Réžia:
Aki KaurismäkiScenár:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrajú:
Janne Hyytiäinen, Maria Järvenhelmi, Maria Heiskanen, Ilkka Koivula, Sergej Doudko, Andrei Gennadiev, Arturas Pozdniakovas, Matti Onnismaa, Sulevi Peltola (viac)Obsahy(1)
Koistinen sa zamestná ako nočný strážca v helsinskej bezpečnostnej agentúre. Každodennú rutinu mlčanlivého muža drasticky naruší krásna, ale ľadovo chladná blondínka Mirja, ktorá mu zlomí srdce a zatiahne ho do sveta zločinu. Ďalšou ženou v Koistinenovom živote je nenápadná Aila, ktorá sa mu pokúša pomôcť. (STV)
Videá (1)
Recenzie (88)
Typický Kaurismäkiho štýl, v tomto prípade však zahľadený do seba až moc...a žiaľ táto forma zahľadenosti ma aj napriek akademickej precíznosti a diváckej nepodliezavosti napokon neoslovila. Síce to je fakt krásne, škandinávsky iné, no tento krajne mechanický účel ony minimalistické prostriedky z môjho pohľadu neposvätil... ()
Jediným Kaurismakiho filmem, který jsem dosud viděl, byl MUŽ BEZ MINULOSTI a v tom byl můj problém. Čekal jsem totiž něco podobného, ale SVĚTLA V SOUMRAKU jsou tak jiná... Bohužel mě nezaujal příběh a o hlavní postavě ani nemluvím. Po velkou část projekce jsem se víceméně nudil a jak to skončí, mi bylo nakonec jedno. Škoda, potěšila alespoň jedna vydařená hláška, rocková píseň (zpívaná živě) a cameo Kati Outinen, ale jinak velké zklamání... ()
Řekl bych, že tenhle film je hlavně o lásce a naději. Hlavní hrdina se totiž nikdy nevzdává, pro lásku (i když iluzorní) jde klidně do basy, zastane se psa, i když dostane za to pár facek, prostě neuhybá ve svých postojích, když je považuje za správný. Možná se zamiloval špatně a přehlíží opravdovou lásku svýho života, ale jeho chování má integritu a aspoň ve mně probudil dost sympatií. Taky se mi moc líbila postava jeho přehlížený kamarádky a snad skutečný lásky, která se též nikdy nevzdávala a možná se nakonec dočkala. Je třeba brát v úvahu severskou, hlavně tedy finskou mentalitu, která může vyznívat pro nás pochmurně, depresivně, ale to je její přirozená tvář, která ve skutečnosti tak depresivní není, je prostě ovlivněná dlouhou zimou, hlubokými lesy, rozlehlými jezery atd.. Stačí si poslechnout Sibeliovo Finnlandii. Kaurismäki je hodně ovlivněnej filmy Jasudžira Ozu, japonskýho génia, kterej točil filmy o obyčejných příbězích obyčejných lidí, a je to v jeho filmech znát, v tom dobrým. ()
Další geniální film Aki Kaurismäkiho, tentokrát o osamělosti. Jak moc je hořká (moje) osamělost jsem si uvědomila při projekci v kině, kdy si přede mě sedl pár - a právě, že se k sobě nemohli chovat jako všechny ostatní páry, že společnost ještě stále staví bariéry - nikdy jsem ještě neviděla, že by se k sobě někdo choval tak něžně a tak láskyplně. Snad proto byl zážitek z již beztak vynikajícího filmu (chladná severská depresivní kamera, minimalistické výkony, psychologicky propracované postavy...) o to silnější. ()
Musím se přiznat, že Janne Hyytiäinen se mi v roli nočního hlídače Koistinena moc líbil a dokázal ve mně probudit spoustu různých emocí, ze začátku bych mu dala korunu, jak mi ho bylo líto, pak bych mu nejspíš vlepila pohlavek, aby se už probral a v závěru jsem měla sto chutí ho obejmout a říct mu, že zas bude dobře... ()
Galéria (30)
Zaujímavosti (1)
- Finsko zamýšlelo nominovat film na Oscara, režisér Kaurismaki však účast z protestu vůči americké politice na Blízkém východě odmítl. (Hans.)
Reklama