Zdvíha sa vietor

Když mluvíme o národní hrdosti, tak plno lidí poznamenává, kde že ta hrdost byla, když nás za války okupovali Němci. Nicméně podívejte se třeba zrovna na tento film, abyste si představili, jaké šrámy v sobě skrývá národní hrdost průměrného Ira. To, co tam ve dvacátých letech předváděli, je neméně tak drsné a vůbec se nedivím, že je právě tato hrdost a odtržení od Velké Británie drží až do dnešních let. U některých rodinných tragédií to zřejmě ani nikdy nebude jiné. Škoda jen, že tento film byl až tak moc strašně bez emocí. Byl natočen tak zvláštní kamerou, která se tvářila, jak kdyby u konkrétních hrůzných situací ani nebyla. Určitě to mělo světlé chvilky, ale mám pocit, že podobný námět by takových chvilek mohl mít klidně daleko víc (11.07.2016)

LFŠ .. Scénář: Paul Laverty .. Jestli tohle byl nejlepší film Cannes 2006, tak to musela být opravdu bída nebo ta banda kritiků nepozná dobrý film (viz zesměšnění Da Vinci Code..) nebo se oceňuje to, co zrovna asociuje politickou situaci. Vítr v ječmeni je totálně průměrný film o historii Irů, podaný zmateně, vykonstruovaně a nezáživně. Šeď průměru je viditelná ve všech myslitelných směrech tj. od scénáře, přes herecké výkony až po režii. (29.07.2006)

...zvláště ten severní je krutý. Ovane nás i bez hnutí - syrovostí, strachem, ale rovnou hrdostí. Odpusť. Jednou snad pochopíš...Nemohu vystoupit z revoluční vřavy, vybočit z vlastní řady, dopustit se zrady. Láska má tě bude chránit, medailonek na popravišti svírám ve svých dlaních. Memento vlasti, dobrodiní oddanosti, symbolem spravedlnosti, do budoucnosti. Naše láska kráčela torzy, prosvětlila krajinu lidských spálenišť. Melancholické milostné jiskření - na okamžik nás odvedlo z reality do růžové zahrady. Cillian Murphy bojuje za ideály, čest, svobodu, rovnost zelených luk, svahů a strání. Miluje - něžně, komorně, skromně, vrchovatě. Stačí pár slov a podléháte. V jeho blankytně modrých očích se v jako romantické laguně s radostí topíte. (29.08.2015)

Ken Loach ukazuje boj za írsku nezávislosť na príklade sformovania jednej rebelskej bunky IRA, ktorej základ tvorili roky utlačovaní bezzemkovia a robotníci. Brutalita a nadradenosť anglických utlačovateľov a voči nej postavená nekompromisnosť Írov. Zložitosť ideových konceptov oslobodzovania krajiny stavia proti sebe nielen nepriateľov, ale i členov vlastnej rodiny. V mene splnenia rozkazov vzdialeného politického vedenia sa páchajú evidentné krivdy. Nebol by to však Loach aby nepripomenul podstatu každého revolučného hnutia, ktorou je najmä zlepšenie sociálnej situácie ubiedených (neúnosné podmienky prežívania Írov reflektuje napr. Angelin popol od Alana Parkera). Nacionálne, či náboženské záležitosti sú pri revolúciách dôležité, ale masy do revolúcie nevtiahnu. Zaujímavé poukázanie na prvé požiadavky zakladateľov oslobodzovacieho hnutia, fungovanie revolučných sociálnych súdov, boj za vyrovnanie šancí bezzemkov, odmietnutie cirkevných inštitúcií idúce po ruke bohatým vlastníkom (v katolíckom Írsku !) i obavy aby utláčanie jednej farby nenahradilo to isté utláčanie, len premaľované do farieb írskej vlajky. Za komplexnosť pohľadu v dvojhodinovej skratke a presvedčivé herecké i kostýmové stvárnenie si Loach Zlatú palmu zaslúžil. (07.12.2006)

Vítěz festivalu v Cannes se stal pro mě nepříjemným překvapením. Takřka hodinu a půl sledujeme sled scén, kde střídavě Britové mlátí Iry a Irové mlátí Brity. A pak najednou, jako blesk z čistého nebe, je příměří a snímek se přehoupne do politického kecání, zda podmínky pro ustanovení Irské republiky jsou uspokojivé či zrada. Teprve teď jsem konečně zaregistroval, kdo jsou vlastně hlavní hrdinové - bratři, neboť doposud jsem se v tolika postavách ztrácel. Závěr pak působí poněkud vykonstruovaně. Celkově se jedná o průměrný, místy nudný, ne moc zajímavý film. Za co to ocenění? (01.08.2006)