Griffin a Phoenixová

Příběh silný a křehký zároveň, stejně jako povahy dvou hlavních protagonistů, mladé, půvabné ženy s úspěšně rozjetou kariérou a staršího muže, rozvedeného otce dvou chlapců, námět filmu není nijak originální, ale celkovým zpracování i hereckými výkony rozhodně poutavý a evokují řadu existenciálních myšlenek, osud propojil jejich životní dráhy v nejtěžším období života, v období čekání na neodvratitelnou předčasnou smrt, těla obou jsou nevyléčitelně zasažená rakovinou, kolik času jim skutečně zbývá, nikdo z nich přesně neví, nemoc postupuje a každá naplno neprožitá vteřina ze zbývajícího času je promrháním toho nejdrahocennějšího, žít, žít, radovat se, milovat, prožívat společně ztřeštěnosti, ale i propukající zoufalství, zlost, ztrátu vůle k očekávanému utrpení, čas jim vyměřený se tak nezadržitelně blíží ke konci. (29.03.2012)

Je to hodnocením něco mezi 3 a 4 *. Protože ten vzásadě smutný příběh sice má jistě něco do sebe, ale přece jen konec jsem očekával poněkud jiný. Já nevím, třeba něco ve stylu Thelma a Luisa, že jí propašuje z nemocnice a oba to ukončí v autě nebo ... nebo já nevím, ale tohle bylo takový nijaký. No nakonec kvůlivá Amandě Peet jdu do čtyř, protože na ní se koukalo opravdu moc hezky, i když s trochou kritiky je třeba přiznat, že takhle asi nevypadá člověk v posledních stádiích zákeřné nemoci. (03.08.2015)

Tento film mě nedokázal přesvědčit po žádné stránce. Jen dobrý námět, tím to ale končí. Žánrově jako romantický film (... a kvalitní filmovou romantikou nikdy nepohrdnu) naprosto nudná červená knihovna, komedie se nekoná vůbec a jako drama o nemoci a umírání emočně totálně sterilní. Nepřesvědčili ani mě ani Dermot Mulroney a Amanda Peet. Očekával jsem film, který dokáže zasáhnout, případně i rozplakat, třeba i za použití nadhledu. Že ale uvidím exhibici nudnosti jsem nečekal v žádném případě. (28.03.2015)

Sakra... celý Vánoce se vyhýbám dojetí a pak jim skočím na tohle... tenhle film mám ve videotéce už dlouho, ale nevím proč jsem si vsugerovala, že je to detektivka... Není... je to citové vyděračství prvního stupně, kterému jsem bezostyšně podlehla a ještě se mi to líbilo... Aneb, žijme na plno a neztrácejme humor a nedhled i ve chvílích nejtěžších... (31.12.2012)

Na konci se zpívá nobody´s crying a myslím, že opravdu nikdo neplakal. Nečekala jsem od filmu nic extra a nic extra jsem nedostala. Bylo to komorní, milé, úžasně optimistické, pokud se to tak dá říct, herci byli fajn, Amandu Peet mám ráda. Hrozně mě rozčilovaly ty nekonečně dlouhé části, kde jen hrála jakási (asi dojemná,asi dokreslující děj) píseň a kamera cosi zabírala (jak někdo někam jde, kouká z okna a tak). Jednou fajn, ale tohle se opakovalo asi 5x. Zajímalo by mě, jak vypadal originál s P. Falkem. Předpokládám, že mnohem lépe. (29.09.2009)