Fate/stay night

Jednou za deset let probíhá na Zemi Válka o Svatý grál. Jejími účastníky je sedm vybraných pánů, z nichž každý si „vylosuje“ jednoho ze sedmi služebníků. A ač nejsou pánové vyloženě nezajímaví, právě služebníci jsou tím nejlepším, co Fate/stay night nabízí. Ale popořadě. Už vzhledem k faktu, že je seriál dle PC hry, nepřekvapí, že není nestranným pozorovatelem, nýbrž má hlavního hrdinu, resp. ústřední dvojici pán + služebník (z nichž ten druhý je zelenooká a velice sympatická dáma), které se věnuje valná část neakčních scén. Co se týká všech služebníků, jednak je zábavné odhalovat jejich mytologicko-historickou minulost, vztah s pánem, případně motivace, jednak spolu svádějí úchvatné souboje, které i přes počet zúčastněných nepřesahující většinou prsty jedné ruky, nabízejí vpravdě monumentální pastvu pro oko (k vrcholům patří střety Saber s Assassinem) i ucho, anžto hudební doprovod se (nejen v soubojích) opravdu povedl. Co tedy scházelo do vyššího hodnocení? Především eliminace pocitu, že z onoho mytologicko-historického pozadí šlo vytřískat více. Rovněž bych uvítal, kdyby někteří služebníci dostali o drobet více prostoru pro svou prezentaci. I bez toho jde ovšem o kvalitní podívanou. Doplnění (únor 2011): Po více než čtyřech letech a s o trochu většími zkušenostmi s anime jsem Fate/stay night zhlédl podruhé. Nyní už si všímám mnoha použitých klišé a již nejsem tolik nadšený ze soubojů (Berserkovo nesmyslné vyčkávání, obzvláště v rozhodujícím souboji, je vysloveně hloupé), ale stále jde o zábavné fantasy, které si díky Saber čtvrtou hvězdičku zaslouží. 7/10 (04.12.2006)

Hitman_47 seriál popsal dostatečně, tak doplním jen své pocity, jež mám po skončení seriálu. Od zhlédnutí anime Love Hina jsem alergický na určité typy charakterů, které se bohužel v anime objevuji dost často. F/SN není výjimkou. Až do 11. dílu mě neuvěřitelně iritovala hlavní postava Emiyi Shiróa a já měl chuť ten seriál odložit, neb mě při něm držela jen postava Služebníka Saber. Naštěstí 11.díl znamená zásadní změnu a seriál dostává razanci. Škoda, přeškoda, že tomu nebylo tak už od začátku. Vynikající hudbu má na svědomí Kenji Kawai. Silných 80 %. (25.10.2006)

Určité zklamání ve mně vyvolaly charaktery Pánů. Postavy Ilye, Shinjiho, do určité míry i Emiyi, jsou IMHO poněkud schematické. Ovšem ani ostatní Pánové, snad s výjimkou Rin, mi nepřijdou příliš propracovaní. Se Služebníky je to o poznání lepší, ale i zde jsem přesvědčen, že více by bylo více. Pasující hudba, souboje, výtvarný design postav (u služebníků obzvláště), to vše se na druhou stranu povedlo na výbornou. Slabší ****. (11.03.2008)

Promarněný potenciál. Epická příběhová vložka, kolem které se to točí, je zajímavá, ale přišlo mi, že byla použita jen k účelu jistého "cool" nebo "wow" faktoru. A byla hodně nevyužita. Dále to podrývá plný eskalátor rádoby hlubokých filosofických žvástů, které najdete v jakýmkoliv jiným generickým shonenu. Korunu tomu nasazuje Shiro, u něhož jsem půlku seriálu křičel, jaký je to blbec, hlupák, někdy jsem i přitvrdil, protože jeho nesmyslně naivní chování musí rozumného člověka přivádět k nepříčetnosti. Fate/ stay night nabírá kredity na postavách zajímavé Rin a odvážné, trochu citu zbavené Saber, ne klasicky přehnanému posilování vlastností a zbraní s uplynutým časem a s tím spojené souboje. (21.11.2016)

Jedna velká bojová hra, která od začátku do konce překvapuje. Nejprve tím, jak pomalu odhaluje jednotlivé Pány i Služebníky, později intenzitou napětí a vydařenými zvraty u finálních cliffhangerů a nakonec tím, jak pozitivní dojmy po sobě zanechá i přes fatální neschopnost hlavního hrdiny. Snad nikdy jsem se v anime nesetkal s někým, jako je Emiya Shiró. Od začátku do konce na něj kladou nároky spojenci, nepřátelé i on sám a on se s neomylnou přesností pokaždé zachová přesně naopak, než by bylo záhodno. Je proto vážně zarážející, že i přes řadu jeho zoufale rozčilujících činů mi válka o svatý grál nakonec přirostla k srdci, za což můžu připsat zásluhy zejména udatné Saber a tajemným (avšak notně nevyužitým) bojovníkům Archerovi a Lancerovi. Když se totiž někdo z této trojice dá za doprovodu dokonalého Kawaiova soundtracku do válečného tance, začne běhat mráz po zádech při prvním nárazu kovu o kov. (08.08.2014)