Čas

Zatiaľ najkonvenčnejšie podaný Ki-dukov počin, ktorý nebyť Kórejského obsadenia, by som kludne zaradil do západnej tvorby. A tak sa stráca osobitosť podávania myšlienok, ktorá umožňovala ich katarznú absorpciu očareným/zhnuseným/rozpolteným divákom. Možno to bolo úmyselné, cieliac na zúženie interpretačných mantinelov. Tak či onak, berúc príbeh nešťastnej-uznávaním zvrátených nekompromisných konvencii krásy a úspechu poznačenej lásky ako výpoveď o spoločnosti, kde čas naberá na hodnote pre jej členov často len retrospektívne, alebo ignorujúc všeobecnú rovinu rozprávania a nechajúc sa unášať príbehom: Výsledok je ten istý-neschopnosť vtiahnuť diváka naplno. (05.04.2008)

U Ostrova a 3-iron jsem byl šokován a nadšen, u Samaritánky jsem byl zklamán a u Času je to někde mezi. Začínám mít pocit, že ty nejlepší Kim Ki-dukovi filmy jsem viděl jako první a pak už to jde jen kvalitou dolů. Snad se mýlím...Anebo jsem třeba u Času dostatečně nehloubal nad hlavní myšlenkou a posláním filmu. (21.12.2011)

Tedy, docela jsem na začátku filmu zavíral oči. Snesu kdejaký krvavý horor, ale jakmile se jedná o scela obyčejnou operaci, tak to skoro nesnesu. Šest měsíců, to je Čas, aby měl člověk nový obličej, staronovou lásku a pevně doufal, že i druhá strana bude spokojená. Leč, nic není tak, jak si někdy přejeme a tak se nám druhá drahá polovička taky rozhodne pro změnu obličeje a na nás je abychom jí našli.... Jenže staré pořekadlo zní, že kdo chce moc, nemá pak nic. Příběh Ji - wooa a Seh - hee je toho krásným příkladem. Postřeh : Ji - woo je fotograf a někdy pracuje na svém počítači, a někdy mu běží na obrazovce film 3 - Iron od stejného režiséra : http://www.csfd.cz/reziser/3697-kim-kiduk/ Láska je složitá a časově velice náročná.... (05.04.2010)

Je to veľmi dobrá romanticky ladená poetická dráma od Kim Ki-Duka. Má dosť dobrý príbeh o mladom páre, v ktorom je muž spokojný, úplne verný a svoju priateľku má skutočne rád, aj keď sa samozrejme rád občas obzrie po peknej žene, lenže ona mu neverí a stále žiarli, pričom problém vidí v tom, že vyzerá stále rovnako a kvôli tomu sa mu už omrzela. A tak sa rozhodne zvoliť radikálny spôsob, bez stopy zmizne, podstúpi kompletnú plastickú operáciu, pričom sa mu pol roka nemôže ukázať a následne ho chce zaujať ako úplne nová žena, lenže ani po tomto nie je všetko ideálne. Spracovanie sa mi páči, ale k dokonalosti tomu ešte trochu chýba. Už od začiatku to pôsobí veľmi dobrým dojmom, pomerne nezvyklá tématika a navyše podaná originálnym spôsobom, takže jedna vydarená scéna strieda ešte vydarenejšiu, je tu množstvo výborných nápadov a prvkov, či už pomerne vtipná snaha narušiť schôdzky s rôznymi ženami, fotenie pri zaujímavých sochách, ale hlavne celý tento hlavný motív o zmene tváre a následných komplikácií, ktoré to prináša, obzvlášť zamyslenie sa nad tým, koho má vlastne skutočne rád a tak hlavne prvú polovicu tomu nemám čo vytknúť, potenciál tejto témy je využitý asi naplno. Ale v druhej polovici sa to už trochu zhorší, stále je to výrazný nadpriemer s množstvom skutočne vydarených situácií, ale už mám z toho pocit, že menej je niekedy viac, viacero nových prvkov, ale hlavne správanie postáv mi už nesadlo až tak ideálne, ako pred tým a to výsledný dojem predsa len čiastočne narušuje. Ale zase chválim výbornú záverečnú scénu a to hlavne z toho pohľadu, čím vlastne film začal. Herecké obsadenie je výborné, mám tu hneď dvoch obľúbencov, či už Sung Hyun-Ah alebo Ha Jung-Woo, ale bavili ma aj zvyšné postavy. Réžia a technická stránka sú skvelé, Kim Ki-Duk to opäť zvládol prvotriedne, síce mám trochu pocit, že to pôsobí viac filmovejšie na úkor poetiky a že je to viac prístupnejšie bežnému divákovi, ale v konečnom dôsledku to aj tak funguje stále skvelo. Stačilo pozmeniť pár prvkov v druhej polovici a plné hodnotenie by tomu určite neuniklo, ale aj tak som veľmi spokojný, mimoriadne zaujímavý film, ktorý si rád ešte pozriem a po filmoch 3-Iron a Samaritánka mi príde z Kim Ki-dukovej tvorby asi najlepší. 81% (31.03.2013)

MFF KV .. Scénář: Ki-duk Kim .. VIII. Černohumorná psychologická hra, kterou se Kim naváží do svých krajanů, kde je momentálně dosti módní trend upravovat si tělo plastickou operací. Co nechápu je, proč se film jmenuje zrovinka ČAS, i když ten lze aplikovat na cokoliv a je jakýsi všelék na duševní i fyzické jizvy, kterých mají postavy během děje mnoho. Tento zprofanovaný korejský tvůrce, oproštěn od svých častých nešvarů, jako jsou mlčící postavy a jejich nelogické jednání s cílem samoúčelně zobrazovat brutalitu či násilí, předvádí tentokrát plně klady své tvůrčí práce. Ve snímku se mluví a to hodně, naléhavost tématu dostává postupem času hodně ostré okraje a vkusně přimíchaný humor to celé povyšuje na velice příjemnou zábavu. Škoda jen toho konce, kdy se i Kim v schizofrenní rozpolcenosti a nastavování zrcadel trochu ztratil a nevybruslil ve finále s takovou grácií, s jakou zvládl předešlou většinu snímku. (02.07.2006)