Keith

Přestože koncept KEITHA, podobný tomu z AMERICKÉHO GANGSTERA (reálné postavy zasazeny do žánrových modelových scén), není tak důmyslný jako v "gangsterce pro 21. století", stále to stačí na to, aby si tento několikanásobný vítěz mládežnických cen na specifických festivalech vysloužil nálepku "BREAKFAST CLUB 21. století". Je nevídané v dnešní době mít teenagerovský film, který se nesestává ze sledu trapasů a mladistvé nepodceňuje, naopak k nim přistupuje s pochopením a bere je jako sobě rovné. Výše zmíněný koncept nedovolí nikdy KEITHOVI i přes "ohranou" zápletku sklouznout ke schématismu (i když víte, jak se to vyvine a jak to skončí) a klišé (protože titulní postava si uvědomuje modelovost dané žánrové scény, a tak prohodí "tohle je scéna na křižovatce" či je k slyšení jedno z nejoriginálnějších vyznání lásky ve stylu "pěkně jsem tě obtáhl"). Navíc nepřímo říká, že šťastné konce spadají do hájemství žánrové kinematografie a že štěstí mohou postavy dosáhnout jen tehdy, stanou-li se žánrovými a přijmou tak své nálepky ("podivín", "chytrá a krásná, ale málo emancipovaná"). (04.06.2008)

„Limit je nebe.“ Keith je filmem fungující na lehce shakespearovské bázi příběhu Romea a Julie. Jen v tom rozdílu, že Romeo a Julie je klasikou, u které se klišé dá tolerovat. Co by kdo čekal od romantického filmu. Starou známou klasiku, kde je mladý pár, kterému nepřeje okolí nebo osud, zná snad každý, proto je relativně obtížné přijít s něčím novým. No.. Keith s tím do jisté míry přišel. Pohrál si s pravidly zajetého klišé a celý příběh je najednou koukatelnější, než kdyby to celé bylo naopak (Dlouhá cesta). Když už na to přijde, tak nemám nic proti romanťárnám s přeslazeným koncem, kdy si princ vyhlédne nemocnou princeznu a hurá žili spolu šťastně až do smrti. Taky ale nemám nic proti romanťárnám, kde tomu tak není.. Keith je filmem, který klišoidní určitě je. Taky je, ale filmem, který má něco, co jiné filmy stejného rázu nemají. A to je Keithův zvláštní projev, který si diváka určitým způsobem získá a svůj osobitý přístup. P.S. SPOILER Rakem prolezlý Keith je o něco málo lepší, než Parkinsonem děravá Láska a jiné závislosti, kterou jsem nedávno viděl. (21.02.2016)

Jako žánrovka cílená přeci jen na mladší publikum než je má maličkost - dobré. Jako čerstvý vítr do plachet romanticko-dramatických komedií (nebo romanticko-komediálních dramat?) obstojí. Hudba velmi příjemná. Herci neokoukaní a zajímaví. Přesto mne Keith minul poměrně velkým obloukem. Mám odpor k americkému stylu života, kdy v popředí veškerého zájmu stojí kariéra (škola) a pak jasná a pohodlná vyhlídka důchodu. Během toho proběhne nějaká ta reprodukce a člověk udělal vše, co ve svém životě udělat měl. Hlavní hrdinka je ovšem ztělesněním takového přístupu. Ano, vím, film se proti podobnému chování poměrně ostře vymezuje, ovšem vymezuje se neuvěřitelně, absurdně a stejně pohádkově, jako je pohádková ona idea fungujícího života. Pokud do světa mladé, ambiciózní, krásné, šikovné, a bůh ví jaké ještě, dívky vstoupí podivný loser, tak nečekejte zázraky. Ty se bohužel na plátně dějí a dějí se dosti nárazově a neuvěřitelně. Scénář se nevyhýbá řadě klišé a pracuje s nimi neuměle, prvoplánově a dík jejich užití působí veškerý děj jaksi šroubovaně. Proto jsem nebyl schopen si Keitha užít, ač příslib zde byl. (02.01.2010)

"Fuck you!"..."You just did, partner." Tak přesně takto si představuju velkolepé a přitom komorní originální vyznání lásky, na teenegery nečekaně dospělé, co také čekat jiného, když náctiletou puberťačku hrála školácky šukézní děvetadvacetiletá žena. Film je jinak hrozně divný, na straně jedné samoúčelná slátanina všemožných klišé a názorná ukázka amerického snobismu (rodiče Nat, odpudivý hispánec Nadalovského vzhledu ve snímku s lehce tenisovou atmosférou) a na straně druhé se mi na to opravdu krásně koukalo (hned dvakrát po sobě), dokonce jsem se párkrát přichytil s přiblým úsměvem na ksichtě. Jako hlavní mínus snímku vidím předvídatelnost Keithova chování, spousta ze zdejších komentujích zde píše, že divák je na stejné vlně jako Nathalie a teprve spolu s ní a díky ní odhaluje jeho tajemství. Nevím čím to je, ale mně přišlo, že scénář ani moc nemlžil a prakticky první dialog u kulečníku dal první indicii, kdeže je problém... scéna s Billym na křižovatce byla potvrzující (cca polovina filmu). Podobně laděných snímků, už jsem pravděpodobně viděl příliš a psychologie lidského chování mi také není úplně vzdálená. Závěrem, třetí zářivou musím dát pro dívky ve sportovních sukýnkách, pro tenisové playerky mám prostě slabost. 60% (20.04.2012)

Moc hezké, i když jsem z toho měla zkraje trošku obavy -dcera mi nakoukla přes rameno se slovy -no mami, ty se koukáš na filmy pro puberťáky:-) No jo,jsem divná matka:-) Ale určitě jsem s výbėrem filmu nešlápla vedle, ambiciozní studentka s ještě více náročnějšími rodiči, jeden zvláštní, poněkud tišší student, který jí byl přidělen na laboratorni práce z chemie a který ji svoji záhadností a skrytou inteligencí obrátí život vzhůru nohama. Nesmím zapomenout na moc pěkný výběr hudby a proto ćtyři hvězdy. (10.04.2013)