Renesancia

70%. Francouzský snímek, který přišel z nevídaným ztvárněním co se týče animace, je jinak docela obyčejná scifárna, která nedokázala udržet mou plnou pozornost po celých 105 minut. Ne, že bych od filmu odbíhal či podobně, jen jsem vedle revolučního looku čekal i nabušenou story, a tak jsem místami unaveně usínal. Nakonec si Renesance ode mne vykoledovala "lepší tři", a to za originální příběh, zvučný dabing a právě onu stylizaci. Nebýt roztomilé (a k thrilleru přesně pasující) černobílé, ve které převládají spíše stíny, nejpíše bych televizi po půlhodině vypnul. V paměti mi tak nakonec zůstane pouze jedna parádní akční scéna mezi stromy a úderný konec, nad jehož pointou jsem v překvapení kroutil hlavou... A Daniel Craig: nad tím hlasem jsem do titulků přemýšlel snad nejvíce - super výběr! (12.10.2009)

Z příjemně stráveného času u Renesance jsem si odnesl několik neoddiskutovatelně zajímavých poznatků a dojmů. Za prvé: Asi jako každému druhému mi zalichotila silná a temná vizuální forma, které se dá zazlívat snad jen jistý "modus" plošnosti - pominu-li jiné, drobné technické mušky okolo zlobivého kontrastu. Plasticita je patrná pouze ve chvílích, kdy je důrazněji pracováno s vícero plány v obrazové kompozici, nicméně i onen "2-D efekt", plochost má v mnoha momentech svou výtvarnou opodstatněnost a tím spíše se tvůrcům daří docílit svérázu komiksového podání. Nutno však poznamenat, že narozdíl od častokrát zmiňovaného Sin City, se kterým je R. neustále uváděna v otevřenou konfrontaci, má pojetí evropských umělců větší šťávu, nápad i dynamiku a to navzdory všem negativům. Možná právě zde se projevuje nesporná výhoda v neexistenci kultovní předlohy a s ní spojených adaptačních úskalí. Za druhé: neživotnost, prázdnost a odosobněnost v naraci i ve figuraci jednotlivých charakterů, kterou bylo lze možno vytýkat Sin City se bohužel nalezla cestu i k Renesanci - k mému velikému zklamání. Příběh, osudy hlavních ani-protagonistů (kteří strádají bez opory silné a vůdčí postavy) i jejich skicovitá psychologie se ztrácí pod diváckou fascinací lahůdkovým obrazem (kamerovými lety, linií i mistrovským komponováním jednotlivých políček, hrou s černobílým spektrem...) a nezabrání tomu ani - pro někoho rádoby - filozofický přesah otevřené závěrečné katarze. Za třetí: Nocholas Dodd měl a stále má dobrý vzor a zdroj pracovních zakázek, k jeho překonání ale bude potřebovat ještě dlouhou, dlouhou cestu. Za čtvrté a závěrem: Renesanci chybí k dokonalosti (nesmrtelnosti) mnohé, počínaje předvídatelným příběhem a konče postavami, s nimiž se není možno jakkoli ztotožnit a chápat je, ale naopak jí nelze upřít vydařená atmosféra, osobitost a elegance po stránce vzhledové. A vůbec, veškeré experimentování s progresivní výtvarnou stránkou a specifickou filmovou řečí by se mělo oceňovat povinně. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem měl možnost za poslední měsíc zhlédnout. (12.12.2008)

So Sin City to vela spolocneho nema, tak casto je prirovnavana snad len ze animovanych nejaposnkych dospelackych filmov je malo. Po dlhej dobe film ktoreho jazyku skoro vobec nerozumiem, zvlastny pocit, len citat titulky. Inak obrazky premenlive. Raz Karas vyzeral naozaj pekne a vytienovany bol skvele, parkrat som nevedela, ci je to vobec on, kym ho neoslovili, parkrat vyzeral jednoducho nedorobene... V kazdom pripade mimo originality obrazkov nuda, tie 3 hviezdicky skor za snahu... (16.05.2007)

Vizuální stránka filmu je opravdu brilantní, to bez diskuze. Příběh je také více než zajímavý. Tak v čem je problém? Asi v tom, že mě film nedokáže dostatečně strhnout a i přes svou krátkou stopáž mi moc rychle neutíkal. A navíc mě nikdy filmy noir (a tenhle aspoň z poloviny noir je) moc nechytly a nejsou můj šálek kávy. Nevybudoval jsem si k nim žádný vztah a možná proto mě nedokáže tento film dostatečně strhnout. I tak to jsou ty nejlepší 3* jaké bych mohl dát. Na více hvězd to bohužel není. (12.12.2006)

Sin City po francouzsku, tak tohle přirovnání mě patřičně vyděsilo. Naštěstí zbytečně. „Renaissance“ totiž vypráví napínavý příběh a obrázky se „hýbou“, mají tempo, které jsem tak zoufale postrádala právě u vlekoucího se a pro mě nekonečného Sin City. Místo brutality, tajemná atmosféra se skvělou hudbou a i vizuální zpracování se mi líbilo mnohem víc. Takže jak mi to tak vychází, není to ( naštěstí pro mě) Sin City po francouzsku, protože u něčeho takového bych tentokrát pravděpodobně už zhebla (což by jistě mnoho lidí s povděkem přivítalo), jen styl je podobný. Nicméně, tak či onak, tohle opravdu není žánr pro mě. 3,5* (16.10.2006)