Ergo Proxy

Velmi zajímavá a povedená sci-fi série. Byť trpí několika neduhy, nejde o to, že tvůrci se vyžívají v citování myšlenek spousty filozofů(fansuby vše hezky vysvětlují, případně wiki), ale spíše mě štvě, že některé epizody mi tam nedávají smysl, stejně jako konec celé série, který nevím jak interpretovat. Atmosféra hudba je velmi povedená(díky openingu Kiri jsem poznal geniální skupinu Monoral, takže po této stránce je to bez výhrad). Ještě bych pochválil za zajímavý způsob režie, vyprávění a propagaci postmoderní filosofie:) Série hodná vašeho času a hlavně reprízy.... (28.12.2008)

Koukám, že se tu všichni snaží zvítězit v délce komentáře. Otázkou je: Může za to děj seriálu? Otázky, na které naráží? Přirozená soutěživost uživatelů? Prostředí, ve kterém vyrůstáme? Zvrácenost našeho stvořitele, nebo stvořitele našeho stvořitele? Přesně takovéhle kvantum myšlenek se mi míhalo v hlavě jak na běžícím pásu. Neřekl bych, že by na nich bylo něco špatného. Určitě jsem si v hlavě urovnal pár tezí a několik novinek jsem se naučil, ale všeho moc škodí. Kór, když si začnu připadat víc jako ve škole, než jako v příběhu. Nicméně to je má chyba, protože myšlení se hold musí občas utlumit. Na druhou stranu, pokud nemáte rádi nějakého intelektuála, můžete mu tímhle uškvařit mozek. Jinak ta nevyváženost je příšerná... jednou je díl geniální a jindy bych se přestal dívat z dílu na díl. Na druhou variantu tu všichni nadávají, tak nemá smysl přidvat do kotle. Kdo neviděl, měl by vyzkoušet první díl, protože je perfektní reklamou na pokračování. Mě nadchnul už jen ten drobný nápad, že existuje vir Cogito, který u robotů jaksi... probouzí duši. Je to u biologických komponent možné? Jaký je pak rozdíl mezi člověkem a robotem? Má smysl, že mají lidé duši? Mají vůbec lidé duši, nebo jednají na základě jedniček a nul? Píšu tenhle komentář vůbec já? Welcome to my hell! (08.03.2009)

Ergo Proxy je věru jeden úlisný falešný prorok: Zvěstuje a slibuje grandiozitu, věci svaté a naopak katastrofické; povídání o Bohu, životu a vůbec. Tlachat by mu šlo, ale realita je nad těmi zataženými mraky úplně odlišná a všechny tyto pohádky kvapně ztrácí nit. Famózní úvodní díly jsou nadopované adrenalinem a dokonale proložené otázkami, které mě bláhovou radostí přišpendlily do sedačky až jsem brečel. K mystériozním noirovkám mám hlubokou afinitu, promyšlené ohavné a robotické dystopie bych obědval každý den a všechno bylo zahalené za zakouřenými oponami všude, kam jsem se podíval, že jsem se na onu průzkumnou cestu samou nedočkavostí třásl. Ono se to ale někdy pokazí, že? Až moc brzo. Obrovský nerožvejkatelný kusanec filosofie na jedné straně, další nekonečná porce lehcé dotčeného existencionalismu, karikaturní narážky a hinty k důležitým dějovým prvkům, to vše v mrzce nudném mnnohodílném středu, kdy seriál doslova úmorně zuby nehty přežívá. V tuto dobu jsem neměl nejmenší tušení, co se na plátně děje a hlavně proč. Co tam vůbec dělalo hned několik úplně nesmyslných, z kontextu vytržených epizod? Jestli tam byl někde pokus o vtip, tak ten byl jak z Babicovy kuchařky. Jako totální iracionální výsměch poslouží zjištění, že celá biblická cesta za poznáním je naprosto zbytečná a je třeba se na potvoru vrátit. V tu dobu už jsem byl tak psychicky zlomený, že i trollící Pino byla svými dětinskými hláškami mé hlavní útočiště. Díky Bohu konec přidá do kroku, symbolicky se vrátí k stylu úvodu a servíruje důstojné zauzlování zmatených linek do něčeho rozumného, i když ne tak uspokojivého a zároveň podivně připomínajícího NGE. Oceňuji pokus o tento druh ultravážné epiky a tématicky Ergo Proxy těžko hledá kolegu, nicméně nemůžu si pomoci: V konečném důsledku je to solidní nepořádek, protože nikdy to nepůsobí uceleně, hmotně a jako jednolitý myšlenkový tok. Podobně nekonzistentní je i kresba, která se pohybuje od úžasné po hodně ujetou; dle nálady asi. Zaujmou anglické OP a hlavně známé ED od Audioslave. Nerad dávám Ergu Proxy pouze lepší 3*, protože tohle mělo náběh na něco fantastického, ale ten doskok byl s těžce nemotorným dopadem na sedničku. (11.10.2021)

