데이지
Chu ju
Obsahy(1)
Film se odehrává v Nizozemí a je zobrazen ze tří rovin: První je z pohledu nájemného vraha Park Yi (Woo-sung Jung), který se zamiloval do malířky Hye-young (Ji-hyun Jun), ale nechce se jí vyznat z citů právě proto, že je zabiják, tak jí alespoň nosí každý den tajně sedmikrásky, které má strašně ráda. Druhý pohled je ze strany právě Hye-young, která maluje portréty na náměstí a stále chce zjistit, kdo jí nosí ty sedmikrásky. Jednoho dne se objeví policista Interpolu Jeong Woo (Sung-jae Lee), který se nechá od ní nakreslit a má u sebe právě ty sedmikrásky, ona se domnívá, že on je právě ten tajemný ctitel a tak se do něj zamiluje. Třetí pohled je policisty Jeong Woo, který využil pouliční malířky, jen jako krytí při sledovačce, jenže jak se postupně začal scházet s Hye-young, tak se do ní zamiloval. Jenže vše se nějak zkomplikuje a Hye-young je postřelena při přestřelce a přijde o hlas. Policista je odvolán zpět do Koreje a na scénu se opět vrací zabiják. Jestli vše dopadne dobře? No to se nechte překvapit. (c.tucker)
(viac)Recenzie (131)
Popravdě moc nechápu to všudypřítomné pozdvižení. Deiji mi připadal jako řemeslně natočený greengrassovský bourne v korejském balení s korejsky utahaným trojúhelníkem. Zasazení do Amsterodamu je nápadité, ale ta nucená dynamika mě celý film doháněla k šílenství. Neustálé prostřihy mi dost komplikovaly sžití s postavami, ačkoliv jejich chování je taky dost náhodilé. Rozhodně jeden z nejhorších korejských filmů, které se dostali do top25, co jsem zatím viděl. ()
Parádny príbeh zasadený do malebného holandského prostredia. Celé to spracovanie jedného príbehu prostredníctvom troch pohľadov celého trojuholníku zainteresovaných, ktoré sa navzájom dopĺňali, tak to bolo výborne spravené. K tomu vynikajúca kamera a hudba, ktorá celý ten príjemný dojem ešte viac znásobila. Normálne mám chuť dať 5*, ALE ten záver mi vôbec neprišiel až tak skvelý a to ma dosť sklamalo. Pretože takmer celý film som sa tešil na akýsi vrchol, ktorý by pôsobil nejako viac zmyselne. Tým nemám na mysli nejaký trápny happyend, ale zase ani takéto vyvrcholenie ma vôbec neuspokojil. Ale áno, inak film bol veľmi príjemný a vyvážený (až na spomínaný záver). ()
Netuším ako to tí kórejci robia, ale nech mi naservírujú akokoľvek nepravdepodobnú vtákovinku na poli romantickej lásky, stále im to zožeriem ako malá školáčka. Najviac asi bolí to, čo nikdy nebolo vypovedané a čo sa nikdy nestalo a nestane. Láska robí s ľuďmi zázraky a dokáže v nich prebudiť to najlepšie, ale aj to najhoršie. Keď je skutočná, vždy je to na doraz. ()
Malířka, nájemný vrah a agent Interpolu jsou ideálními vrcholy vztahového trojúhelníku. Takže, kdo vlastně pro malířku postavil most přes řeku a každý den jí v 16:15 hod. zanechává na prahu květiny? Divák se to brzy dozví a tápání Hye-young je rozhodně sledovatelné. Mě tedy tato romance, drama i akce v jednom hodně bavila, ale tomu pobíhání Korejců po Holandském Nizozemsku moc nerozumím. ()
Wai Keung Lau. Urcite to nejlepsi, co Daisy mohlo potkat. Hongkongsky reziser (trilogie Infernal Affairs), diky kteremu se z casti film oprostil od, pro Koreu typickych, prekombinovane klisovitych momentu, kterych byvaji romanticke filmy posledni dobou stale plnejsi. Nepochybuji o tom, ze kdyby se Kwak Jae-yeonguv scenar (My Sassy Girl) k Daisy dostal do rukou nekomu na domaci pude, byl by film jen dalsim v rade. Wai Keung Lau ale vytvori nevidane poeticky a vizualne strhujici film, ktery se i v tech nejkycovitejsich scenach stale drzi v mezich unosnosti logicky mysliciho divaka a jako celek tak pusobi naprosto odzbrojujici silou. Tak jako Praha v Lover's in Prague pusobi preslazene, historicke centrum holandskeho Haarlemu neuveritelne krasne souzni s krehkym pribehem a dechberouci hudbou Shigeru Umebayashiho (2046) a minimalne ve mne zanechal pocit jednoho z nejnadhernejsich filmu poslednich let, ktery ve sve vypiplanosti nema konkurenci. Casto se mi nestava, abych prestala vnimat, co je to cas... Director's Cut verze vypravi pribeh uplne jinou cestou, zobrazuje osudy hlavnich hrdinu hloubeji a jednotlive. Neni ani zdaleka tak konzistentni, graduje do momentu, kdy do sebe zapadnou vsechny dilky skladanky. Spoustu zaberu nahrazuji zabery naprosto jine a podstatne rozvedenejsi. DC Daisy je uplne jinym, avsak o nic horsim filmem, pro lidi, kteri vsak drive videli korejskou kratsi verzi, bude sledovani te Lauovy mozna zklamanim. ()
Reklama