý, většinou vás to ale nutí s ním víc soucítit než se ho bát. Závěr filmu je dobrý, máme tu i ukázkově odporné záporaky a nechybí i několik jídelních či kousavých momentů. Pokud si ale film spojíme s Hannibalem, musí jedna nebo i víc hvězd dolů. Jistě je to kvůli Hopkinsovi, protože podle mě není herec, který by ho předčil, i bez něj ale máte pocit, že Hannibal si zaslouží víc. Já hodnotím spíš jako samostatný film Hannibalovi trochu podobný, protože přes všechny chyby se mi docela líbil. (20.02.2008)

Spousta chyb a chybiček (většina jich vyplývá z opravdu hloupého scénáře), ale Webber za kamerou i Ulliel před ní makají o život a jejich snaha za sebou táhne celý film jako lokomotiva. Spousta rozporuplných okamžiků je zachráněna jednoduše tím, že Ullielovi věříte jeho Hannibala. Film by si určitě zasloužil lepší vyústění, ale když se to tak vezme, tváří v tvář Scottovu unylému Hannibalovi a spíše podivnému Rudému drakovi tu zas není příliš co vyčítat. Jen snad těch jater mohlo být víc... (22.02.2007)

Ne, že by mě nezajímaly kořeny legendy, ale už ten nápad ukázat mladého Hannibala (s katanou? WTF?) byl idiotský a zálibné slizské úsměvy Gasparda Ulliela tu sebeparodii korunují. Téma pátrání po válečných zločincích je zajímavé, ale aby z toho byl i zajímavý příběh, nesmělo by se to záhy zvrtnout do mírně nudné padesátimilionové vyvražďovačky, která navíc nejefektnější kill (uškrcení koněm) vykradla ze sedmdesátkového švédského shock-exploitation THRILLER, a napětí budovat hláškami "STALO SE Z NĚJ NĚCO, PRO CO NEEXISTUJE SLOVO. SNAD JEN NETVOR". A ta neustálá legrační snaha znechucovat a šokovat záběry na zašívání pořezaného palce nebo kuchání ryby! I když narážky na další díly jako ta rada od kuchaře, že nejchutnější jsou na většině tvorů víčka nebo řezník pokřikující na Hannibalovu tetu na tržnici ohledně jejího přirození, mě pobavily. A body to má i za vilu Tugendhat, kterou mám kousek od domu. (06.10.2007)

Nepopírám, že jsem čekal víc. Webber sice umí dobře režírovat a tvořit dusnou atmosféru, Ulliel má charisma, tváří se démonicky a uhrančivě, ale s tímhle scénářem se lepší (než lehce nadprůměrný) film natočit nedá. Chybí mi tam ten obrat, kdy se mladík změní v čiré zlo. Místo toho je v ději hluboká díra mezi nevinným dítětem a chladným teenagerem. Vystřihnutí asijské lekce a až sebeparodického nasazení masky by také neuškodilo, stejně jako kvalitnější závěr, jenž v této podobě vyznívá napůl do ztracena. (12.02.2007)