VOD (1)
Série(16) / Epizódy(561)
-
Série 1 (1972) - 9 epizód
-
Série 2 (1973) - 18 epizód
-
Série 3 (1974) - 39 epizód
-
Série 4 (1975) - 42 epizód
-
Série 5 (1976) - 39 epizód
-
Série 6 (1977) - 42 epizód
-
Série 7 (1978) - 34 epizód
-
Série 8 (1979) - 39 epizód
-
Série 9 (1980) - 36 epizód
-
Série 10 (1981) - 42 epizód
-
Série 11 (1982) - 33 epizód
-
Série 12 (1983) - 41 epizód
-
Série 13 (1984) - 39 epizód
-
Série 14 (1985) - 39 epizód
-
Série 15 (1986) - 39 epizód
-
Série 16 (1987) - 30 epizód
Obsahy(1)
Ke svému názvu přišli Bakaláři až o něco později. První pořad se jmenoval Kufr za dveřmi. O příběhy na toto téma tvůrci požádali psychiatra Miroslava Plzáka, Jaroslava Dietla a Vladimíra Menšíka. Vladimír Menšík tehdy napsal povídku o manželovi, který při banální hádce rozkopl dvířka od kredence a kufr, do něhož je jeho žena uložila, aby je odnesl opravit, považoval za vyhazov. Diváci byli nadšeni, psali a přáli si pokračování. Jaroslav Dietl svolil, že bude pro nově vznikající pořad psát scénáře, ale kde neustále brát témata? Další nápad si poradil i s tímto problémem: výzva, aby diváci psali své příběhy, vyvolal až nečekanou reakci. Dopisy, které během následujících let přišli do televize, by se daly počítat na desetitisíce. Pořad dostal název Bakaláři vědy manželské. „Bakalář byl ve středověku učitel, člověk, který předával zkušenosti. Řekli jsme si, že našimi bakaláři budou právě diváci. Ať se o své zkušenosti dělí, ať je předávají druhým,“ prohlásila Libuše Pospíšilová. Témata, která přicházela, však měla daleko širší okruh. Lidé se psali i věci, které dosud nikomu nesvěřili. Jeden z dopisů dokonce začínal slovy: „To bych neřekla ani panu faráři...“ A tak nakonec zůstali jednoduše jen Bakaláři. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (48)
Ja som vyrastal ako decko na Bakalároch. V sedemdesiatych rokoch to bolo suverejne najlepšie, čo nám naše 2 programy ponúkali. Vždy sobotu sme čakali na nové príbehy. Pamätám sa , že tie z Prahy boli najlepšie čo bolo dane aj komentárom V.Menšíka. Spomínam si aj na vrchol príbehov a to bola poviedka ZUBY, práve v hlavnej postave z V.Menšíkom. Ozaj veľká nostalgia, lebo mnohí herci z týchto príbehov už nenávratne odišli do hereckého neba. Bakalári boli súčasťou našej mladosti. 85%. ()
Bakaláři jsou kultovní cyklus krátkých povídek různorodé kvality. Některé jsou úžasné od začátku do konce. Jiné nestojí za nic, ale poslední minuta svým vyvrcholením to celé změní. A další jsou úplně marné. Stejně jako tomu bývá v jakýchkoliv povídkách. Tyhle přece mají v sobě něco svého, a to ten svůj kult. Ty slavné československé herce, kteří v nich hráli a především to retro, které na vás dýchne z každého dílu. [4212. hodnocení, 48. komentář, 72%] ()
Bakaláři..klasika, kde účinkovali všechny filmové a TV hvězdy té doby.některé vyloženě skvělé díly, které by si zasloužily celovečerák střídaly slabší a některé byly evidentně vycucané z prstu.Nejstrašnější, co jsem viděl byl příběh Stolička, opravdu odpad,ale to byla výjímka.Dnes už by se takový formát vysílat nemohl, protože při dnešní nekvalitě herců a rychlosti natáčení by to byl asi nekoukatelný hnůj. ()
Kvalita příběhů "které napsal život sám" rozsáhlého, letitého cyklu byla stejně proměnlivá jako divácké náměty, na základě kterých byly psány scénáře. Snaha připomenout tento Horníčkův nápad umožnila vybrat to nejlepší. A Menšíkova osobnost nezaměnitelného průvodce nadaného neopakovatelným, případným herectvím, jak cyklus sám, tak i výběr ozvláštnila o další rozměr. "Umění všedního dne" se v tomto ohledu stalo zrcadlem života české společnosti druhé poloviny minulého století. Zrcadlem odrážejícím prostřednictvím obyčejného to nadčasové lidské. A to v míře, která překvapuje i dnes. ()
Bakaláře jsem milovala a vždycky se na ně těšila. Měla jsem je ale vždycky za odměnu a musela si je zasloužit. No snažila jsem se,ale hodněkrát je neviděla. Což jsem obrečela a snažila se polepšit. Líbilo se mi jak uváděl Menšík jednotlivé epizody a na konci položil brýle a ta závěrečná hudba byla klasická. ()
Galéria (1 317)
Zaujímavosti (58)
- První tři večery moderoval Miroslav Horníček. Před úvodním záběrem mu režisér Dudek sundal brýle, položil je na scénář a nasnímal je v detailu. Vznikla tak znělka, kterou si všichni pamětníci dobře vybavují. Jenomže pak tehdejší vedení usoudilo, že je Horníček příliš intelektuální a nařídilo jeho přeobsazení. Režisér Jaroslav Dudek se kvůli domu pohádal s dramaturgyní Libuší Pospíšilovou a těsně předtím, než vztekle praštil sluchátkem, jí řekl: „Víte co, Libuško, tak si to dělejte sama!" Ta pět minut nato volala, že šéfredaktor souhlasí a Dudek málem omdlel. Jako kompenzaci nakonec přiobsadili Vladimíra Menšíka a od té doby uváděli Bakaláře dva. Z Miroslava Horníčka zbyly jen ty brýle. (Paity)
- V povídce "Báseň" zazní "Tatjanův dopis na rozloučenou Oněginovi" od A. S. Puškina, "Sám nejsi nic" od S. K. Neumana a "Jitřní píseň" od J. Wolkra. Báseň " Tatjanův dopis na rozloučenou Oněginovi" byla použita i ve filmu Sněženky a machři (1982) při společenské hře. (M.B)
- V povídce vystupuje Jiří Sovák a Zdena Hadrbolcová s bernardýnem Bohoušem, která odpověděla na seznamovací inzerát, což odkazuje na legendární televizní komedii Bohouš. (Bart)
Reklama