Medzi riadkami

Film u mě nevyvolal takové emoce asi jaké měl. Vše mi přišlo až nějak moc přehnané, asi proto, že pan režisér si nasadil růžové brýle a viděl vše růžově. Byla jakási slátanina Obecné školy, Bastardů (nechci je s nimi po filmové stránce srovnávat, jenom námětově, protože to jsme pak trochu jinde) a ještě jednoho filmu na jehož název si nevzpomenu. Nevadí. Takže k věci. Musím vyzdvihnout Hilary Swank, která se role chopila opět výtečně a předvedla skvělý výkon. Nutno dodat, že film měl spád a nijak zvlášť jsem se nenudil. Co mě naštvalo bylo podle mě moc růžové zbarvení toho, jak skoro negramotní negři čtou Deník Anny Frankové (což je podle mě docela nuda a oni to tam tak žrali jako Hru o trůny) a zážitky si píšou do deníku stejně jako malá Anička Franků. Škola je hrozně baví i přes to, že před rokem běhali s pistolí a stříleli po druhých negrech. A pak nastoupí paní Hodná a vše jim vyvrátí a udělá z nich dobráky (kteří jsou hodní jako pejskové co se koušou). WHAT? Beru, že je to podle skutečné událost a že je ten příběh dost inspirativní, ale takhle to ve většině případů moc nefunguje. Bylo by to hezký kdy by byli všichni hodní a nebyli žádné protesty, ale takhle jednoduše to fakt nejde. Držme se kruté reality jako třeba u Kultu hákového kříže. Ale přes to, že je to místy dost absurdní podívaná dávám filmu 65%. (20.05.2014)

Kdysi jsem byla na filmu Nebezpečné myšlenky a děj tohoto snímku je, dá se říct, na úplně stejné téma. Mezi řádky je ale natočen o skutečných studentech, kteří díky snaživé učitelce obětující vlastní zázemí, chtějí sami sebe změnit. V průběhu filmu jsem si říkala, jestli to v televizi nepouštějí schválně zrovna dnes (nebo je to jen náhoda), jelikož dnes slaví své stopáté narozeniny Sir Nicholas Winton, zachránce 669 židovských dětí před vyhlazovacími tábory. Proč to píšu ... v tomto příběhu Erin zjistí čím vším v životě už museli studenti v její třídě projít a začala je učit o holocaustu. Díky její snaze se začnou tyto děti různých národností vzájemně respektovat a sami chtějí svým velkým málem přispět, zabojovat sami se sebou a udělat v daný okamžik správnou věc. Vymanit se z prostředí gangů, lží a násilí. (19.05.2014)

Podobne filmy sa tazko hodnotia. Su o niecom, co sa nas v plnom rozsahu netyka, ale uz sme to vo filmoch velakrat videli. Vacsina z nas ma strednu ci aspon zakladnu za sebou a vacsina z nas si iste uvedomuje, ze i ked boli iste ucitelmi ovplyvnovani, ziadny z nich im nezmenil ci nezachranil zivot takto drasticky, nekupil vylet a i tych co nesli striktne podla ucebnice bolo malo. A rozhodne sme im nedovolili, a to ani tym naozaj dobrym ucitelom a i ked niektori mozno na vlastnu skodu, z nas, malych diablikov, urobit anjelov, ktori naviac maju potrebu sa pravidelne zverovat s tajnymi trapeniami. O to viac sa takato zmena podivne pozoruje v obycajnom dvojhodinovom filme, hlavne ked nie je zaverecnym vyvrcholenim. Zacinajuca ucitelka uzmierejuca gangy v triede, ktorej je skola volna a ich najvacsim cielom je dozit sa 18, behom polhodky? Hm. Mozem teda hodnotit len dla pocitov: a pocity to vyvolavalo, herci, kamera ani hudba zazitok nijakym sposobom nerusili... takze, misia splnena, hm? PS: Nebezpecne myslienky stale neprekonane;) (10.09.2007)

Ačkoli tvůrci vychází z reálných základů, Freedom Writers není ničím víc než jen další variací na téma idealistický učitel se snaží zaujmout a změnit třídu nezvladatelných individuí. Pro Neameričana budou podobné snímky vždycky na hranici kýče, což je dáno velkým kulturním rozdílem i skladbou obyvatelstva, potažmo žáků ve školách. Richard LaGravenese na nějaké vysvětlování vesměs kašle, na nic si nehraje a od začátku se opírá o otřepaná klišé a předvídatelný scénář, naštěstí s tím ale až na malé výjimky dokáže pracovat. Zaujme potřebnou posmutnělou atmosférou, v níž se pohybují víceméně ztracené existence, které moc nadějí do budoucna nemají. Po celou dobu balancuje na hranici kýče, kterou sice občas překročí, není to ale nic dramatického a nikdy to naštěstí netrvá natolik dlouho, aby to diváka otrávilo. Chybět pak nesmí pro podobné snímky příznačný hiphopový soundtrack. Hlavním trumfem je nicméně obsazení, jemuž kraluje velmi dobrá Hilary Swank, vyzdvihnout se ale musí hodně povedený casting studentů, z nichž nikdo není extrémně otravný, všichni jsou příjemně civilní a působí autenticky. Freedom Writers je film, na němž ve výsledku vlastně není nic zásadně špatně, jen je až moc klišovitý, chybí mu více tvůrčí invence a odvahy, někdy tlačí na city až příliš a možná by mu prospěla i o malinko kratší stopáž. 70 % (24.03.2024)

Tohle téma rozhodně nepatří mezi ty nejoriginálnější, všechno, co je tady, už jsme viděli zpracované mnohokrát, Mezi řádky vážně nepřináší nic nového. Druhá polovina navíc silně ztrácí na tu první, ta je totiž hodně povedená i po emocionální stránce, pak už vás vlastně nemůže absolutně nic překvapit, vše je přesně tak, jak čekáte a vše svým tempem směřuje k očekávanému konci. Níž s hodnocením jít ale nemůžu, jedná se o silný příběh s jistým poselstvím. Navíc je film natočen podle skutečných událostí, takže chtít po příběhu něco víc, nebo jiné vyvrcholení asi nemůžu. Hilary Swank tuhle roli opět zvládla s přehledem, ta špatně zahrát neumí. (27.06.2011)