Milan Rastislav Štefánik

Tak jsem se rozhodl být dnes (aspoň filmově) "státotvorný" a pobavilo mě, jak lze natočit životopisný snímek o Štefánikovi, aniž by tvůrci sáhli k zobrazení (v roce 1935 již nemocného a abdikujícího) Masaryka a Beneše (který jej v prezidentském úřadu střídal). Z.Rogoz coby titulní postava je většinu času pateticky unaven, což vyjadřuje stereotypně hlavou v dlaních, na štěk roku aspiruje J.Marvan v roli srbského majora (na plátně stráví cca 20 vteřin, přičemž zády ke kameře pronese jednu větu). Předpokládám, že dnešní divák neznalý základních historických souvislostí bude z filmu zmaten. (28.10.2011)

V dnešní době je obtížné sledovat film jako je tenhle. Za první republiky Češi znali své hrdiny, nemuseli mít asi titulky lokací jednotlivých scén, orientovali se v uniformách a vůbec asi věděli o čem tento film je. Já znám jen základní kostru životopisu našeho "světce" a přese všechnu snahu jsem se v ději občas ztrácel. Štefánik se přesouvá po bojištích první světové války, dnešní divák však tehdejší válečné operace v podstatě nezná (jeho smůla), řada scén proto zůstává nepochopena. Není zde ani vysvětleno, proč je vlastně Štefánik tak vysokou figurou na šachovnici československé zahraniční politiky, takže i efekt výchovně naučný pro dnešního diváka padá. Nadčasový tedy snímek rozhodně není, ale pro mne to i tak svůj význam bezesporu má...60% (05.06.2012)

Nájde sa tu pár zaujímavých výjavov, ale celok je strašne nesúdržný...  Skutočné scény sú len tie zo Srbska a Sibíre, pričom obe tieto anabázy sa odohrávali za treskúcej zimy, tu však vládne leto pohoda klídek tabáček.. Všetko ostatné medzi tým je afektované staré herectvo alebo úsek deja odbytý pár nesúvisiacimi zábermi - a nie je to umenie skratky. Porovnaj len so súčasne realizovaným Fričovým JÁNOŠÍKOM, to je ozajstná a zvládnutá prehliadka vtedajších avantgardných postupov.  Zaujala ma predstava, že film vznikol len 15 rokov po Šteánikovej smrti - znamená to, že aj on sám rozprával takýmto afektovaným jazykom ? Hanba je, že je to dodnes jediný hraný celovečerák o MRŠ. (31.03.2024)

100 let republiky jsem si dnes, tj. s mírným zpožděním, připomenul filmem o jedné z velkým postav, které se zasloužili o její vznik. Nevím, zda tento dobou svého vzniku určitě silně poznamenaný snímek, dokáže ještě dnes oslovit někoho jiného než filmové fajnšmekry. Skoro bych řekl, že by si životní osudy tohoto politika, tak jako se to stalo v případě Masaryka a svým způsobem i Beneše, zasloužily nové filmové či alespoň televizní zpracování. Tomuto snímku sice nelze vytknout to, že v zásadě zmapovává nejdůležitější okamžiky Štefanikova působení za 1.světové válce (až na jeho pobyt v USA), chyběl mi ale jakýkoliv psychologický vhled do této osobnosti a chybělo mi třeba i ztvárnění jeho mnohdy napjatých vztahů s Edvardem Benešem. To samozřejmě v době vzniku tohoto snímku (v době kdy se Beneš právě stal novým československým prezidentem) patrně ani moc nešlo. Přesto si nejsem jistý, že bylo nutné, aby se Beneš tak i Masaryk se ve filmu neobjevili vůbec (resp. jen v podobě Masarykovy telegrafové zprávy či Benešova podpisu na dopise Štefanikovi). Naopak bych si odpustil silně "rozjuchanou" filmovou hudbu a možná i délku ilustrativních (nejen) bojových scén, které mají v zásadě charakter němého filmu. (31.10.2018)

Ako to už pri vlasteneckých filmoch z toho obdobia býva, obrovskej dávke pátosu sa nevyhol. To by sa aj dalo pochopiť, keď na príklade prvej svetovej, aj s použitím dokumentárnych záberov, chce varovať pred ďalšou vojnou. Horšie je, že hlavná postava je absolútne nevhodne obsadená, už napohľad o desaťročia starším hercom, naviac hovoriaci českou slovenčinou. Napriek všetkému tento raritný film má svoj význam, a nie je žiadne utrpenie ho sledovať. Aspoň som si doplnil vedomosti, kto je krásna Giuliana, vo filme oblečená ako antická bohyňa. –––– Je francouzským občanem, ale většího vlastence jsem neviděl. –––– Kedysi som ti pravicu nepodal. Dnes ti ju už podať nemôžem. –––– Pozrite, môj vlak odchádza, váš práve prišiel. (25.10.2018)