Ergo Proxy se mi nehodnotí lehce. Na jednu stranu je tu dobrá animace, design Real se mi velmi líbil, atmosféra je hustá jak mlha u rybníka Brčálníku, postapokalyptický svět je vskutku místem neveselým a totalitní Romdo je řízené pomalu Velkým Bratrem. Ale ten způsob vyprávění... Vše je záměrně znejasněno, aby divák co nejvíce tápal. A mnohé myšlenky, ba celé díly, jako by vůbec do celkového konceptu díla nezapadaly. Jaký smysl má díl 11, 14, 19 a 20? V jedenáctce se sice cituje milión filozofů, ale nakonec ty jejich myšlenky zůstávají jen kulisami. Atd. Díl 15 - chcete být milionářem - je zase pro změnu podstatnými informacemi nabitý, ale jsou překládány takovým způsobem, že bych střílel. A to i přesto, že je to navýsost originální. Díl 16 - nuda v bezvětří - má smysl v tom, že dá postavám trochu lidštější rozměr, ale příliš nezapadá do nálady a atmosféry zbytku. Dalším problémem je jakési podbízení se intoušům. Příklad - díl 14 - Millaisův obraz Ofélie. Ano, je to pěkné, ten obraz znám, líbí se mi...ale co z toho? Abych si mohl honit ego:"Jo, jsem dobrej, poznal jsem to."? Smrt Ofélie má v Hamletovi určitý význam, ale tady prostě jen Real vypadá jako Ofélie. Dále nejsem nadšen z naznačování budoucích událostí pomocí odkazů na mytologii, a tentokrát to bude SPOILER. V první okamžik, kdy Monad roztáhne křídla, je jasné, že zemře. Křídla jí dal doktor Daedalus, je tedy Ikarem. Musí zemřít. Ujeté na tom je, že jediný důvod, proč umírá, je to, že je strčena na pozici Ikara. Kdyby se doktor jmenoval Schweitzer, její smrt by byla směšná a nelogická. Je ovšem otázkou, zda se stává logickou jenom proto, že se někdo nějak jmenuje. Proč to vlastně rozebírám a proč mi to vadí... Ikarova smrt se dá chápat jako smrt člověka, který doplatí na to, že nedbal Daidalovy rady, jako varování před nedostatkem pokory či prostě nezodpovědností. Smrt Monad nemá IMHO význam žádný. KONEC SPOILERU. Jsou to sice jen jednotlivosti, ale je jich celá řada. Příběh nakonec dá jakž takž smysl, ale je to už něco úplně jiného, než co jsme sledovali na začátku. Je to škoda, protože začátek se mi líbil velmi. Dávám lepší ***, i když ne s nějakou jistotou. Závěrem bych doporučil těm, co Ergo Proxy spolykali s chutí, seriál Texhnolyze. Má přinejmením podobnou atmosféru. (15.08.2007)

V podstatě celou první půlku se seriál tváří celkem normálně, nicméně v dalších epizodách už ve mě čím dál častěji převládal pocit, že sleduji některou z posledních dvou epizod NGE. Falešné reality ve falešných realitách, dlouhé filozofické monology nebo celý jeden díl ve stylu obdoby hry Chcete být milionářem, kde se nehraje o miliony ale rovnou o život. To všechno vede ke stále rostoucímu pocitu nepochopení, o co vlastně v seriálu jde. Právě v těchto pasážích se ale často nalézají důležité indicie k rozluštění celého příběhu. Naštěstí poslední epizoda zodpoví většinu otázek a do té doby zmatený příběh se překvapivě dobře vysvětlí. Ergo Proxy se prostě za každou cenu snaží být jiné, než zbytek anime produkce, což na jednu stranu oceňuji, ale výsledek této snahy až tak skvělý není. Díky často dost odlišnému stylu jednotlivých epizod působí seriál trochu roztříštěným dojmem a rádoby filozofické řeči dávají většinou asi tolik smyslu jako proslov architekta v druhém Matrixu. Celá koncepce světa Ergo Proxy zase trochu moc připomíná jednu známou mangu (nerad bych připravil případné čtenáře o překvapení, proto nezmíním jméno), než abych mohl autorům připsat nějaké body za originalitu v téhle oblasti. Přesto však Ergo Proxy není k zahození a v některých jednotlivých epizodách je opravdu působivé, jako celek ale příliš dobře nefunguje. (02.07.2006)