Keith

Kdyby takhle vypadaly filmy pro dospívající za mého mládí, zřejmě by můj současný citový život vypadal úplně jinak :-) Tohle amíci vždycky uměly, fotogenické tvářičky, uhlazené prostředí a přitom unesou postřehy, které dnes divák marně hledá i v nezávislé produkci. Tohle je ta lepší stránka Hollywoodu. (24.02.2009)

Po dvaceti minutách jsem ještě stále neprohlédl, po devadesáti ale tleskal. Jakmile si Keith lehce podkopne pozici pohodáře, kterého nic nevyvede z míry a který otravuje svým neutuchajícím entuziazmem, tušil jsem, že při troše štěstí se můžu zamilovat. Povedlo se. Nejlidštější film za hodně dlouhou dobu, mistrovská režie Todda Keslera, který se v mých očích stal vlaštovkou budoucnosti, ale pro mě nepochopitelně na něj kariéra úspěšného filmaře nečekala, a v neposlední řadě dokonalý soundtrack jako extrakt mého nejoblíbenějšího hudebního stylu. Nádhera. (07.08.2009)

S několikadenním odstupem musím ještě hvězdu ubrat. Jedno klišé za druhým a to ještě k tomu šíleně nesympatická dvojice americké teen všetalentované krásky a protivného rádoby rebela, co všechno ví líp. Naprosto nechápu jednání obou postav. To že umírám, mně neospravedlňuje k tomu, abych si řekla, že zničím život někomu, kdo ten život má lepší. A ta holka? Neví, co chce, nechá se sebou manipulovat, jak rodiči, tak nějakým idiotem... Ale co jsem asi tak mohla čekat od amerického romantického dramatu, že? Ztráta času. (17.04.2010)

Film pro teenagery, který nedělá z teenagerů pitomce a kde teenageři vypadají skutečně jako teenageři. (Nejen) v rámci žánru zde ani pětihvězdičková stupnice nestačí, málokterý film dokáže vytvořit takovouhle emocionální smršť. Herecké výkony, dialogy, výběr hudby - vše je v naprosté harmonii. Konec už je na rozdíl od zbytku filmu trochu klišé, ale who cares... tohle je naprosto moje gusto. (13.05.2013)

Déjà vu. Nějaký čas mi trvalo, než jsem s filmem srovnal tempo (velmi pozvolné), ale pak mi začalo pomalu svítat: takhle nějak jsem se před lety choval, takhle jsem provokoval, takhle podobně jsem mluvil (i když mé problémy byly s Keithovými nesrovnatelné). Zdánlivě divně, nelogicky, iracionálně, ale ono to tenkrát mělo své důvody a já na to (radši) málem zapomněl. Sláva Déjà vu, sláva Natalii, která si vybrala tu komplikovanější cestu dospívání. 70%. (27.01.2011)