Réžia:
Aki KaurismäkiScenár:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrajú:
Janne Hyytiäinen, Maria Järvenhelmi, Maria Heiskanen, Ilkka Koivula, Sergej Doudko, Andrei Gennadiev, Arturas Pozdniakovas, Matti Onnismaa, Sulevi Peltola (viac)Obsahy(1)
Koistinen sa zamestná ako nočný strážca v helsinskej bezpečnostnej agentúre. Každodennú rutinu mlčanlivého muža drasticky naruší krásna, ale ľadovo chladná blondínka Mirja, ktorá mu zlomí srdce a zatiahne ho do sveta zločinu. Ďalšou ženou v Koistinenovom živote je nenápadná Aila, ktorá sa mu pokúša pomôcť. (STV)
Videá (1)
Recenzie (88)
Bol som zaskočený ako skoro ten film skončil. Nie že by bolo potrebné ku všetkému, čo sa dovtedy udialo, ešte niečo dodávať, ale v prvom momente ma to zarazilo... Muž bez minulosti sa mi páčil oveľa viac, hlavne teda ponúkal viac. Že sú Svetlá v súmraku výborne natočené, to pozná aj lajk, ale príbeh sám ma až tak neoslovil - pohybuje sa niekde medzi realizmom a pitoresknosťou a ja akosi neviem, čo si mám o tom myslieť. ()
Členové Vídeňského kruhu, navazující na jednoho z nejvlivnějších filozofů 20. století, Ludwiga Wittgensteina, se shodovali, že spousta filosofických problémů vlastně neexistuje, jsou to nesmysly povstávající z nedbalého užívání jazyka, z představy jazyka jako obrázků či značek připevněných na věcech. Podobně chápe omezenost jazyka Kaurismäki. Proto jsou veškeré dialogy v jeho filmech tak nezvyklé a nepřípadné. Jde o to, že v jazyku přemýšlíme o našem světe, ovšem toto přemýšlení je chybné, a to do té doby, než přezkoumáme jazyk samotný. Mimo zmíněné využívá Kaurismäki dvojí metodiku „sledování“ postav. Kameru zapíná tehdy, kdy ji většina režiséru vypíná. Tím pozoruje postavy v momentě, kdy nevedou bohatý život jejich hollywoodských protějšků A pokud ji přece jen zapíná ve stejném momentě, deformací scény na evropský způsob vtlačuje postavy do nesocializovaných, mentálně retardovaných (a o to zábavnějších) figur, jakou byl divoký chlapec z Aveyronu nebo dívka Genie. ()
Další geniální film Aki Kaurismäkiho, tentokrát o osamělosti. Jak moc je hořká (moje) osamělost jsem si uvědomila při projekci v kině, kdy si přede mě sedl pár - a právě, že se k sobě nemohli chovat jako všechny ostatní páry, že společnost ještě stále staví bariéry - nikdy jsem ještě neviděla, že by se k sobě někdo choval tak něžně a tak láskyplně. Snad proto byl zážitek z již beztak vynikajícího filmu (chladná severská depresivní kamera, minimalistické výkony, psychologicky propracované postavy...) o to silnější. ()
Film, který jsem fakticky viděla dvakrát, ale ve své paměti ho mám sotva jednou. V dobré víře jsem si jej vybrala na filmovce v programu a až po několika minutách mi došlo, že jsem si jej před pár měsíci pouštěla doma. Nepamatovala jsem si z něj (kromě vzhledu hlavní postavy) zhola nic, asi to dělá to nijaké herectví, že jsou Světla v soumraku pro mne tak neuchopitelná. ()
Kaurismaki už tady hodně vaří z vody. Oproti jeho starším filmům je to opravdu jen odvar, scénář je slabší, hlavní hrdina ničím nezaujme... Poznáte že je to Kaurismakiho práce (podobné postupy, Kati Outinen za pokladnou) - je ale škoda, že si povzdechnete "tohle už není ono"... 5/10 ()
Galéria (30)
Zaujímavosti (1)
- Finsko zamýšlelo nominovat film na Oscara, režisér Kaurismaki však účast z protestu vůči americké politice na Blízkém východě odmítl. (Hans.)
Reklama