Star Trek

Kdyby jenom ten Abrams ve v podstatě všech svých dílech tak nekálel na nějakou základní logiku rozhodující pro utváření příběhu, to by teprve byla věc... aneb to je ale náhodička, že když na jednu planetu vyplivnete úplně náhodně dva lidi, tak na sebe natrefí akorát včas, aby jeden druhému zachránil řiť. A ano, je to úplně něco jiného než když inteligentní humanoidní rasy disponují "z nebe spadlou" rudou koulí hmoty produkující černé díry (které se nakrásně okamžitě zavírají;)). Fantazie autorů sci-fi totiž byla a je něco jiného než náhody a naprosté haluze, kterými se na sílu ohýbá realita tak, abychom mohli něco vyprávět. Výsledkem odhodlané práce současného televizně-filmového mogula je to, že jsem se sice nemohl ubránit zatínání zubů v okamžiku, kdy se Enterprise objevila v poli trosek, a že mě to celé občas opravdu strhlo - ale vždycky to bylo při starosti o posvátné startrekovské rekvizity a ne o hrdiny, protože to prostě je totálně přepálený popcornový nátěr pro zábavy chtivé oko diváka a nic jiného. To, že se tenhle Star Trek občas zvrhne do Epizody I-III, a vydává se to za osvěžení humorem namísto úlitby dětičkám toužícím vidět něco jako Jar-Jara a R2-D2, je jenom důkazem úpadku schopnosti vnímat, když vás někdo lacině oblbuje. Nafukování rukou a ochrnování jazyků není humor, který by patřil do space opery ražení Star Treku. Ani do SG, ani do BSG;) Co sem naopak patří, to je Suluův šerm, abyste mi neřekli, že nevím co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu. Neříkám, že se jednou rád nepodívám znova nebo že nemám pozitivní očekávání směrem ke druhému dílu, ale úvodní sekvence s USS Kelvin mi byla daleko bližší než celý ten zbytek. Co naplat, ani teď nepřestane platit, že s Abramsem jsem se asi poprvé a naposledy bezvýhradně bavil u Alias. I tak mi ale nezbude než dát 80%, protože je to celé fakt nezdravě cool, včetně zelené Rachel Nichols a řasami mocně mávající Zoe Saldany;) (10.06.2012)

Nevím, jak se to Abramsovi povedlo, ale člověka (mě), netknutého startrekovským universem, dokázal pevně připoutat do sedačky a donutil ho vzpomenout na doby velkých vesmírných příběhů, vyprávěných taťkou Lucasem. Dokonce jsem mu bez mrknutí oka schramstnul s navijákem i to dobře maskované prostředí americké střední a všudypřítomný nerdí humor. Nedokážu si představit, jak si mohl pochutnat někdo prostředí znalý. Hallelujah! (27.09.2009)

Abrams válí! Lépe přenést fenomén do nového tisíciletí (a k novým divákům) nešlo. Jen jedna malá rejpavá – podobně jako kdysi Martin Campbell v Casinu Royale servíruje Abrams to nejlepší hned na začátku. Úvod má v sobě tolik emocí, že by to mohlo konkurovat Titanicu a jednomu se až nechce věřit, jak rychle lze emocionálně vtáhnout do hry. Pak už se hraje na jiné city – na city nostalgie. Mládí, nepoznamenané Star Trekem, to bude považovat jen za cool podívanou s potřebnou dávku sex-apelu. Starší ročníky ocení veškeré narážky na původní seriál, díky kterým dostávají scény ten správný chuťový ocas. A finále je zničující, herecky i filmařsky. Přesto, na body vede úvodní scéna. P.S. Výběr herců je neuvěřitelně přesný. Jeden by si skoro myslel, že původní posádka prošla počítačovým liftingem… (29.04.2009)

Pane Abramsi, díky vám. Ze sálu jsem odcházel rozechvělý, jakoby se ve mně probudilo něco zapomenutého z dětství, nejspíš ty hodiny a hodiny strávené četbou knih a sledováním všech možných verzí seriálu. Na člověka, který nemá k sáze žádný vztah prokázal Abrams obdivuhodnou míru empatie a schopnosti oživit přesně ty části, které Star Trek potřebuje. Chemie postav, humor, napětí i všechny ty okázalé cesty časem – vesmírná poezie, ve které je kus dětské naivity, kus vědy a pořádná porce dobrodružství. To všechny zakuklené v bezchybném vizuálním pozlátku, které je dnes tak módní. Krásně se to zájemně snáší, skvěle to vypadá a pro budoucnost to slibuje, že Star Trek možná vstupuje do zlatého věku. Už tu asi nebude ta sladká výlučnost, ale k čertu s tím, lesklé pozlátko sáze sluší, akce střídá akci, postavy se krásně vylupují a příběh je přesně tak uhozený, jak být má. Já si tam prostě našel vše, co ze mně kdysi dělalo fanouška Jamese T. Kirka a jeho posádky. A myslím, že své si tam najde kdokoli, komu není proti mysli pořádná sci-fi limonáda. Star Trek je totiž cool a jakkoli nemám rád cool věcičky, tak tuhle, tuhle jsem si zamiloval. (22.04.2009)

Těsný maximální warp. Abramse zpomaluje jen občasný odskok k mladší generaci (mimozemský hobit, legrační scéna s potrubím), který nabourává přísnou vulkánskou logiku. Emocí je ve filmu zatraceně hodně, v prvních dvaceti minutách by to člověk snad musel přebírat lopatou. Když se prach z rozstřílených planet usadí, Abrams nerušeně vklouzne do futuretro pocty originálu a zvládne ho napodobit i s jeho chybičkami (ty mírně absurdní zápletky jsou ale i po letech roztomilé). Nová posádka šlape jako hodinky, tempo je závratné, výbuchy největší a film se i při hláškovacích rozstřelech mezi Kirkem a Nerem (mohlo jich být pravda víc) tváří... sofistikovaně. Ne dost na to, aby to ukojilo hardcore trekkies, ale od běžných pozemšťanů, kteří jdou do kina pro trochu toho testosteronu, rozptýleného v zábavném a tak akorát dlouhém sci-fi koktejlu, dostává Abrams jedničku. Teď se jen příliš nemotat v kruhu a nakopnout Enterprise tam, kam Hollywood nevkročil. Nebo raději vkročil, protože to vylepšené opisování s dostatečnou přidanou hodnotou jde Abramsovi i scenáristům dokonale. (22.04.2009)