Star Trek

J. J. Abrams dobře ví, co moderní publikum rádo a tak mu na míru přesně ušije zábavnou blockbusterovou akci i trošku chytřejší příběh a z kina neodejdou zklamání jak ostřílení znalci Star Treku, tak vesmírní anál-fabeti. Kompromis navíc vůbec nevyzní kompromisem, neboť nový Star Trek klape dokonale jak švýcarské hodinky, je chytlavý, svižný, smysl(upl)ný, vizálně špičkový a místy i trochu raubířsky vtipný, přesto se pár drobných výtek najde. Ve zběsilějších scénách bych ocenil drobátko větší přehlednost a zachování kamerové perspektivy a pak je mi divné, proč v osudových soubojích mezi řečmi o přežití miliardových národů bojují cca 2 hodní proti 4 zlým... To už je ale jen malá daň pro zviditelnění charismatických hrdinů v epickém příběhu. 8/10 (15.05.2009)

Nevím, jak se to Abramsovi povedlo, ale člověka (mě), netknutého startrekovským universem, dokázal pevně připoutat do sedačky a donutil ho vzpomenout na doby velkých vesmírných příběhů, vyprávěných taťkou Lucasem. Dokonce jsem mu bez mrknutí oka schramstnul s navijákem i to dobře maskované prostředí americké střední a všudypřítomný nerdí humor. Nedokážu si představit, jak si mohl pochutnat někdo prostředí znalý. Hallelujah! (27.09.2009)

Několik set odlesků, potetovaný Zdeněk Pohlreich a dva Spockové. Džej Džej to vzal pěkně od píky a nejenže dokázal vdechnout život jedné dávno mrtvé legendě; on navíc ještě pro stříbrná plátna zresuscitoval pozapomenutý žánr space opery jako celku. Abrams s Giacchinem pumpují adrenalin všemi doušky, přeobsazená (byť trestuhodně nevyužitá) posádka srší charismatem, ale debilita scénáře (jakkoli částečně i záměrná) jim všem podráží nohy spolehlivěji než našim hokejistům to věčné hákování. Navíc jsem nepřekousl fakt, že čím blíže je to konci, tím více to zajíždí do klasického mustru Star Treku, akorát v technickém hávu nedělajícím ani v nejmenším ostudu roku svého vzniku. Ano, je sice logické, že to nakonec dojede do všem známé podoby, ale pro mě to v tu chvíli přestává být čímkoli zajímavé. (10.05.2009)

Ale Spocku, je vrcholně logické, že pláčeš po mamince. - Děkuji tatínku. - Nejsem tvůj otec, jsem tvůj syn, tatínku. Teda co to plácám. Je mi asi 150, tak je vrcholně logické, že jsem už senilní. Tak po tomhle se mi Galaxy Quest líbí ještě víc. Film o záchraně planety Iowa a návratu minisukní do světa Star Treku (velmi pozitivní prvek, za to jedna hvězdička) jako by byl dokonalým předobrazem pro tuto parodii (zvláště scéna se Scottym v jakémsi skleněném potrubí vyvolala vzpomínky na scénu s buchary). Tím víc překvapující je, že ona parodie vznikla o deset let dříve. Asi jsem byl naivní, když jsem od filmu čekal trochu promyšlenější děj bez logických děr (samí vesměs pozoruhodně neschopní zajíčci na nové lodi, teleport na nepřátelskou loď ve dvou (proč už tam rovnou neposlat přepadový komando), Spockovo zničení vrtáku zatímco celá planeta Iowa dělá prd a přebíhá z místa na místo? BTW proč že ta čená díra musela bejt uvnitř planety? A co romulanská loď dělá celejch 25 let, proč třeba když už může cestovat časem někoho třeba nevaruje... Co tam máme dál? Tak třeba stav silnic vs. vznášedla, dnes povinný samurajský meč - proč proboha, hafo samoúčelných scén (s autem) a ultrašťastných náhod (Spock verze 2) atd. atd. Tohle je film pro generaci MTV, co tak halasně "vypíná mozek" (jestli tedy vůbec má co vypínat). Všechno je vypulírované, čisté, i ta občasná krev z nosu našich hrdinů je taková estetická a načančaná. J. J. Abrams (a s ním zástupy jeho fandů) nechodí evidentně po stejné cestě jako já. (25.12.2009)

Těsný maximální warp. Abramse zpomaluje jen občasný odskok k mladší generaci (mimozemský hobit, legrační scéna s potrubím), který nabourává přísnou vulkánskou logiku. Emocí je ve filmu zatraceně hodně, v prvních dvaceti minutách by to člověk snad musel přebírat lopatou. Když se prach z rozstřílených planet usadí, Abrams nerušeně vklouzne do futuretro pocty originálu a zvládne ho napodobit i s jeho chybičkami (ty mírně absurdní zápletky jsou ale i po letech roztomilé). Nová posádka šlape jako hodinky, tempo je závratné, výbuchy největší a film se i při hláškovacích rozstřelech mezi Kirkem a Nerem (mohlo jich být pravda víc) tváří... sofistikovaně. Ne dost na to, aby to ukojilo hardcore trekkies, ale od běžných pozemšťanů, kteří jdou do kina pro trochu toho testosteronu, rozptýleného v zábavném a tak akorát dlouhém sci-fi koktejlu, dostává Abrams jedničku. Teď se jen příliš nemotat v kruhu a nakopnout Enterprise tam, kam Hollywood nevkročil. Nebo raději vkročil, protože to vylepšené opisování s dostatečnou přidanou hodnotou jde Abramsovi i scenáristům dokonale. (22.04.2009)