Réžia:
Paul VerhoevenKamera:
Karl Walter LindenlaubHudba:
Anne DudleyHrajú:
Carice van Houten, Sebastian Koch, Thom Hoffman, Halina Reijn, Waldemar Kobus, Derek de Lint, Christian Berkel, Dolf de Vries, Peter Blok, Michiel Huisman (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Děj filmu je zasazený do let 1944–1945 a vypráví příběh židovské dívky Rachel, jež se ukrývá v okupovaném Holandsku. Potom, co je svědkem masakru celé své rodiny, se připojí k domácímu hnutí odboje. Dostane za úkol napojit se na velitelství gestapa tím, že svede šarmantního německého kapitána. Verhoeven staví svůj film jako velkolepou akční podívanou, na kterou ale zároveň pohlíží s ironickým odstupem. Scénář filmu vychází ze skutečných událostí a staví na hlavní ženské hrdince, která ve filmu představuje jediný záchytný bod. Film totiž dobu i hrdiny popisuje v neustálé ambivalenci. Pohrává si s tradičním pohledem na odboj i nacisty, jejichž zažité obrazy často převrací... Černá kniha je válečný thriller, který byl inspirován skutečnými událostmi. Gerardu Soetemanovi a režiséru Paulu Verhoevenovi trvalo přes dvacet let než se jim podařilo dokončit scénář k tomuto filmu, s nímž se Verhoeven vrací do Holandska. Hlavní postavy této evropské koprodukce ztvárnili Carice van Houten, Sebastian Koch, Thom Hoffman, Halina Reijn, Christian Berkel a Waldemar Kobus. Dále v něm také hrají Michiel Huisman, Derek De Lint, Peter Blok, Dolf de Vries a Diana Dobbelman a další. Ve filmu se mluví převážně holandsky, ale též německy, anglicky a hebrejsky. Rozpočet filmu je 17 miliónů Euro. Film se natáčel v Haagu, Giethoornu, Biesboschu, v Berlíně a Izraeli. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (592)
Skvělá atmosféra, řemeslně působivé, ale jinak těžce odosobněné a chladné. Tradiční Verhoevenovské věci samozřejmě nesmí chybět (násilí, explicitní erotično), což ale ještě nutně nedělá film kvalitní jako celek. Snaha vrátit se do Holandska, být originální a natočit snímek v evropském stylu, který zdánlivě rozvazuje tvůrčí ruce a dovoluje na oko experimentovat, tak úplně nevyšel. ()
Při sledování jsem z lulky pobafal a takto k sobě spoileroval. Loupežníci na každou skupinku Izraelitů, popravenou těžkým kulometem, obětovali novou loď i kapitána, to je pěkné. Jaký to znoj, válečný nizozemský četník, když do pěti vteřin po jeho zapískání (neboť se stal svědkem upadlého zelí) přiskotačilo šest taxíků narvaných gestapáky tak, až nebylo kam rezervu dát. A vůbec, jak mohli říšní lidé kdy dobýt byť píď cizí země, když se disciplinovanost jejich ozbrojených složek projevovala trajdáním soldatesky bez rozkazu, ohlášení nebo podpory, aby si mir nichts, dir nichts zkoušela na vlastní pěst likvidovat partyzánské hnutí? Skutečně se obřezanec poznal podle tmavého porostu, ať již na hlavě, nebo nemravných místech? Pak měl Dolfík štígro, že se mu za celá ta léta nikdo nekoukl pod čepici, že? Logika ponejprv jen haprovala, ovšem při ,,osvobozovací scéně" konečně radostně zapružila v kolenou a žuchla z hrušně na hlavu. Následující nešťastná poprava... hm. Již jen taková fialka na hrobečku Frhovnovo soudnosti. Fotogenická ňadra, za jednu. Holendři moc hulej, je jen otázka, zda film je důsledkem onoho či naopak, chtějí na tuto ostudu hihňavě zapomenout. ()
Krieg ist Krieg und Schnaps ist Schnaps. Mám slabost pro odbojářské snímky. Zvlášť pro ty, které se nebojí jít na dřen a vyhýbají se problému "černobílosti" charakterů na obou stranách barikády. Černé knihy jsem se proto dlouho obával. Zbytečně. Naopak mě teď mrzí, že jsem jí v kině ignoroval. Na vrchol subžánru sice nemá, ale nestojí ani v jeho stínu. A to ani v té jedné scéně, která jako by z oka právě Melvillovu majstrštyku vypadla. Ano, tohle je sice více "líbivé", ne moc reálné, ale napínavé je to jak penalty při finále mistrovství světa. Herecky bezchybné a navíc s odvážným "verhoevenovsky provokujícím" scénářem, který se rozjede a začne být nejzajímavější přesně v momentě, kdy podobná sorta snímků obvykle sklopí uši a končí. Verhoeven se tradičně nezastaví před vybrazením snad ničeho, ale tentokrát to nepůsobí ani trochu samoúčelně. Čemuž jsem již v jeho filmech poněkud odvykl. ()
