데이지
Chu ju
Obsahy(1)
Film se odehrává v Nizozemí a je zobrazen ze tří rovin: První je z pohledu nájemného vraha Park Yi (Woo-sung Jung), který se zamiloval do malířky Hye-young (Ji-hyun Jun), ale nechce se jí vyznat z citů právě proto, že je zabiják, tak jí alespoň nosí každý den tajně sedmikrásky, které má strašně ráda. Druhý pohled je ze strany právě Hye-young, která maluje portréty na náměstí a stále chce zjistit, kdo jí nosí ty sedmikrásky. Jednoho dne se objeví policista Interpolu Jeong Woo (Sung-jae Lee), který se nechá od ní nakreslit a má u sebe právě ty sedmikrásky, ona se domnívá, že on je právě ten tajemný ctitel a tak se do něj zamiluje. Třetí pohled je policisty Jeong Woo, který využil pouliční malířky, jen jako krytí při sledovačce, jenže jak se postupně začal scházet s Hye-young, tak se do ní zamiloval. Jenže vše se nějak zkomplikuje a Hye-young je postřelena při přestřelce a přijde o hlas. Policista je odvolán zpět do Koreje a na scénu se opět vrací zabiják. Jestli vše dopadne dobře? No to se nechte překvapit. (c.tucker)
(viac)Recenzie (131)
Ačkoliv dramata zásadně nevyhledávám kvůli "rozplizlosti" děje, Daisy byl film z jiného soudku - vyhlédl jsem si ho kvůli tomu, že je mj. akční, a kvůli vysokému hodnocení. První polovina byla velmi dobrá - přestože neměla spád, byla poutavá. Pak přišla --pro mě-- trochu zmatené fáze, kdy jsem se začínal nudit a obával se, co přijde. Asi jsem idealista, protože jsem čekal vývoj ve stylu happy-endu, a co přišlo, mě celkem zamrazilo a v mých očích celý snímek shodilo. Naštěstí konec vše objasnil, takže můžu s klidným srdcem říct, že takhle nějak by mělo vypadat romantické drama (s trochou akce navíc). 70% ()
Dlooouho jsem neviděl korejský film. Po smršti v roce 2005, kdy jsem viděl každý týden jeden :) jsem se trošku "přejedl"......... Pro návrat k asijské kinematografii jsem si ovšem nemohl zvolit lépe. Je to možná tím, že Deiji není až tak "korejský" a také zasazení příběhu do holandských reálií mu v mých očích hodně pomohlo. Příběh naštěstí zůstal čistokrevně korejský (romantické drama jak má být - i když tentokrát s hodně neobvyklými prvky) a režisérovo ztvárnění mě prostě nadchlo. Jeden z nej filmů letošního roku. ()
Trošku jsem čekal tradiční uplakanou romantiku. Naštěstí za Deiji stojí Andrew Lau. Tvůrce legendární krimi Volavka a to je tu setsakramentsky znát. Tedy především v prvním polovině, než se všechno rozehraje. Do té doby nejde vůbec o nic žánrově tradičního. Hodně pomáhají také evropské kulisy, které tento asijský film hodně ozvláštňují. V druhé polovině bohužel klesáme k sentimentálnímu romantickému trojúhelníku a slibný začátek tak není uspokojivě zakončen. Pomoci může to, že to není vůbec tolik asijské, takže jako lehký úvod do asijské kinematografie by se Deiji brát dalo. ()
Jedním slovem nádhera. Ač tomuto žánru moc neholduji (zřejmě dosavadní špatný výběr filmu), tak Daisy mě dostala na plno. Vynikající skloubení mnoha žánrů, jehož základem je trojúhelník hlavních postav. Kreslířka portrétů Hye-young, detektiv Jeong Woo a nájemný vrah Park Yi. Oba chtějí stejnou ženu, ona čeká na svého "pana tajemného", jež ji denně nosí květiny ale neví kdo to je. A vy sledujete počínaní této trojice, jak se se svými city vypořádat a téměř do samotného konce budete tápat, jak to celé dopadne. Je zde pár zvratů, některé více či méně "hloupé" a účelné, ale tohle všechno filmu prominete a budete si užívat sedmikrásku až do samotného "drsného" závěru. K tomu vás bude provázet nádherná hudba a krásné chvilky, jež vám film přinese... ()
Wai Keung Lau. Urcite to nejlepsi, co Daisy mohlo potkat. Hongkongsky reziser (trilogie Infernal Affairs), diky kteremu se z casti film oprostil od, pro Koreu typickych, prekombinovane klisovitych momentu, kterych byvaji romanticke filmy posledni dobou stale plnejsi. Nepochybuji o tom, ze kdyby se Kwak Jae-yeonguv scenar (My Sassy Girl) k Daisy dostal do rukou nekomu na domaci pude, byl by film jen dalsim v rade. Wai Keung Lau ale vytvori nevidane poeticky a vizualne strhujici film, ktery se i v tech nejkycovitejsich scenach stale drzi v mezich unosnosti logicky mysliciho divaka a jako celek tak pusobi naprosto odzbrojujici silou. Tak jako Praha v Lover's in Prague pusobi preslazene, historicke centrum holandskeho Haarlemu neuveritelne krasne souzni s krehkym pribehem a dechberouci hudbou Shigeru Umebayashiho (2046) a minimalne ve mne zanechal pocit jednoho z nejnadhernejsich filmu poslednich let, ktery ve sve vypiplanosti nema konkurenci. Casto se mi nestava, abych prestala vnimat, co je to cas... Director's Cut verze vypravi pribeh uplne jinou cestou, zobrazuje osudy hlavnich hrdinu hloubeji a jednotlive. Neni ani zdaleka tak konzistentni, graduje do momentu, kdy do sebe zapadnou vsechny dilky skladanky. Spoustu zaberu nahrazuji zabery naprosto jine a podstatne rozvedenejsi. DC Daisy je uplne jinym, avsak o nic horsim filmem, pro lidi, kteri vsak drive videli korejskou kratsi verzi, bude sledovani te Lauovy mozna zklamanim. ()
Reklama