S náckama se nemusí bojovat jen zbraněma, ale i těžkejma intrikama. Tenhle film je bomba a ukazuje 2. světovou zase z malinko jiné stránky. Bavilo mě to ohromně a vůbec si to nebere servítky. Carice van Houten předvede celý svý tělo a v jedný scéně na ní klidně vylejou obří kýbl sraček. Nejvíc mě ale bavily ty odbojářské operace, zákulisí nacistů a skvěle vystihnutý poválečný zmatek. ()
„Značka“ Paul Verhoeven se většinou pojí s dráždivými filmy, které si utahují z jakýchkoli konvencí, ať už jsou filmové, žánrové... nebo obecně společenské. Černá kniha jako většina z nich představuje pro většinu diváků klíčový problém už v tom, že lze jen velmi těžko určit jasné hranice, kde se nejschematičtější schémata překrucují nebo se stávají součástí promyšlenějšího systému a kde jsou bez nějakých dalších významů jednoduše využívány. Režisér sám vám to neřekne, a tak si můžete jen domýšlet. Cokoli si tedy v tomto textu přečtete, nemusí vůbec nic znamenat... ale je fajn myslet si, že by mohlo. ___ Členité vyprávění židovské hrdinky ve víru holandsko-nacistických konfliktů lze rozdělit na pět skoro stejně dlouhých částí, přičemž každá hází film do zcela odlišného žánrového pohledu. Mysleli jste si, že sledujete příběh o vyvražďování židů a jejich přesunu do bezpečí? Do 20. minuty možná... Je to snad tradiční válečný příběh o partyzánské válce? Do 45. minuty ano... Nebo promyšlená variace na Hitchcockova Pověstného muže, kde zadaná žena svádí padoucha v jeho domácím prostředí? Do hodiny deset! Akční podívaná jak z brakových románů? Jen po 94. minutu. Pak už jen hořké poválečné zúčtování... ___ Jde o pět odlišných žánrů, z nichž každý má své dobré a zlé rozestavěné jinak a nikdy si nemůžete být jistí, zda se to v následující „dvacetiminutovce“ zase všechno nerozhází. Tomu jsou ostatně podřízené i herecké výkony, které musí být dostatečně věrohodné a zároveň zpětně nenapadnutelné, když se z klaďase stane padouch a z padoucha klaďas. Zároveň vám film hned na začátku poví, že hrdinka přežije. U každé vyhrocené situace si tak můžete říct: Jak se z toho, k čertu, může dostat? A neshodí to film do nechutné žumpy plné splašek? Bát se o hrdinku? Ne tak často a ne tak moc (přežije!). O film. Ano, co chvíli. ___ Černá kniha sice těká mezi různými žánrovými světy, ale zároveň si neustále udržuje precizně vystavenou dějovou kontinuitu, kterou žádná další proměna stylu neroztříští, ale jen posílí dojem její promyšlenosti. Kamera neuhýbá před ošklivostí (násilí, odpudivý nacista pobíhající nahý po záchodech), šokantností (odbarvování ženského přirození), pietními obrazy (vyvraždění židů na lodi je natočeno krvavá přestřelka z Robocopa) nebo záměrnou laciností (násilně nasazené flashbacky, béčkové detaily padouchů). Je to film zákeřný, okouzlující, pokleslý, absurdní, plný protikladů... a místy strašně hořký. ___ Nelze pro něj vytvořit škatulku, ačkoli právě se škatulkami celou dobu s takovou rozkoší pracuje... a to je na něm krásné i zvrhlé zároveň. Přeberte si to, jak chcete. ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (20)
- Při natáčení v Haagu filmaři zakryli moderní objekty, jako jsou vjezdy do podzemních parkovišť, tím, že přes ně vztyčili bunkry. (xjane)
- Paul Verhoeven pracoval na scénáři celých patnáct let, ale pořád s ním nebyl spokojený. Problémy zmizely až ve chvíli, kdy hlavního hrdinu změnil v krásnou dívku. (Siriuss)
Reklama